WoD.pdf - Webgarden

Slyšíš slabé zvuky, které vydává něco za tebou. Jde o
rytmický skřípot drápů o beton. Jakoby tě něco sledovalo.
Otočíš se, ale nic nevidíš. Pouze prázdná ulice a tvůj stín
vrhaný světlem měsíce v úplňku. Náhle ucítíš horký dech na
svém krku, po kterém ti přejede mráz po zádech.
Co uděláš?
Co je vyprávění
Systém vyprávění je typ hry na hrdiny. Jde o typ hry, kde
každý hráč předstírá, že je někým jiným než ve skutečnosti –
například astronautem nebo špiónem. Hraní na hrdiny je
podobné, jako když jsme byli dětmi a hráli si na policajty a
zloděje nebo kovboje a indiány. Z tohoto jednoduchého
základu vznikly hry na hrdiny.
Moderní hry na hrdiny vyrostly z bojových a deskových
her, kde chtěl hráč hrát spíše za svou postavu než za celé
armády. Toto se odehrávalo na konci 60. a na začátku 70. let.
První hry na hrdiny se odehrávaly ve fantasy nebo sci-fi
prostředí. Dnešní hry jsou mnohem propracovanější než hra
na policajty a zloděje, ale založena na podobných principech
fantazie. Moderní hry obsahují mnoho pravidel, které
zabraňují sporům a lépe definují váši postavu (herní
charakter). Každý se snaží ponořit do fiktivního světa a
zažívat něco podrobnějšího a uvěřitelnějšího než byla
jakákoliv hra, kterou jsme hráli jako děti.
A to nás přivádí k systému vyprávění. Mnoho her na
hrdiny je založeno spíše na popisu pravidel než na vytváření
zážitku ze hry. Někteří lidé toto nazývají hry s házením
kostkou (u nás powergame – pozn. překl.), protože se v těchto
systémech více hází kostkami než hraje na hrdiny. Systém
vyprávění poskytuje jednoduchý a konzistentní systém
pravidel, ale usiluje o něco víc než o tyto hody kostkou a
statistiky postav. Vyprávění je založené na zážitcích,
„zázraku“ uvěřitelného příběhu vyprávěného hráči. Dobré
vyprávění je plné překvapení a neočekávaných zvratů a hráči
se snaží mluvit a žít za své postavy beroucí život do vlastních
rukou.
Narozdíl od dětské hry nebo běžných her na hrdiny se
vyprávění snaží být jistou formou umění. Možná předchozí
výrok vypadá namyšleně, ale každý, kdo hraje hry na hrdiny
delší dobu, měl určitě pár zážitků (ponoření do hry), kdy hra
začala připomínat živoucí entitu, múzu vedoucí hráče
Kapitola 8: vyprávění
Mám hrůzu před spánkem, jak před velikou dírou,
v níž hrůza nejistá a kterou v tmu jdem čirou.
Zřím všemi okny nekonečnosti.
A duch můj, závrati jejž často pokouší tu,
závidí nicotě, že neschopna je citu.
Baudelaire, „Propast“
- 103 -
Svět temnoty
Pravidla Systému vyprávění
k překvapivým a vzrušujícím činům. A to je přesně to, oč
usilujeme.
V této kapitole jsou rady, které, jak doufáme, povedou
k těmto zkušenostem. Nejde však o přesný recept, jenž by
vždy vedl ke stejně kvalitnímu výsledku. Tento přístup
vyžaduje zapojení všech hráčů, teprve pak dosáhnete
neobvyklých zážitků.
Nevysmívejte se těm, kteří hrají tyto hry jako zábavného
koníčka, ani těm jenž hrají běžné hry na hrdiny a nepokoušejí
se dosáhnout něčeho dokonalejšího. Namísto toho se snažte
povzbudit a přesvědčit hráče k překonání sebe sama. Systém
vyprávění je o něčem jiném než jen „interaktivní“ příběh, ale
toto rozšíření není (nesmí být) na úkor zábavnosti.
Vyprávění příběhů
Vyprávění není o „odrecitování“ naučeného příběhu před
publikem. Spíše jde o společnou zkušenost, kde hráči
spoluvytváří příběh. Na rozdíl od počítačových her neřídí hru
naprogramované skripty. Zde se vytváří příběh za spolupráce
s Vypravěčem.
Jediným omezením je vaše představivost. Jak již bylo
mnohokráte řečeno – systém vyprávění umožňuje vytvořit
imaginární vesmír neomezený velikostí obrazovky, rychlostí
připojení – vše uskutečnitelné závisí pouze na hráčích a
Vypravěči. Jsou zde sice nějaké pravidla, ale pouze aby
udržovala soudržnost a uvěřitelnost. Každé pravidlo může být
vypuštěno, pokud to Vypravěč uzná za vhodné.
Hlavní část této knihy obsahuje informace pro hráče i
Vypravěče. Tato kapitola je určena výhradně pro Vypravěče
(hráče odpovědného za utváření a průběh příběhu). Na rozdíl
od hráčů, kteří utváří průběh děje, má Vypravěč význam
režiséra (a scénáristy) určujícího směřování příběhu. Jeho
vliv prostupuje příběhem po celou dobu hraní.
V této kapitole naleznete řadu nástrojů, které autoři
využívají při psaní příběhů, románů, her a filmů. Některé z
nich jsou velmi užitečné pro správnou organizaci příběhu, aby
hra nepřipomínala řadu nepravděpodobných událostí.
Nejužitečnější z nich jsou uvedeny níže. Ovšem je důležité,
aby i sám Vypravěč experimentoval a vytvářel si vlastní
techniky k vedení příběhu.