Rocenka 2004 - Jizersko-ještědský horský spolek

chleba. Nejlepší na tom byla ta voda z přehrady. Ohniště uklízím zvlášť pečlivě – je tuHonza – takže není znát, že jsme tu hodovali. Lesní pěšinou obcházíme toto krásnéjezero a jdeme proti proudu říčky, která se vlévá do přehrady. Provází nás sluncea modrá obloha. Přicházíme na křižovatku, kde stojí velký srub. Zřejmě ho používalilesní dělníci. Děláme prohlídku zvenčí i zevnitř, na půdě je seno, jeden hlídá venku,Standa bere nějaký klacek a celé to prošťourává. Nikoho jsme však neobjevili. Po několikastech metrech po levé straně cesty nacházíme spoustu lehkých zbraní a munice,bedny granátů, min a panzerfaustů – pancéřových pěstí. Cesta je však čistá. Tušímejiž blízkost našeho cíle. Obezřetně vstupujeme do lesa a vpravo podél malého potůčkustoupáme vzhůru. Přicházíme do volnějšího prostoru. Je zde po pás vysoká tráva,vysoké buky. Nad námi na velkém žulovém bloku stojí malý sroubek. Je to malálovecká budka 2 x 2 metry se sedlovou stříškou (v pozdějších letech nám mockrátsloužila a dostala honosný název „Hotel A“). Díváme se zpět, odkud jsme přišli.Daleko na jihu vévodí Ještěd, hluboko pod námi údolní přehrada Černá Nisa (pozdějiKachní jezero) a kam oko dohlédne jen lesy a lesy. Nevím, kdo a co prožívá ve svémnitru, cítím však, že přijde mnoho změn v mém životě. Na vrcholu se nám otvírávýhled na sever. Hluboko pod námi jsou roztroušené vesničky a Standa ukazuje, kdese hodlá usídlit.Z mapy se dovídáme o vodopádech – čeká nás mnohé objevování. Scházíme opětk lovecké budce a otvírám německou vojenskou konzervu se svinským masem –„Schweinen Fleisch“. Bestie – už nebudou řádit, myslím si. Pochutnáváme si na kouscíchtvrdého chleba natřeného tím sviním masem. Škoda, že už je poslední. Sedím naokraji skaliska a nožem si krájím kousky z toho tvrdého chleba, a cožpak mi neupadnekus dolů? No, hergot – nadávám a čumím dolů pod skálu. A jak tak koukáma koukám, říkám si – je to tam větev, nebo ne? Jdu dolů, ve vysoké trávě nacházímo skálu opřený parádní jelení shoz. Je to šestnácterák! Až mi to rozbušilo srdce. Volámnahoru a ukazuji nález. Prohlížíme a potěžkáváme tento parádní kus. Je z letošnízimy a některé výsady má trochu okousané od myšek.Odpočíváme na slunci, které už se pozvolna sklání k obzoru. Nemohu se nasytitokolní krajinou a cítím, že Jizerky se stanou naším vytouženým světem.Břeťa Plachecký (1994)Do ještě nepojmenované trampské party další rok přišli Áda Tulák – Adolf Adamec, Ruda –Rudolf Vronka, Tom Brdéčko – Josef Žídek, Packal – Jaroslav Sláma, Kajan – Karel Drašnar,Hnída – Josef Jecha, Josef Horník, Packet a další kamarádi, např. manželé Holečkovi,přijíždějící na nádherném motocyklu značky Indian, adventisté Vláďa a Dobra Stejskaloviz Ludvíkova, kteří přicházeli na kemp většinou až v neděli, a pravidelně jezdil takéMašlonka – Štefan Šoltéz. Na jaře 1946 sepsali na hřebenech pamětní listinu a od té dobytoto společenství toulavých lidí neslo jméno T. O. Sever. Měli vlastní legitimace, platili sipříspěvky, nevoleným šerifem se stal Plachťák, který také ztvárnil znak osady Sever – losíhlavu. Právě Plachťák při vandrování v drsných pohraničních horách udržoval v partě to„pravé“ pojetí trampingu a táboření, blízké životu kanadských traperů a zálesáků. Neničita chránit přírodu byla jedna z jeho (z jejich) nepřekročitelných a celoživotních zásad.V této pionýrské době všichni z party společně objevovali Jizerské hory, trávili v nichdoslova každý víkend. Jezdili do chaty „státních lesů“ pod hráz Černé Nisy, ale nejraději29