ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

stále nosí domněle opuštěná srnčata a mladé zajíčky. Je naprosto přirozené, že mláďata těchto
dvou druhů čekají na matku v úkrytu. Umělý odchov, ke kterému je mládě svým
„zachráncem“ odsouzeno, je obtížný a zejména u zajíce často neúspěšný. U srnce není,
za předpokladů správné péče, umělý odchov tak náročný jako u zajíce. Pokud se umělý
odchov podaří, nastává úplně jiný problém a to kam umístit dospělé zvíře, které je zvyklé
na lidi. Menší problém je umístit srnu, mnohem větší problém je ovšem se srncem, který
je zejména v období říje velmi nebezpečný, protože i přes svou relativně nízkou hmotnost
(20-25 kg) je schopen člověku způsobit velmi závažná až smrtelná zranění. Další kategorií
mláďat, která lidé často a zcela zbytečně zachraňují, jsou odrostlá mláďata pěvců. Některé
druhy jako je např. kos, drozd nebo pěnice, vyvádějí mláďata, která zatím neumí létat, mimo
hnízdo a zde je učí hledat potravu a létat a rovněž je stále krmí. Lze je odlišit na první pohled
podle zbytků prachového peří, kratšího ocásku a letek a žadonění o potravu (otevírání zobáku,
vokalizace a natřásání křídel).
141