ministrativně i přírodně vymezených územích, např. krajích,okresech, obcích s rozšířenou působností, geomorfologickýchregionech, povodích, či chráněných územích (Demek et al.,2008, 2009; Eremiášová et al., 2007; Havlíček, 2008; Havlíčeket al., 2009; Mackovčin, 2009; Skokanová, 2009; Stránská,Havlíček, 2008).Vazba změn využití krajiny na regionální geomorfologickéčlenění byla zkoumána v pracích o Dyjsko-svrateckém úvalua Dolnomoravském úvalu (Demek et al., 2008, 2009), přihodnocení změn využití krajiny v povodí Litavy (Havlíček etal., 2009) a v částech povodí Veličky, Kyjovky a Svratky (Havlíčeket al., 2011). Kromě vazby změn využití krajiny na regionálnígeomorfologické členění byly studovány i vazby změnvyužití krajiny na charakteristiky reliéfu, např. na území Biosférickérezervace Východní Karpaty ze Slovenska (Olah et al.,2006), na celém území České republiky (Štych, 2011) neboSlovinska (Hrvatin, Perko, 2003), ale i v lokálním měřítkunapř. na území Zahodne Haloze ve Slovinsku (Žiberna, 2006).V tomto příspěvku jsou popsány historické změny využití krajinyod poloviny 19. stol. do počátku 21. stol. na území okresuHodonín, přičemž byla věnována zvláštní pozornost jednotlivýmgeomorfologickým celkům, zasahujícím do okresu.MATERIÁL A METODIKAZměny v krajině byly analyzovány za použití vrstev <strong>pro</strong>storovýchobjektů vytvořených vektorizací nad mapovými sadami starýchmap v <strong>pro</strong>středí ArcGIS. Bylo použito celkem 5 mapových sad:2. rakouské vojenské mapování 1 : 28 800 (1836–1841), 3.rakouské vojenské mapování 1 : 25 000 (1876), československévojenské topografické mapy 1 : 25 000 (1953–1955), československévojenské topografické mapy 1 : 25 000 (1991) a základnímapy ČR (ZABAGED) 1 : 10 000 (2002–2006). Základnímapy ČR byly použity <strong>pro</strong>to, že v době, kdy byly změnyv krajině vektorizovány, nebyly jako podklad <strong>pro</strong> vektorizacidostupné vojenské topografické mapy (1 : 25 000) z danéhoobdobí. Při přípravě i analýzách <strong>pro</strong>storových dat byla použitametodika Výzkumného ústavu <strong>Silva</strong> <strong>Taroucy</strong> <strong>pro</strong> <strong>krajinu</strong>a okrasné zahradnictví, v. v. i., (Mackovčin, 2009; Skokanová,2009). Tato metodika rozlišuje 9 základních kategorií využitíkrajiny: 1 – orná půda, 2 – trvalý travní porost, 3 – zahradaa sad, 4 – vinice a chmelnice, 5 – les, 6 – vodní plocha, 7 –zastavěná plocha, 8 – rekreační plocha, 0 – ostatní plocha.Jednotlivé mapové vrstvy využití krajiny (celkem 5) bylyvytvořeny ve formátu shapefile v souřadnicovém systému S--JTSK. Překryvem vždy dvou po sobě následujících map bylyvygenerovány srovnávací mapové vrstvy s atributovými tabulkamiobsahujícími kategorie využití ploch z obou období.Dalšími postupy byly z těchto vrstev vytvořeny dvě základnísyntetické mapy: (1) mapy počtu změn v krajině a (2) mapystabilně využívaných ploch. Počet změn v krajině se pohybovalv rozmezí od 0 (žádná změna kategorie využití během pětiobdobí) po 4 (nejvyšší možný počet změn kategorie využitíběhem pěti období). Stabilně využívané plochy (tj. plochybeze změny kategorie