Landscape through literature Le paysage à travers la littérature

22
C Z E C H R E P U B L I C / R E P U B L I Q U E T C H E Q U E
Karel ČAPEK (1890-1938)
Kousek země
Pěkný oblý vršek a na něm kulatý zámeček nebo spíše
věž s půlměsícem nahoře a starým hájem dokola; ten
zámeček je vidět na míle cesty, a dole je staré dřevěné
městečko se spícím náměstím a těžkým kostelem – nu,
už jste doma? Vždyť je to Sobotka a ten zámeček je
Humprecht, kde žila ta “paní, co ovčáčka milovala“ –
což se ostatně zpívá o každém hradu a zámku českém;
patrně ovčáctví bylo za starých časů velmi rozšířeno.
Na hřbitově leží básník Šolc a na břehu Žehrovky Fráňa
Šrámek, který se tam chodí koupat a tvrdí, že je to
nejkrásnější místo na světě; a kolem je tichý a sladký
kraj, kde začal zeleně a modře malovat Václav Špála.
Zeleně, modře a žlutě, neboť nesmíme zapomenout na
pěknou úrodu klasů; pak přijdou černé lesy, černé Trosky
a černá hora Mužský, a tam docela vzadu, to je Bezděz
a Ještěd a modrý Kozákov a ještě mnoho jiných kopců,
které vám nemohu pojmenovat. Ale pak jsou tu ještě
zelená údolí mezi skalami; ty skály nejsou divoké ani
pochmurné, nýbrž mírné a romantické a putujete mezi
nimi se zvláště lehkým srdcem, až přijdete k hradu Kosti,
kde také žila “paní, co ovčáčka milovala”; chodila s
ním asi do údolí Plakánek, kde podnes je vzduch milostný
a vlahý.
“Obrázky z domova”, Československý spisovatel, Praha, 1953,
Őeský Prozaik.
n a t u r o p a n o 1 0 3 / 2 0 0 5
A little piece of land
A pretty round hill with a round little chateaux atop,
or rather a tower having the crescent on its top and an
old grove around; the little chateaux can be seen miles
away, and down there is an old little town with a sleepy
square and a heavy church – well, have you already
come to that? It is Sobotka and the little chateaux is
Humprecht, where the “lady who loved the shepherd”
used to live – which is overall, the lyrics of songs sung
on every castle and chateaux across Bohemia; the
sheep-breeding was, obviously, a very widely spread
profession in the old times. On the graveyard there
the poet Šolc lays and on the bank of the Žehrovka River
then there is Fráňa Šrámek who walks to that place to
have a bath and stays for this is the most beautiful
place in the whole world; and around there is a calm
and sweet land, where Václav Špála once began to
paint in blue and green hues. In greens, blues, and
yellows because we must not forget the pretty crop of
ears of grain; then what follows are black forests,
black Trosky Castle and black Mužský Mountain, and
there, in the very back it is Bezděz Mountain, and
Ještěd Mountain, and blue Kozákov Hill, and even
more other hills and mountains, which I cannot give the
names of. Yet there are green glens amidst rocks; the
rocks are neither wild nor gloomy, but mild and
romantic, and one can stroll between them with
extremely light feelings in one’s heart till you arrive to
the Kost Castle, where the “lady who loved the shepherd”
also used to live; she perhaps used to go with
him into the Plakánek Valley where air remains full of
love and balmy still today.
“Pictures from my Homeland”
Un petit lopin de terre
Une jolie colline ronde surmontée d’un petit château
rond, ou plutôt une tour ornée d’un croissant en son faîte
et entourée de vieux bosquets; le petit château se voit
à des kilomètres à la ronde et, en bas, une vieille petite
ville avec une place endormie et une lourde église…
Alors, ça vous dit quelque chose? C’est Sobotka, et le
petit château, c’est Humprecht, où habitait jadis «la
dame qui aimait le berger» – plus ou moins les paroles
des chansons fredonnées dans tous les châteaux de
Bohême; garder les moutons était, manifestement, une
profession fort répandue dans l’ancien temps. Là, dans
le cimetière, gît le poète Šolc et, sur les rives de la
Žehrovka, Fráňa Šrámek vient se baigner; il reste là,
car c’est le plus bel endroit du monde; et, alentour,
une contrée douce et calme où Václav Špála se mit à
peindre en teintes bleues et vertes. En vert, bleu et jaune
car il ne faut pas oublier la blonde récolte des épis;
ensuite viennent de noires forêts, le noir château de
Trosky et le noir mont Mužský et, là, tout au fond, les
monts Bezděz et Ještěd, le mont Kozákov, bleuté, et
encore d’autres monts et collines, dont je ne saurais
donner le nom. Mais il y a aussi de vertes vallées parmi
les rochers; des rochers ni sauvages ni sombres, mais
doux et romantiques, et l’on peut s’y promener le cœur
léger, pour arriver au château Kost, où vivait aussi
naguère «la dame qui aimait le berger»; peut-être
allait-elle avec lui dans la vallée de Plakánek où, aujourd’hui
encore, l’air demeure empli d’amour et de paix.
«Images de ma patrie»
Traduction: Conseil de l’Europe, 2005.