Landscape through literature Le paysage à travers la littérature

Jan ČEP (1902-1974)
Morava
Podoba slovácké krajiny je utvořena z duše jejích
obyvatelů, z barev a písní, které se z ní vyřinuly. Její linie
je nehmotná linie světelná a melodická, přijímající otisk
vnitřního gesta těch, kteří v ní žijí; jejich vášnivého citu,
jejich horoucí zbožnosti, jejich živelné bujnosti a baladického
hoře.
Slovácká krajina je utvořena i z atmosféry, která se v ní
dýše; z atmosféry, v které je rozpuštěno furiantství jejích
mužů, půvab a něha jejích žen, čistá melodická inflexe
jejich hlasu a řeči.
Je to atmosféra jiskřivá a lehce opojná jako slovácké
víno, inspirující ke hře, k družnosti, k písni, k radostnému
ocenění darů božích; atmosféra nasycená drahocennými
esencemi, zářením zakopaných pokladů, velkých ztrouchnivělých
životů a zasutých snů.
“Rozptýlené paprsky”, Vyšehrad, Praha, 1993.
Moravia
The face of Slovácko’s landscape is made of the souls
of its inhabitants, of the colours and songs that have
sprung from there. Its line is an immaterial light, a
melody line marked by the inner feelings of those who
have lived there; their passionate emotions, their
passionate religious beliefs, their spontaneous exuberance
and their sad love songs.
Slovácko’s landscape is also made of the air one
breathes there; the atmosphere in which the bravura
of its men and the gentle charm of its women, the pure
melodic inflexion of their voices and words, are all
distilled.
An atmosphere sparkling and slightly exhilarating, like
Slovácko’s wine that inebriates the players, and people
gather together to sing songs and rejoice in the gifts
of our Lord; an atmosphere saturated with precious
essences, the glitter of buried treasures, of great lives
past and forgotten dreams.
“Scattered beams”
Moravie
La figure du paysage du Slovácko est faite des âmes
de ses habitants, de couleurs et de chants qui en sont
nés. Ses contours sont une lumière immatérielle et une
ligne mélodique qui reçoit l’empreinte du sentiment
intérieur de ceux qui peuplent le paysage; leurs émotions
passionnées, leur religiosité passionnée, leur exubérance
spontanée et les chants d’amour tristes.
Le paysage du Slovácko, c’est aussi l’atmosphère que
l’on respire là; l’atmosphère dans laquelle l’orgueil
des hommes et le charme et la tendresse des femmes,
la pure inflexion mélodique de leurs voix et de leurs
paroles, sont dissous.
C’est l’atmosphère pétillante et légèrement enivrante,
comme le vin du Slovácko qui grise les joueurs; s’asseoir
tous ensemble, entonner des chansons, célébrer
joyeusement les dons de notre Seigneur; l’atmosphère
imprégnée de précieuses essences, de l’éclat de trésors
enfouis, de grandes vies parties et de rêves oubliés.
«Rayons éparpillés»
Traduction: Conseil de l’Europe, 2005.
n a t u r o p a n o 1 0 3 / 2 0 0 5 23