Acta 100 - Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné ...

úvalu a Ždánickém lese, zatímco v Bílých Karpatech bylo nejrozsáhlejšízatravňování. Urbanizace a související antropogenníprocesy oproti předchozímu období výrazně zvýšily svůj podílzejména v Litenčické pahorkatině a Dolnomoravském úvalu.Vznik vodních ploch byl významný pouze v Dolnomoravskémúvalu, souvisel s obnovou rybniční soustavy na Kyjovce.Během tohoto téměř osmdesátiletého období ovlivnila v okreseHodonín vývoj změn ve využití krajiny řada hybných sil,zejména první pozemková reforma a nástup zemědělskýchstrojů poháněných elektřinou a spalovacími motory, krizemoravského vinařství, druhá pozemková reforma, nástup komunistickéhorežimu, kolektivizace zemědělství a masivní industrializace.Působením těchto sil vzrostl zejména podíl ornépůdy na úkor trvalých travních porostů, výrazně ubylo vinicv důsledku rozšíření révokaza, a pod vlivem postupující urbanizacea industrializace se rozrůstala zástavba a další antropogenníplochy. Intenzivní rozvoj městských a venkovskýchsídel souvisel nejen s rozvojem obytných ploch, ale i výraznýmrozmachem průmyslových, zemědělských a obslužnýchareálů. Dalším významným fenoménem okresu Hodonín bylrozmach těžby nerostných surovin, především lignitu, ropya zemního plynu.1953–1955 a 1991. I v tomto období patřila v okrese Hodonínmezi vůdčí procesy zemědělská kultivace, která dosahovalamaximálních hodnot v Kyjovské pahorkatině a Dolnomoravskémúvalu (pouze v Litenčické pahorkatině nad nípřevažovala urbanizace, avšak jen nepatrně, viz obr. 13). Zalesněníbylo v tomto období významnější v Bílých Karpatecha Dolnomoravském úvalu. Nejvíce se opět zatravňovalo v BílýchKarpatech. Urbanizované plochy byly často rozsáhlejšínež plochy zalesňované a zatravňované. Nejvíce se procesyurbanizace projevily ve Vizovické vrchovině, kde se rozvíjelaměsta Veselí nad Moravou a Strážnice, a v Dolnomoravskémúvalu s okresním městem Hodonín. Vznik vodních ploch bylvýznamnější jen v Dolnomoravském úvalu. Jednou z nejzásadnějšíchhybných sil tohoto období nepochybně bylo spojovánídružstev do větších celků, s čímž souviselo vytvářenívelkých bloků polí a následná simplifikace rurální krajiny.Později se uplatňoval vliv hospodářské stagnace, který do jistémíry zmírnil antropogenní tlak na krajinu, podobně jakopřijetí zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Nezanedbatelnývliv na využití krajiny měla v tomto období téžintenzivní bytová výstavba a těžba nerostných surovin.1991 a 2002–2006. V tomto časovém úseku patřila zemědělskákultivace mezi vůdčí procesy ve všech celcích s výjimkouBílých Karpat, kde opět dominovalo zatravnění (obr. 14).Oproti předcházejícím obdobím se zvýšil podíl ploch přeměněnýchna vinici, zahradu či sad. Tento typ procesu byl nejvícezastoupen v Kyjovské pahorkatině a Vizovické vrchovině,tedy v typických vinařských regionech. Zvýšil se rozsah zatravnění,zejména v již zmíněných Bílých Karpatech, kde byltaké zjištěn největší rozsah zalesňování. Extenzifikační procesyzměn využití krajiny v tomto období v Bílých Karpatech takvýrazně převažovaly nad intenzifikačními. Urbanizace a souvisejícíprocesy byly významné zejména v Dolnomoravskémúvalu a dokládají tak trend růstu významu suburbanizacev zázemí větších sídel. Mezi klíčové hybné síly změn využitíkrajiny patřily v tomto období zejména návrat kapitalismua tržní ekonomiky spojené s přílivem zahraničního kapitálu.Významný dopad měly též restituce pozemkového vlastnictví,transformace družstev a statků v jiné kapitálové formy,rozšíření zemědělské malovýroby a v neposlední řadě i silnákonkurence levných produktů ze zahraničí (zvláště těch zemědělských– jejich příliv působil destruktivně na domácízemědělskou výrobu).DISKUZERegionální geomorfologické členění v okrese Hodonín vhodněvystihuje odlišnosti ve vývoji využití krajiny v různýchregionech okresu. Lze to dokumentovat např. na kategoriivyužití krajiny trvalý travní porost. V gemorfologických celcíchs plochým reliéfem a nízkými nadmořskými výškami docházelok zániku naprosté většiny ploch trvalých travních porostů.V Kyjovské pahorkatině a Dolnomoravském úvalu bylpři srovnání údajů z počátečního (1836–1841) a posledního(2002–2006) období zjištěn 89%, resp. 87% úbytek plochtrvalých travních porostů. V hornatém a vrchovinném reliéfuBílých Karpat byl tento úbytek pouze 30%. Velmi odlišnéúdaje byly zjištěny u jednotlivých geomorfologických celkůi u počtu změn využití krajiny, stabilně využívaných ploch,celkové intenzity změn využití krajiny, trajektorií změn využitíkrajiny a taktéž u procesů změn využití krajiny.Vývoj využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonínlze porovnat se studiemi z okolních území, při kterýchbyl brán zřetel na geomorfologické regionální členění.Dlouhodobý vývoj využití krajiny ve dvou geomorfologickýchcelcích Dyjsko-svratecký úval a Dolnomoravský úvalstudovali Demek et al. (2009). Jde o typické zemědělské oblastiv Jihomoravském kraji.Část Dolnomoravského úvalu tvoří osu okresu Hodonín a zabírápřibližně 31 % z jeho území. Vývoj změn ve využití krajinyv této části se shoduje s trendy, které ve srovnatelném časovémúseku zjistili za celý Dolnomoravský úval Demek et al. (2009).V obou případech byl zjištěn výrazný úbytek podílu trvalýchtravních porostů (téměř osminásobný v hodonínské části celkua téměř šestinásobný v celém Dolnomoravském úvalu), nárůstpodílů orné půdy, lesních porostů a urbanizovaných ploch (urbanizacebyla intenzivní zejména v nivách a úvalech řek).Situace v Dyjsko-svrateckém úvalu je od poměrů v okreseHodonín odlišná zejména poněkud vyšším podílem plochorné půdy. I když byly v důsledku toho podíly dalších kategoriívyužití krajiny v tomto úvalu výrazně nižší (Demek etal., 2009), bylo zde možno pozorovat podobnou shodu vývojovýchtrendů s okresem Hodonín jako u Dolnomoravskéhoúvalu – velmi výrazný pokles podílu ploch trvalých travníchporostů, pozvolný růst podílu ploch lesa, růst podílu zastavěnýchploch.Značnou pozornost změnám využití krajiny v geomorfologickýchcelcích povodí řeky Litavy (taktéž ve srovnatelném časo-78