ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

Kolísání populační hustoty je ovlivněno působením všech vnějších i vnitřních faktorů. Vliv
abiotických faktorů je známý zejména u hmyzu, ptáků a savců, kdy např. extrémně vysoké
teploty nebo nedostatečné srážky, zvyšují mortalitu mezi velmi mladými a starými jedinci.
Důležité jsou také jak vztahy mezi populacemi, kdy změny v populační hustotě ovlivňují
jednotlivé potravní úrovně (rostlina – býložravec, kořist – predátor, hostitel – parazit),
tak i vztahy uvnitř populací, ovlivňovány vnitrodruhovou konkurencí, kdy v době malé
početnosti jedinců budou upřednostňováni jedinci s vysokou schopností se rozmnožovat
a obráceně.
Populační strategie
Podle rychlosti rozmnožování a schopnosti přežívání tzv. populační strategie rozdělujeme
živočichy na R-stratégy a K-stratégy.
R-stratégové (podle specifické rychlosti růstu r) jsou malé velikosti těla, pohlavní dospělosti
dosahují v nízkém věku, jsou krátkověcí, jejich generace se rychle střídají, mívají velký počet
potomků, protože energii vkládají do rozmnožování a ne do přežití. Jejich populace rychle
narůstá a díky vysoké mortalitě i natalitě může značně kolísat. Obývají stanoviště
bez konkurenčních vlivů umožňující rychlý růst, dokáží se rychle přizpůsobit proměnlivým
abiotickým podmínkám, proto se mohou přemnožovat. Do této skupiny patří např. hraboš
polní (Microtus arvalis), potkan (Ratus norvegicus), některé mšice atd.
K-stratégové (podle nosné kapacity prostředí K) jsou naopak druhy s velkou hmotností těla,
pohlavní dospělosti dosahují v pozdějším věku, jsou dlouhověké, mají menší počet větších
potomků, o které pečují a energii vkládají do přežívání ne do rozmnožování. Jejich populace
roste pomalu, je stálá, s minimálními výkyvy díky nízké natalitě a mortalitě, která postihuje
především starší jedince. Obývají stabilní, neměnící se prostředí, nové prostory osídlují
pomaleji, ale osídlení bývá trvalého charakteru. Do této skupiny patří např. dravci, šelmy,
kopytníci a několik málo druhů hmyzu.
U rostlin se používá složitější klasifikace v rámci populační strategie, která vychází
ze schopnosti rostlin vyrovnávat se s nepříznivými, stresujícími podmínkami způsobenými
nedostatkem nebo nadbytkem nějakého zdroje (teplo, voda, světlo, živiny atd.), je dána
také různou citlivostí rostlin k ničení či odnímání biomasy např. pastvou, sečením, sklizní
a jejich rozdílnou konkurenceschopností. Dle schopnosti rostlin vyrovnávat se s nepříznivými
vlivy je dělíme na R-stratégy, S-stratégy a C-stratégy.
42