WoD.pdf - Webgarden

smích). Nejenže naše televizní a radiové přijímače nebyly schopné
zachytit signál, ale i naše radiostanice nebyla k ničemu.
První den během cesty na stanici se náš džíp porouchal. Vůz byl
před cestou na kompletní prohlídce, takže si jistě dokážete
představit, jak jsme byli zklamaní. Teplota motoru byla 103 stupňů,
ale nezdálo se, že by byl přehřátý. Prostě to nechtělo znova
naskočit. Když jsme nad tím byli sehnutí a zkoumali problém,
uslyšeli jsme za námi něčí kroky. Vzpomínám si, že jsem se otočil a
uvažoval, zda nemám moc bujnou představivost. Uviděl jsem
vysokou osobu. Myslím si, že to byl spíše muž. Popravdě to však
mohla být i žena. Ta osoba měla dlouhé vlasy, které byly tak blond
až se zdálo, že jsou téměř bílé. Kůži měla růžovou, vůbec ne
opálenou a nedokáži pochopit, proč ji slunce nespálilo na škvarek.
Měla na sobě jednoduché oblečení: vybledlou košili, šedé kraťasy a
všední turistickou obuv. Profesor pozdravil a hned se zeptal, zda je
z výzkumné stanice. Cizinec však zakroutil hlavou a promluvil
hlasem, který nebyl ani ženský a ani mužský. Zeptal se, zda jsme
byli vyslání "úřady." Odpověděli jsme, že ne, že jsme přišli hledat
nějaké fosílie. Přikývl. Nastala chvíle trapného ticha a vzájemných
pohledů. Celou tu dobu měl ten cizinec na tváři lehký úsměv. Pak se
motor náhle probudil k životu a velmi nás polekal. Když jsme se pak
opět otočili na cizince, už tam nebyl.
Tato příhoda námi těžce otřásla. Později jsme si uvědomili, že ten
cizinec neměl láhev s vodou a ani žádné jiné vybavení. Dokonce ani
klobouk proti slunci. A přestože všude kolem byla rovná planina,
zmizel během několika vteřin a nezůstala po něm ani stopa. Když
jsme se dostali na výzkumnou stanici, posádka nás ujistila, že v
táboře není nikdo takového popisu. Zcela určitě by se tak daleko do
oblasti nedostal nikdo bez zásob a namátkový letecký průzkum
později toho dne neobjevil stopu žádného dalšího vozidla kromě
toho našeho.
Vnější
Třetí skupina, Vnější, by také mohla být označována jako
Nehmotní živočichové. Naznačuji tak, že se jedná o tvory beroucí na
sebe podobu živočichů, ale mohou být úplně jiného druhu. V
minulosti mohli být tyto bytosti označovány jako "zjevení" nebo
"duchové" či "přízraky." Je velmi těžké o nich mluvit bez toho, abyste
se ztratili ve stoletích společenské a náboženské propagandy. Ale
věřím, že nezaujatý a jasný přístup k jejich zkoumání je možný
(Slide #6, chvíle pro smích).
Vnější mají mnoho různých tvarů, od pohyblivých světelných koulí
přes přízračné návštěvníky až po stvoření zdánlivě z masa a kostí.
Jejich nejvýraznějším rysem je, že se chovají jako kdyby přicházeli z
"vnějšku" našeho světa, mimo naši oblast zkušeností. Objevují se a
mizí. Prochází skrz pevné objekty, mění teplotu a převrací naše
chápání fyzického světa. Někdy připomínají již zesnulou milovanou
osobu nebo cizince jehož identitu odhalíme později. Zdá se, že
někteří jednají úplně bezmyšlenkovitě, bezcílně se procházejí
světem nebo opakují určité chování stále dokola, znova a znova.
Jiní však mohou jedna zcela cílevědomě nebo dokonce zákeřně.
Přirozené prostředí
Pozorným zkoumáním informací a použitím jednoduchých
modelů zvířecího chování vnáší do zkoumání těchto stvoření celkem
zajímavé teorie. Za prvé se zdá, že jsou to velmi teritoriální tvorové.
Jsou většinou spojeni s úzce určenou oblastí - dům, určitý úsek
cesty, ohyb řeky, hřbitov... Vnější nemívají rádi davy. Zdá se, že se
jen velmi neradi stýkají s lidmi, ale rádi obývají místa, kde lidé žili.
Věřím, že to je klíčem k jejich pochopení.
