Acta 100 - Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné ...

znaky prvořadý význam – jejich odpovídající interpretace jeale pro složitost květní stavby dosen neúměrně časově náročnáa nadto se ani tady zaznamenané hodnoty s daty RHS (Gray,Grant, 2003) plně neshodují: ze tří porovnatelných záznamů(‘Louis Cayeaux’, ‘Wyoming’ a ‘Pretoria’) odpovídají jen datao zabarvení listu u poslední z uvedených odrůd (v záznamechRHS jako ‘Striata’). U podobných odrůd, jakými jsou ‘Labe’a ‘Rosamond Coles’ anebo ‘Roma’ a ‘Ludmila’, je tedy podchycenírozdílů značně problematické a nadto nelze vyloučitzáměnu materiálu (zejména u dvojice ‘Roma’ a ‘Ludmila’)při rozšiřování rostlin v minulosti. U poslední skupiny by toostatně nebyl případ ojedinělý: právě Sprengerova orchideokvětá‘Roma’ se sytě oranžovými, žlutě lemovanými květy je dnesběžně nabízena také pod jménem ‘Florence Vaughan’, patřícímpůvodně Crozyho gladiolokvěté odrůdě se žlutými a temně červeněskvrnitými staminodiemi (Waugh, 1893). K záměně došlov meziválečném období a jméno ‘Roma’ bylo navíc chybněpřeneseno na jinou odrůdu firmy Damman & Co. – žlutočervenou‘Heinrich Seidel’ (Dalebö, 2007).ZÁVĚRZ hodnocených českých odrůd se na podkladě předběžně navrhovanýchdeskriptorů pouze ‘Dukla’, ‘Kapitán Jaroš’, ‘MissMělník’ a ‘Vltava’ zdají být dostatečně odlišitelné od podobnýchzahraničních odrůd. Statut odrůdy ‘Labe’, podobajícíse v udržovaných klonech poněkud odrůdě ‘Perkeo’ (jindyjsou pod tímto jménem rozšiřovány rostliny podobné odrůdám‘Reine Charlotte’ a ‘Rosamond Coles’), bude třeba ještěprověřit a odrůda rozšiřovaná a udržovaná nyní (a podlemateriálů Sempra přinejmenším od poloviny sedmdesátýchlet minulého století) pod jménem ‘Ludmila’ se zdá být praktickyshodná s orchideokvětou ‘Roma’ – nicméně, uváděnérodičovské komponenty pro odrůdu ‘Ludmila’ jsou oba gladiolokvětéa ani jejich další charakteristiky pravděpodobnostivzniku podobného křížence příliš nenasvědčují. Ověření statusuodrůd molekulárními metodami se proto do budoucnajeví být při klasifikaci genových zdrojů sotva postradatelnousložkou celkového hodnocení.Gray, J., Grant, M. (2003): Canna. RHS Plant Trials andAwards. Wisley RHS Garden.Hieke, K. (2002): Drobnosti o českém šlechtění. Canna indica– dosna indická. Zahradnictví, roč. 94, č. 2, s. 26–27.Khoshoo, T. N., Mukherjee, I. (1970): Genetic-evolutionarystudies on cultivated cannas. Theoretical and AppliedGenetics, vol. 40, no. 5, p. 204–217.Maas-van de Kamer, H., Maas, P. J. M. (2003): Cannaceae.Monographs in Systematic Botany from the MissouriBotanical Garden, no. 92, p. 384–385.Nomura, K., Yoneda, K., Uchiyama, H., Koyama, T. (1999):Comparison growth characteristics among several speciesof Canna spp. Japanese Journal of Tropical Agriculture,vol. 43, no. 2, p. 97–102.Tanaka, N. (2001): Taxonomic revision of the familyCannaceae in the New World and Asia. Makinoa, newseries 1, Kochi Prefectural Makino Botanical Garden,Kawakita Press.Uher, J., Svitáčková, B. (2005): Genové zdroje okrasnýchrostlin v České republice: kolekce rodu Canna a jejíevaluace. 1. Návrh deskriptorů. In Hodnoteniegenetických zdrojov rastlín, VÚRV Piešťany, s. 109–112.Sprenger, C. (1895): Canna. Wiener Illustrierte Gartenzeitung,vol. 20, no. 1, p. 13–29.Vyskočil, J. (1968): Dosny. In Vaněk, J. et al.: Mečíky a ostatníhlíznaté rostliny. Praha, SZN, s. 121–132.Waugh, F. A. (1897): Notes on the Orchid-flowering Cannas.Garden & Forest Journal, vol. 10, p. 501.PoděkováníHodnocení odrůdových sortimentů dosen je podporovánoNárodním programem konzervace a využití genofondu rostlin.LITERATURAAlonso, A. A., Moraes-Dallaqua, M. A. (2004):Morfoanatomia do sistema caulinar de Canna edulis Kerr-Gawler (Cannaceae). Revista Brasil. Botanica, vol. 27, no.2, p. 229–239.Dalebö, M. (2007): Comparison of Crozy and Italian groups- cannanews.blogspot.com (4).Rukopis doručen: 14. 10. 2011Přijat po recenzi: 6. 2. 2012114