využití) byly interpretovány jako základníjádrové oblasti (stabilní prvky) v krajině. Tato základnísyntéza pak byla doplněna syntetickými mapami trajektoriízměn, <strong>pro</strong>cesů a celkové intenzity změn využití ploch.Pro vyhodnocení dynamiky využití změn v krajině byla použitametoda nazývaná mapování stability. Touto metodou sezjišťují plochy nejvíce náchylné ke změnám využití a používáse při ní výpočtu tří indexů, které v souhrnu vymezují 6 typůtrajektorií změn využití krajiny (Swetnam, 2007; Skokanová,2009) – jde o podobnost, obrat a rozmanitost (diverzitu). Podobnostposkytuje informaci o tom, zda je některá z kategoriívyužití krajiny na určité ploše v daném časovém úseku dominantní.Obrat je vyjádřením počtu změn na dané ploše mezipo sobě následujícími lety (zde obdobími). Diverzita je dánapočtem různých kategorií zjištěných ve všech po sobě následujícíchletech (zde obdobích). Na základě kombinací uvedenýchtří indexů lze odvodit tyto trajektorie změn: (1) stabilní,(2) kvazistabilní, (3) stupňovitá, (4) cyklická, (5) dynamickáa (6) bez jasného trendu.U stabilní trajektorie nedošlo za celý časový úsek k žádnézměně kategorie využití krajiny. Kvazistabilní trajektorie vykazujenejvýše jedno období s jinou než dominantní kategorii.Trajektorie stupňovitá vykazuje jednu změnu mezi dvěmadominantními kategoriemi. Vícenásobná změna mezi pouzedvěma kategoriemi je typická <strong>pro</strong> cyklickou trajektorii, zatímcovícenásobná změna mezi třemi a více kategoriemi charakterizujedynamickou trajektorii. V rámci trajektorie bez jasnéhotrendu dochází za celý časový úsek k více změnám kategorievyužití, přičemž tyto změny jsou <strong>pro</strong>měnlivé.Mezi jednotlivými po sobě následujícími obdobími byly rozlišoványtyto typy <strong>pro</strong>cesů změn využití krajiny: (1) zemědělskákultivace, tj. přeměna na ornou půdu, zahradu a sad nebovinici, (2) zalesňování, tj. přeměna na les, (3) zatravňování,tj. přeměna na trvalý travní porost, (4) urbanizace a souvisejícíantropogenní <strong>pro</strong>cesy, tj. zástavba plochy nebo její přeměnana rekreační areál či ostatní plochu, (5) vznik vodních ploch,tj. zatopení vybudováním či obnovou vodní nádrže. Ve všechtěchto případech šlo vždy o přeměnu z jakékoliv jiné původníkategorie využití. Jako (6) stabilní plocha bylo označeno území,na němž v žádném z období studovaného časového úsekunedošlo ke změně kategorie využití (stabilní trajektorie změnvyužití, viz výše).Analýza celkové intenzity změn využití krajiny vychází z postupů,které použili Olah et al. (2006), Skokanová (2009)a Havlíček et al. (2009). Jednotlivým kategoriím využití krajinybyly přiřazeny hodnoty podle intenzity využívání krajinyčlověkem takto: 5 – zastavěné plochy a ostatní plochy (vznikléantropogenní činností), 4 – orná půda, 3 – sady a vinice,rekreační plochy (zejména zahrádkářské kolonie), 2 – vodníplochy a trvalé travní porosty, 1 – lesy. Celková intenzita využitíkrajiny byla počítána jako součet rozdílů intenzit mezijednotlivými obdobími (zde O1–O5): I = (I O2-I O1) + (I O3-I O2)+ (I O4-I O3) + (I O5-I O4). Intenzita (I) nabývá celočíselných hodnotv rozmezí od –4 do 4. Kladné hodnoty od 1 do 4 reprezentujíintenzivní způsob využívání krajiny (čím vyšší hodnota,tím vyšší <strong>pro</strong>ces intenzifikace). Záporné hodnoty od –4do –1 naopak indikují extenzivní způsob využívání krajiny(extenzifikační <strong>pro</strong>cesy). Hodnota 0 pak charakterizuje vyváženévyužívání krajiny, tj. v území jsou zastoupeny plochy,74