Vnější mají určité spojení s lidskými emocemi. Mají sklony
objevovat se na místě velkých citových vzruchů. Domy kde se staly
vraždy, pohřební místa na kterých docházelo k veřejnému smutku,
dokonce i místa kde se setkali nepřátelské armády a byla prolita
- 15 -
Svět temnoty
Pravidla Systému vyprávění
krev. Tyto místa je přitahují, ale až po té co se čin udá, někdy
dokonce se stoletím zpoždění. Pokud za sebou lidské city
zanechávají nějakou skrytou energii nebo vibrace, možná že se jí
tyto bytosti živí. Když se výběr tohoto území ukáže být nešťastným -
dům je prodán, hrad přestavěn - opírají se o zarážející, překvapivé
chování, kterým se snaží znovu získat své území.
Příklad: Hřbitov Sv. Jakuba, Londýn, Anglie
Před dvěma lety mi přítel jednoho přítele popisoval něco, co by
mohlo být příznaky činnosti Vnějších. Byl jsem patřičně zaujat,
protože tyto události se odehrály na hřbitově. Tímto se zvýšila má
víra v myšlenku, že Vnější nejsou duše mrtvých, které nedošly
pokoje. Koneckonců – téměř nikdo neumírá na hřbitově a zesnulí k
tomuto místu obvykle nemají během svého života žádné pouto. Ale
pokud byste byli bytost živící se extrémními emocemi, bylo by to pro
vás skvělé místo. Je tu dost návštěvníků, kteří poskytnou potravu,
ale žádní stálí obyvatelé, kteří by narušovali vaše soukromí (chvíle
na smích). Zkrátka jsme strávili noc na velkém hřbitově Svatého
Jakuba na severu Londýnské čtvrti Highgate. Je tam pohřbeno
zhruba 167 000 lidí. Každou chvíli tam prý najdou nepohřbené tělo,
takže není moc o co stát (chvíle pro smích). Také se již dlouho dobu
povídá, že tam má svou hrobku upír. Můj společník měl známosti,
které nám umožnili zůstat na hřbitově po setmění. Když zapadlo
slunce, tak se náhrobní kameny a pomníky na okraji našeho
vnímání zdály jiné. Vítr šelestící v korunách stromů nám připadal
jako šeptání. Noc však zůstala bez jakékoliv zvláštní příhody a
citlivé přístroje, které jsme s sebou přinesli, nic nezaznamenaly.
Tedy to jsme si aspoň mysleli. Když jsme se vrátili domů, nechal
jsem pořízené záznamy projet počítačem. Ukázalo se, že na
záznamu byla jedna anomálie asi ve čtyři hodiny ráno zhruba dvě
stopy od hrobu, nad kterým jsme drželi stráž. Další zkoumání a
změny slabého signálu naznačuje, že se jedná o napodobení
lidského hlasu, stále opakujícího následujících šest slov (asi
sedmdesátkrát) a potom bylo ticho: "Ty zatáhneš a já zatlačím."
Stále si nejsem jistý co to znamená. Možná na to přijde někdo z vás.
(Chvíle na smích.) (Pokud čas dovolí, odpovídat na dotazy.)
Nezaznamenané dějiny
Až zjistíme, že věci nejsou takové, jak se zdálo, dojde
nám, že nikdy nebyli tím, za co jsme je měli. Historie je lež.
Pokud existují bytosti, které chodí, mluví a vypadají jako lidé,
jak dlouho tu už mohou být? Starobylé legendy zcela jistě
popisují některé z těchto stvoření. Jsou nadpřirozená
blouznění našich předků pravdivá? Možná, že opravdu
existují taková stvoření jako upíři, vlkodlaci a kouzelníci - a
vždy existovali. Co všechno z toho co nám dějepisci říkají o
naší minulosti je pravda a co z toho je smyšlené? Jsou tu
bytosti, které aktivně ničí důkazy o své existenci a zakrývají
všechny stopy v záznamech ať už psaných nebo jiných?
Možná, že fakta jsou pravdivá, ale důvody jsou jiné.
Jistěže Kolumbus objevil Ameriku, ale možná jeho cílem
nebylo najít cestu do Indie, aby dokázal, že země je kulatá.
Co když přepravoval něco ze Starého světa do Nového, do
země, o které věděl že existuje díky kouskům starých map?
Co když to něco nebyla tak úplně věc? Co když to byla
nesmrtelná bytost, která tajně ovlivňovala Kolumbovu mysl?
To je samozřejmě absurdní. Přemýšlení o tak šílených
konspiracích nám pomáhá představit si, že všechna spiknutí
jsou pouze výsledkem příliš bujné představivosti.
Ale co méně významné počiny v naší historii, ty které
jsou stále zahaleny rouškou tajemna? Například: co způsobilo
Tunguzký kráter na Sibiři? Oficiální verze je, že se jednalo o
meteor. Zároveň však ve Světě temnoty potulní lovci
několikrát přísahali Francouzskému novináři, že v této oblasti