Untitled - Śląska Biblioteka Cyfrowa

JAROMÍRA ŠINDELÁØOVÁPedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkynì v Ústí nad LabemSpecifika èeštinyjako jazyka západoslovanskéhoExistují rùzná hlediska, podle nichž lze jazyky tøídit do rùzných skupin.Již v 19. století bylo zjištìno, že mnohé jazyky se vyvinuly ze spoleènéhoprajazyka a jejich rozdílnost byla zpùsobena odlišnými jazykovými zmìnami,ke kterým v nich docházelo bìhem jejich vývoje. Srovnávací a historickývýzkum dospìl ke genealogické èi genetické klasifikaci jazykùpodle pøíbuznosti, a tak byly jednotlivé jazyky svìta rozdìleny do tzv.rodin. Zatímco u nìkterých rodin byla skuteènì pøíbuznost jazykùprokázána, u jiných muselo být genetické hledisko nahrazeno hlediskemgeografickým. Nìkolik jazykù bylo dokonce pro nedostatek dùkazù o pøíbuznostis jinými rodinami zaøazeno do samostatných skupin jako tzv.izoláty.Nejvìtší pozornost byla vìnována jazykùm indoevropským, u kterýchbylo bezpeènì prokázáno, že jsou pøíbuzné, nebo se vyvinuly ze spoleènéhotzv. indoevropského prajazyka 1 . V rámci indoevropských jazykùse rozlišuje i skupina jazykù slovanských 2 , jež se dále diferencovaly na1Jejich rozdìlení do dvanácti podskupin (viz. ÈERNÝ, 1998: 54]) však nemusí být definitivní,protože nelze v budoucnosti vylouèit další drobné úpravy v rámci jednotlivýchpodskupin.2Ty se spoleènì s jazyky baltskými nejdøíve oddìlily od ostatních a teprve bìhemsvého dalšího vývoje se od sebe odlišily. Proto se nìkdy hovoøí o skupinì jazykù balto--slovanských.