které byly stabilně využívány (kategorie využití se neměnila)a/nebo plochy, na kterých byl zásah (zásahy) vedoucí k intenzifikacivyužití krajiny vyvážen zásahem (zásahy) opačným –extenzifikací.Zkoumané územíOkres Hodonín se nachází na jihovýchodní Moravě při hranicíchse Slovenskou republikou (viz obr 1). Jeho celková výměraje 1 099 km 2 .Do okresu Hodonín zasahuje podle současného geomorfologickéhoregionálního členění (Demek, Mackovčin, 2006)celkem sedm geomorfologických celků (viz tab. 1). ZápadníKarpaty a Panonská <strong>pro</strong>vincie se značně odlišují charakteremreliéfu.Největší část území okresu Hodonín (jde o jeho centrální část)spadá do Kyjovské pahorkatiny (32,3 % výměry okresu) a Dolnomoravskéhoúvalu (30,9 %). Do východní části okresu zasahujíBílé Karpaty (16,7 %) a Vizovická vrchovina (10,6 %).Do severní části okresu zasahují jen okrajově celky Ždánickýles (7,1 %), Chřiby (2,0%) a Litenčická pahorkatina (0,4 %).Podrobnější charakteristiky těchto geomorfologických celkůjsou následující (podle Demek et Mackovčin eds., 2006):Bílé Karpaty. Tento celek náleží do Moravsko-slovenskýchKarpat. Jde o plochou hornatinu se střední výškou473 m n. m. a středním sklonem 8,8°. Geologický podkladtvoří pískovce a jílovce bělokarpatské jednotky magurskéhoflyše. Celek má členitý erozně denudační reliéf flyšovéhopříkrovu se silnou závislostí na strukturně litologických poměrech,častá je zde inverze georeliéfu, zbytky zarovnanýchpovrchů, průlomová údolí a sesuvy. Nachází se zde nejvyššíbod okresu 840 m n. m. na severozápadním okraji vrcholovéplošiny kóty Durda (842,4 m n. m.).Dolnomoravský úval. Jde o součást Jihomoravské pánve,úval je sníženinou se střední výškou 183 m n. m., střednímsklonem 1,0°. Má rovinný a pahorkatinný povrch na neogennícha kvartérních usazeninách, jeho osu tvoří široká niva lemovanáterasami a nížinnými pahorkatinami, vyskytují se zdepískové přesypy. Oblast vátých písků je významným fenoménemv rámci celé České republiky. V Dolnomoravském úvaluse vyskytují významná ložiska nerostných surovin (ropa, zemníplyn, lignit). Nejnižším bodem je kóta 157 m n. m. u řekyMoravy při obci Mikulčice (tato kóta je zároveň nejnižšímbodem celého okresu).Chřiby. Tento celek se rozkládá v severovýchodní části StředomoravskýchKarpat. Je to členitá vrchovina se střední výš-Tab. 1 Geomorfologické regionální členění v okrese HodonínProvincie Soustava Podsoustava CelekZápadní Karpaty Vnější Západní Karpaty Středomoravské Karpaty ChřibyLitenčická pahorkatinaKyjovská pahorkatinaŽdánický lesMoravsko-slovenské Karpaty Bílé KarpatyVizovická vrchovinaPanonská <strong>pro</strong>vincie Vídeňská pánev Jihomoravská pánev Dolnomoravský úvalkou 343 m n. m. a středním sklonem 7°. Podklad je