ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
1.12 BIOCENÓZA (SPOLEČENSTVO)<br />
Biocenóza je soubor populací všech druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů obývajících<br />
určité stanoviště (biotop) vymezené abiotickými faktory. Věda studující společenstva<br />
se <strong>na</strong>zývá biocenologie a dělí se <strong>na</strong> fytocenologii a zoocenologii. Dlouhodobé, průběžné,<br />
sledování biocenóz se oz<strong>na</strong>čuje jako biomonitoring.<br />
Biocenózy mohou být suchozemské (terestrické) <strong>na</strong>př. biocenóza smrkové monokultury,<br />
lužního lesa, horské louky; sladkovodní (limnické) <strong>na</strong>př. biocenóza potoka, jezera, rybníka,<br />
přehrady a mořské (marinní) <strong>na</strong>př. biocenóza korálových útesů, pobřeží.<br />
Další způsob dělení z hlediska původu a ovlivnění člověkem je <strong>na</strong> biocenózy přírodní<br />
(původní), kdy se jedná o společenstva vzniklá a existující bez antropogenních vlivů a zásahů<br />
člověka <strong>na</strong>př. společenstva vyšších <strong>na</strong>dmořských výšek nebo rašeliniště; přirozené, které<br />
se druhovým složením blíží přírodnímu stavu v dané oblasti, ale jsou do jisté míry ovlivněné<br />
lidskou činností <strong>na</strong>př. lesy jehlič<strong>na</strong>té, list<strong>na</strong>té a smíšené v Evropě, a umělé, záměrně<br />
vytvořené člověkem nebo lidskou činností silně ovlivněné <strong>na</strong>př. monokultury a parky.<br />
Společenstva obývající výhradně lidská sídliště se <strong>na</strong>zývají sy<strong>na</strong>ntropní.<br />
Málokteré biocenózy jsou ostře ohraničeny, většinou přecházejí pozvol<strong>na</strong> jed<strong>na</strong> v druhou.<br />
Místa, kde je vyšší počet druhů z důvodu překrývání dvou různých společenstev se <strong>na</strong>zývají<br />
ekotony neboli přechodná společenstva <strong>na</strong>př. křovi<strong>na</strong>tý lem <strong>na</strong> kraji lesa, kde se mísí lesní<br />
a luční společenstvo.<br />
Základními charakteristickými z<strong>na</strong>ky každé biocenózy je její stabilita (stálost), nezávislost<br />
a autoregulace. Stabilita je dá<strong>na</strong> homeostatickými mechanismy, které vyrovnávají rušivé vlivy<br />
z <strong>pro</strong>středí. Obecně (dle biocenotických principů) platí, že čím je <strong>pro</strong>středí rozmanitější<br />
a stálejší, tím je druhově bohatší a <strong>na</strong>opak, čím je <strong>pro</strong>středí jednodušší a podmínky<br />
nepředvídatelné, tím je druhově chudší, ale jednotlivé druhy jsou početněji zastoupeny.<br />
Složení biocenóz<br />
Biocenóza je slože<strong>na</strong> z tzv. taxocenóz, mezi které patří společenstvo populací rostlin –<br />
fytocenóza, společenstvo populací živočichů – zoocenóza a soubor populací mikroorganismů<br />
– mikrocenóza. Tato společenstva se dále člení dle systematické příslušnosti <strong>na</strong> dílčí jednotky<br />
<strong>na</strong>př. <strong>na</strong> parazitocenózu (soubor parazitů určitého hostitele), ichtyocenózu (společenstvo ryb),<br />
ornitocenózu (společenstvo ptáků), entomocenózu (společenstvo hmyzu), společenstvo<br />
mechů, vyšších rostlin atd.<br />
70