ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

používali Mongolové a Turci mršiny uhynulých zvířat k zamoření nepřátelských studen
a katapultovali těla lidí, kteří zemřeli na mor, za hradby obléhaných měst. Rozvoj
bakteriologie s sebou přinesl novou úroveň teoretických znalostí využitelných v biologické
válce. Významným mezníkem se stalo použití antraxu. K vyvolání infekce bylo třeba vysoké
dávky, onemocnění se nešíří z člověka na člověka (nehrozilo tedy, že by se nakazili ti,
kdo nebyli cílem útoku), ale vyvolává vysokou mortalitu a původce, Bacillus anthracis,
je relativně dostupný po celém světě. To z něj dělalo hlavní biologickou zbraň zejména
na počátku 19. století. Během 1. světové války byly prováděny pokusy s použitím antraxu
a vozhřivky proti domácím zvířatům, zejména koním a mulám, kteří byli využíváni
k transportu zbraní a materiálu. Němci a jejich spojenci během 1. světové války za použití
vozhřivky výrazně oslabili francouzskou jízdu a rovněž ruské vojsko na východní frontě.
Použití biologických zbraní bylo následně zakázáno v roce 1925 Ženevským protokolem.
V roce 1972 pak byla zakázána téměř veškerá produkce, skladování a transport biologických
agens a toxinů, u nichž hrozilo použití jako biologických zbraní, nicméně existují spekulace
o tom, že některé státy pokračují tajně v jejich vývoji.
V současné době existuje hrozba zneužití infekčních agens a toxinů spíše ze strany
bioteroristických skupin. Nejznámější je asi útok sekty Aum Shinrikyo v roce 1993 v Tokiju
kde byl použit antrax, ale bez úspěchu, protože jak se později zjistilo, byl použit vakcinační
kmen, který není schopen vyvolat onemocnění. V roce 2001 propuklo několik případů antraxu
u obětí bioteroristických útoků v USA. Dopisy s infekčním agens ve formě prášku byly
zaslány několika senátorům USA a také do kanceláří médií. Výsledkem bylo 5 úmrtí.
Biologické zbraně mohou být směřovány nejen proti lidem, ale i proti zvířatům nebo
zemědělským plodinám a dalším rostlinám. Agens známá svým potenciálem sloužit jako
biologická zbraň směřovaná proti lidské populaci jsou například již zmiňovaný Bacillus
anthracis (antrax), Brucella spp. (brucelóza), Burkholderia mallei (vozhřivka), Burkholderia
pseudomallei (melioidóza), Chlamydophila psittaci (ornitoza, psitakoza), Coxiella burnetii
(Q horečka), Francisella tularensis (tularemie), Rickettsia prowazekii (skvrnitý tyfus)
a Rickettsia rickettsii (horečka Skalistých hor), Shigella spp., Vibrio cholerae (cholera)
a Yersinia pestis (mor). Z virů jsou to například virus horečky údolí Rift, Ebolavirus, virus
japonské encefalitidy, Marburg virus, virus pravých neštovic a virus žluté zimnice. Z toxinů
jsou to ricin, stafylokokový toxin, botulotoxin, saxitoxin, mikrocystin a mykotoxiny. Agens
jsou řazena do tří kategorií: A, B a C. Do kategorie A spadají původci (nebo toxiny), kteří
představují významné riziko pro národní bezpečnost, jsou lehce přenosní a šiřitelní, jsou
137