tvořenpaleogenními jílovci, pískovci a slepenci převážně račanskéjednotky magurského flyše. Celek má charakter kerné vrchovinyzhruba elipsovitého tvaru s intenzivními neotektonickýmizdvihy a většinou úzkými, často strukturně podmíněnýmirozvodními hřbety, hlubokými údolími a intenzivní periglaciálnímodelací. Na jeho území se nachází četné skalní útvary.V části zasahující do okresu Hodonín je nejvyšší kótouBradlo (543,4 m n. m.) u obce Vřesovice.Kyjovská pahorkatina. Jde o celek v jihovýchodní části StředomoravskýchKarpat. Je členitou pahorkatinou se střednívýškou 235 m n. m. a středním sklonem 3,5°. Geologickýmpodkladem jsou převážně paleogenní jílovce a pískovce ždánickéa račanské jednotky, sarmatské a panonské jíly, pískymísty se štěrky, pleistocénní spraše. Georeliéf je mírně zvlněnýpahorkatinný a vrchovinný, s plochými rozvodními částmiterénu, širokými, vesměs úvalovitými a neckovitými údolímia výraznou Čejčskou kotlinou. Nejvyšší kótou je Babí lom(417,2 m n. m.) u obce Strážovice.Litenčická pahorkatina. Rozkládá se v severní části StředomoravskýchKarpat. Je členitou pahorkatinou se střední výškou294 m n. m. a středním sklonem 3,7°. Geologickým podklademjsou paleogenní a miocénní usazeniny, převážně jíly,jílovce, písky, štěrky a pískovce, zčásti překryté spraší. Reliéfje tvořen erozně denudačním pahorkatinným a vrchovinnýpovrchem s výraznými vlivy tangenciální a radiální tektoniky.Vizovická vrchovina. Jde o severozápadní část Moravsko--slovenských Karpat. Celek je členitou vrchovinou se střednívýškou 339 m n. m. a středním sklonem 5,3°. Geologickýpodklad tvoří zvrásněné horniny račanské a bystrické jednotkymagurského flyše, omezené mezozoickými a neogennímisedimenty. Georeliéf je tvořen erozně denudační hornatinou,vrchovinou, pahorkatinou a sníženinou s vlivy mladé zlomovétektoniky, zbytky zarovnaných povrchů, intenzivní kvartérnímodelací, kryopedimenty, asymetrickými údolími, sesuvya akumulačními tvary.Ždánický les. Tento celek se nachází v jihozápadní částiStředomoravských Karpat. Je to plochá vrchovina se střední75
- Page 1 and 2:
A C T AP R U H O N I C I A N A100 2
- Page 3 and 4:
OBSAHVýzkumný ústav Silva Tarouc
- Page 5 and 6:
Acta Pruhoniciana 100: 5-27, Průho
- Page 7 and 8:
trvalé zeleně ve venkovské kraji
- Page 9 and 10:
ka přirozených lesů ČR, která
- Page 11 and 12:
Odrůda Rod/druh Šlechtitelské os
- Page 13 and 14:
Publikace v periodikách s impaktem
- Page 15 and 16:
V oblasti výměny rostlinného mat
- Page 17 and 18:
(aktidionu) proti padlí jabloňov
- Page 19 and 20:
28/1974Hieke, K.: Dřeviny zámeck
- Page 21 and 22:
55/1988Benetka, V., Kodýtek, K.: V
- Page 23 and 24: Peš, T.: Kolekce druhů rodu Pinus
- Page 25 and 26: Drobilová, L.: Evaluating ecologic
- Page 27: Havlíčková, K., Knápek, J.: Eko
- Page 30 and 31: vyhovující, a to jak z hlediska l
- Page 32 and 33: Převodní klíč pro úpravu zákl
- Page 34 and 35: V tabulce 1 jsou vedle údaje o cen
- Page 36 and 37: ní jehličnatých stromů na trval
- Page 39 and 40: Tab. 7 Postup výpočtu základní
- Page 41 and 42: Acta Pruhoniciana 100: 41-49, Průh
- Page 43 and 44: Databáze (mapy) BPEJ. Komoditní a
