ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Výsledkem vztahu může být koexistence obou druhů, konkurenční vyloučení nebo rozrůznění<br />
nik. Ke koexistenci dochází, pokud je konkurence mezi jedinci stejného druhu výz<strong>na</strong>mnější<br />
než konkurence mezidruhová. Koexistence je možná pokud silnější soupeř umožní slabšímu<br />
existenci realizované niky. Základní nika představuje soubor podmínek a zdrojů umožňující<br />
existenci životaschopné populace a v plném rozsahu je populaci k dispozici v případě,<br />
že zde není žádný konkurent.<br />
O<strong>pro</strong>ti tomu realizovaná nika je užší soubor, který je slabšímu druhu ponechán silnějším<br />
druhem, který mu v rámci konkurence znemožní část jeho základní niky využívat. Pokud<br />
silnější soupeř znemožní slabšímu existenci realizované niky, znemožní mu tím existenci<br />
jako takovou a dochází ke konkurenčnímu vyloučení tohoto slabšího soupeře. Nejen samotný<br />
konkurenční vztah ovlivňuje konečný výsledek, ale rovněž podmínky <strong>pro</strong>středí mohou mít<br />
velký vliv <strong>na</strong> výsledek interakce. Pokud jsou podmínky <strong>pro</strong>středí <strong>pro</strong>měnlivé a střídají<br />
se periody, kdy je jeden nebo druhý konkurent lépe adaptován a tedy zvýhodněn o<strong>pro</strong>ti svému<br />
soupeři, může být výsledkem koexistence konkurentů a to i v případě, že je jeden z nich<br />
výrazně silnější než druhý. Podobně může působit i predace dvou konkurenčních druhů<br />
společným predátorem. Jednou z možností, kterou mohou dva druhy, které si vzájemně<br />
konkurují, vyřešit tento <strong>pro</strong>blém, je rozrůznění ekologických nik. Druhy, které původně<br />
využívaly stejné zdroje a obývaly stejné <strong>pro</strong>středí, se postupem času adaptují <strong>na</strong> rozdílné<br />
zdroje a tím dojde k vymizení konkurenčního vztahu. Příkladem mohou být Darwinovy<br />
pěnkavy <strong>na</strong> Galapágách. Ty během několika generací změnily své potravní zvyklosti,<br />
aby byly schopny využít omezené zdroje potravy a zamezily konkurenci. Obdobná situace<br />
je popisová<strong>na</strong> u evropských druhů sýkor. Aktuálním příkladem mezidruhové konkurence<br />
je vztah mezi veverkou obecnou (Sciurus vulgaris) a veverkou popelavou (S. carolinensis).<br />
Veverka popelavá byla introduková<strong>na</strong> <strong>na</strong> Britské ostrovy, kde se postupem času v list<strong>na</strong>tých<br />
lesích rozšířila a vytlačila původní veverku obecnou, která je o polovinu menší. Veverka<br />
popelavá tráví 80 % času <strong>na</strong> zemi, v list<strong>na</strong>tých lesích je tedy výrazně efektivnější ve shánění<br />
potravy a <strong>na</strong> podzim je schop<strong>na</strong> zvýšit svou hmotnost o 20 %. O<strong>pro</strong>ti tomu veverka obecná<br />
tráví <strong>na</strong> zemi pouze 33% času a během podzimu zvýší svou hmotnost jen o asi 10 %.<br />
Výsledkem je vyšší mortalita mláďat i dospělých veverek obecných během zimy. Rovněž<br />
při fragmentaci souvislých lesních porostů nemůže veverka obecná v důsledku <strong>na</strong>rušení<br />
souvislosti korun stromů hledat nové teritorium, zatímco <strong>pro</strong> převážně po zemi se pohybující<br />
veverku popelavou to není <strong>pro</strong>blém. Veverka obecná tedy není schop<strong>na</strong> veverce popelavé<br />
konkurovat, v současnosti se tedy vyskytuje pouze v oblastech s jehlič<strong>na</strong>tými porosty,<br />
57
Change language