ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

Makroklima není závislé na činnosti mikroorganismů, rostlin a živočichů, ale ovlivňuje jejich
výskyt a rozšíření.
Mezoklima – je to klima menší oblasti (krajiny), které je dáno makroklimatem, charakterem
reliéfu, vegetačním pokryvem, živočichy i činností člověka (znečišťování, odlesňování, těžba
atd.).
Mikroklima – je to klima malého prostoru, které je dáno více méně stejnorodou biologickou
složkou povrchu např. mikroklima keřového patra, porostu sítiny, sklepa domu atd. Pro klima
malých uzavřených prostorů (puklinky ve skále, dutinky stromů, jeskyně) se někdy používá
pojem kryptoklima.
Kromě tohoto základního rozdělení se používají ještě pojmy ekoklima a strukturální klima.
Ekoklima – jedná se o klima stanoviště, které je dáno klimatickými faktory působícími uvnitř
ekosystému (les, louka, rybník, potok).
Strukturální klima – klima nejmenšího prostoru, které v biotopu rozlišujeme (merotopu).
Jedná se např. o klima trsu mechu, hromádky listů, spodní strany kamene atd., má význam
pro nejmenší formy organismů.
2) Sluneční záření a světlo
Hlavním zdrojem světla je Slunce, omezený význam mají ostatní zdroje jako je Měsíc,
sopečná činnost, blesky, světlo antropogenního původu a světélkování (bioluminiscence).
Světlo ovlivňuje organismy svojí intenzitou (množstvím), spektrálním složením (barvou),
směrem působení a délkou působení (fotoperiodicitou). Ovlivňuje také procesy živých
organismů, přičemž nejdůležitější je fotosyntéza, na které jsou nepřímo závislí i živočichové.
Solární konstanta je množství sluneční energie, které dopadá na m 2 povrchu atmosféry Země
za vteřinu = 1 373 W.m -2 .
Záření, které vstupuje do atmosféry, dělíme podle vlnových délek na:
• kosmické (10 -6 – 10 -3 nm) – účinky na organismy nejsou dosud dostatečně prozkoumány,
má vliv na člověka ve vesmíru (krevní choroby, zhoubné nádory a genetické mutace),
12