- Page 45 and 46: Obr. 1 Cenové mapy biomasy z energ
- Page 47 and 48: Cenové mapy vybraných zdrojů bio
- Page 49: V případě, že nebude pěstován
- Page 52 and 53: z výsledků počáteční fáze v
- Page 54 and 55: Tab. 2 Sortiment vrb a topolů v po
- Page 56 and 57: Graf 1 Hektarové výnosy sušiny t
- Page 58 and 59: Tab. 6 Růstové parametry topolů
- Page 60 and 61: Obr. 5 Klon topolu P_070 při prvn
- Page 62 and 63: Trnka, M., Trnka, M. jr., Fialová,
- Page 64 and 65: Obr. 1 Poloha zkoumaného území v
- Page 66 and 67: (např. požární nebo koupališt
- Page 68 and 69: 68Obr. 3 Typy procesů změn využ
- Page 70 and 71: 70Obr. 4 Typy procesů změn využ
- Page 72 and 73: Haase, D., Walz, U., Neubert, M., R
- Page 76 and 77: výškou 271 m n. m. a středním s
- Page 78 and 79: úvalu a Ždánickém lese, zatímc
- Page 80 and 81: Obr. 4 Využití krajiny v geomorfo
- Page 82 and 83: Obr. 10 Trajektorie změn využití
- Page 84 and 85: vém úseku) věnovali Havlíček e
- Page 86 and 87: Skanes, H. M., Bunce, R. G. H. (199
- Page 88 and 89: ústavu Jána Lipského v Banské B
- Page 90 and 91: zobrazení (do roku 1934) a v letec
- Page 92 and 93: Obr. 6 Využití toposekcí 1 : 25
- Page 94 and 95: Obr. 9 Ukázka dvoubarevné německ
- Page 96 and 97: Tab. 1 Označení a rozměry vydáv
- Page 99 and 100: Acta Pruhoniciana 100: 99-107, Prů
- Page 101 and 102: Inventarium (1807, březen) - ručn
- Page 103 and 104: Tabulka 1 Přehled domácích dřev
- Page 105 and 106: Salix purpurea L. cv Salix purea ad
- Page 107 and 108: 44) Křesadlová (2004, s. 41, 60)
- Page 109 and 110: Acta Pruhoniciana 100: 109-114, Pr
- Page 111 and 112: Tab. 2 Porovnávané listové a kv
- Page 113 and 114: ‘Perkeo’ ‘Ra’ a ‘Endeavou
- Page 115 and 116: Acta Pruhoniciana 100: 115-122, Pr
- Page 117 and 118: ostlin, tak v rámci skupiny shodn
- Page 119 and 120: Obr. 1 Miscanthus sinensis (A. Baro
- Page 121 and 122: k poškození i zralých (loňskýc
- Page 123 and 124: Acta Pruhoniciana 100: 123-130, Pr
- Page 125 and 126:
Tab. 1 Přehled a vyhodnocení chov
- Page 127 and 128:
Obr. 2 Seiridium cardinale na Cupre
- Page 129 and 130:
Obr. 10 Rhododendron necrotic rings
- Page 131 and 132:
Acta Pruhoniciana 100: 131-135, Pr
- Page 133 and 134:
Obr. 1 Silně náchylná a odolná
- Page 135 and 136:
při výběru nejodolnějších ros
- Page 137 and 138:
Acta Pruhoniciana 100: 137-145, Pr
- Page 139 and 140:
typech společenstev a výsadeb, kd
- Page 141 and 142:
Plocha č. Lokalizace Souřadnice N
- Page 143 and 144:
ná úroveň poškození porostů j
- Page 145 and 146:
EPPO (2007): Ash dieback in Europe
- Page 147 and 148:
Acta Pruhoniciana 100: 147-153, Pr
- Page 149 and 150:
fikaci nekódující oblasti cpDNA
- Page 151 and 152:
Dopěstování rostlin v podmínká
- Page 153 and 154:
Wachowiak, W., Stephan, B. R., Schu
- Page 155 and 156:
Acta Pruhoniciana 100: 155-160, Pr
- Page 157 and 158:
Obr. 1 P. vernalis rostlina se zral
- Page 159 and 160:
Tab. 4 Repatriace a výsadby na gen
- Page 161 and 162:
Acta Pruhoniciana 100: 161-166, Pr
- Page 163 and 164:
Ke statistickému zpracování gene
- Page 165 and 166:
Tab. 5 Populačněgenetické parame
- Page 167 and 168:
167