KATALOG (ke stažení) - Prague Quadrennial

divadla. V té době byl Island dánskou kolonií a úřady po čase začaly
považovat tuto činnost za podvratnou a zakázaly ji. Teprve roku 1820
byl tento zákaz s konečnou platností zrušen. Když se katedrální škola
v roce 1846 přestěhovala do Reykjavíku, získala studentská představení
širší publikum. V té době byl Reykjavík pouze malé město, ale záhy tam
vznikly amatérské divadelní společnosti, které pravidelně hrály divadlo
jak v dánštině, tak v islandštině.
V druhé polovině devatenáctého století se divadlo stalo nejoblíbenější
formou zábavy a dodnes si toto postavení udrželo. V té době byl nejznámějším
představitelem islandského divadla malíř Sigurdur Gudmundsson.
Uvědomil si obrovské možnosti divadla v boji proti cizí nadvládě; zdůrazňoval
proto potřebu národního divadla, které by působilo osvětově
a posilovalo národní uvědomění. Gudmundsson se stal nejen jprvním
islandským scénografem, ale také prvním režisérem. Jeho výpravy zpravidla
znázorňovaly islandskou krajinu pomocí malovaných dekorací.
Gudmundsson rovněž poprvé použil líčení herců jako prostředek uměleckého
výrazu. Jeho ideálem bylo, aby Island měl své národní divadlo
vycházející z folklóru. Proto vyzýval básníky, aby psali hry založené na
folklóru a domníval se, že nejlepší cestou, jak se to naučit, je překládání
velkých děl světové dramatiky, například Shakespeara a Moliěra.
Ačkoli Gudmundsson zemřel předčasně v roce 1874, jeho vliv přetrval až
do dvacátého století, jak v dramaturgii, tak ve scénografii. V roce 1897
vznikla Reykjavícká divadelní společnost; jejím cílem bylo zajistit rozvoj
islandského dramatu a zlepšit kvalitu inscenací. Tato společnost, v souladu
s Gudmundssonovými ideály, uvedla celou řadu nových islandských
her, většinou novoromantického ražení a až do roku 1920 používala při
jejich inscenování scénografie věrné Gudmundssonově stylu. Do roku
1950 se této společnosti dařilo postupně zlepšovat úroveň inscenací a
získávat první profesionální herce, kteří vystudovali v zahraničí.
V roce 1950 však byla další existence Reykjavícké divadelní společnosti
ohrožena tím, že bylo otevřeno Národní divadlo, které získalo pro sebe
téměř všechny herce. Pouze hrstka idealistů se rozhodla pokračovat v činnosti,
konkurovat novému Národnímu divadlu. Národní divadlo představovalo
uskutečnění Gudmundssonových snů; bylo výsledkem usilovné
činnosti jeho následovníků po téměř půl století. Gudmundssonův vliv se
projevoval také v romantismu a nacionalismu prvních inscenací; byl to
spíše výsledek úcty k jeho osobě než součást boje za nezávislost: Island
se již v roce 1944 stal samostatnou republikou.
164