ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

oblastech se jedná o primární příčinu desertifikace. Ztráta rostlinného krytu má za následek
erozi a ztrátu svrchní vrstvy půdního profilu, který je nejbohatší na organické komponenty,
bez kterých je půda „mrtvá“. Další příčinou pak může být nadměrný odběr vody pro závlahu
zemědělských plodin. Příkladem může být Aralské jezero, které má v současné době méně
než třetinovou rozlohu a objem vody v něm klesl z původních 1 083 km³ až na 112,8 km³
v roce 2003. Voda, která ho napájela, byla svedena do zavlažovacích kanálů, které ji odváděly
do pouště, kde sloužila k zavlažování bavlny. Výsledkem je solná poušt v místech původního
jezera a slaný prach, který je v obrovském množství (100 Mt ročně) větrem roznášen stovky
km daleko. V rámci snahy o záchranu severní části Aralského jezera byla v roce 2005
zbudována hráz, která má zadržet vodu alespoň v malé části původní rozlohy jezera.
V současné době představuje desertifikace jeden z největších environmentálních problémů.
Vzhledem k závažnosti tohoto problému vznikla Úmluva OSN o boji proti desertifikaci
v zemích postižených velkým suchem a/nebo desertifikací, zvláště v Africe (United Nations
Convention to Combat Desertification in Those Countries Experiencing Serious Drought
and/or Desertification, Particularly in Africa), zkráceně Úmluva OSN o boji proti
desertifikaci (United Nations Convention to Combat Desertification, UNCCD). Jedná
se o konvenci zabývající se bojem proti desertifikaci a zmírněním důsledků sucha
prostřednictvím národních akčních programů, které zahrnují dlouhodobé strategie
podporované mezinárodní spoluprací a partnerskými dohodami. Úmluva byla přijata v Paříži
dne 18. června 1994 a vstoupila v platnost 26. prosince 1996. Je prvním a jediným
mezinárodně závazným rámcem řešícím problémy desertifikace.
2.11 OCHRANA PŘÍRODY
Dle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. dělíme ochranu přírody na obecnou
a zvláštní.
Obecná ochrana přírody se vztahuje na přírodu České republiky jako celku. Je možné
ji rozlišovat ve třech úrovních – obecná územní ochrana, obecná druhová ochrana a obecná
ochrana neživé části přírody a krajiny.
Do obecné územní ochrany zařazujeme krajinný ráz, významné krajinné prvky, přírodní
parky, přechodně chráněné plochy a územní systém ekologické stability.
110