ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
konzumuje jíl, který je schopný část toxinů <strong>na</strong> sebe <strong>na</strong>vázat, takže nedojde k jejich vstřebání<br />
z trávicího traktu.<br />
Intenzivní spásání má výrazný vliv <strong>na</strong> druhové složení. Některé rostlinné druhy snáší spásání<br />
velmi špatně, postupem času z porostu vymizí a <strong>na</strong>hradí je druhy, které <strong>na</strong>opak spásání snáší<br />
lépe. Opačná situace <strong>na</strong>stane, pokud z <strong>pro</strong>středí býložravci (zejmé<strong>na</strong> ti velcí) vymizí.<br />
Parazitizmus a patogenie<br />
Jako parazita můžeme oz<strong>na</strong>čit organismus, který získává živiny od jednoho hostitele<br />
nebo od několika málo hostitelů. Tento organismus je s hostitelem v těsném spojení<br />
a <strong>na</strong> rozdíl od komensála <strong>na</strong> svého hostitele působí negativně, i když někdy jen za určitých<br />
podmínek (oslabení hostitele, velký počet parazitů). Parazity je možno rozdělit<br />
<strong>na</strong> mikroparazity a makroparazity. Mikroparaziti se vyz<strong>na</strong>čují tím, že se rozmnožují přímo<br />
v těle hostitele, nejčastěji uvnitř buněk. Mezi typické mikroparazity patří viry a bakterie,<br />
ale i někteří prvoci jako je Trypanosoma, původce spavé nemoci a Plasmodium, původce<br />
malárie. Přenos z jednoho hostitele <strong>na</strong> druhého může být buď <strong>pro</strong>střednictvím vektora (jiného<br />
organismu, nejčastěji členovce, jako je klíště, komár atd.) nebo bez účasti jiného organismu.<br />
Mezi makroparazity jsou řazeny organismy, které vytváří <strong>na</strong>kažlivá stádia, pomocí kterých<br />
jsou šířeny <strong>na</strong> další hostitele, žijí <strong>na</strong> povrchu těla hostitele, v tělních dutinách<br />
nebo v mezibuněčném <strong>pro</strong>storu. Patří sem <strong>na</strong>příklad hlístice, vrtejši, tasemnice, blechy,<br />
ale i houby. I makroparaziti jsou přenášeni buď přímo nebo <strong>pro</strong>střednictvím vektora<br />
nebo mezihostitele. V případě rostlinných makroparazitů rozlišujeme holoparazity, kteří<br />
nemají chlorofyl a nejsou schopni fotosyntézy, veškeré živiny i vodu odebírají hostitelské<br />
rostlině a hemiparazity, kteří fotosyntetizují, ale jsou <strong>na</strong>pojeni <strong>na</strong> cévní systém hostitelské<br />
rostliny a odebírají jí vodu a minerální živiny. Příkladem holoparazita jsou zárazy (Orobanche<br />
sp.), hemiparazit je <strong>na</strong>př. jmelí bílé (Viscum album). Další možné rozdělení parazitů je podle<br />
toho zda způsobují smrt hostitele a jsou následně schopni žít <strong>na</strong> mrtvém hostiteli (nekrotrofní<br />
paraziti) a nebo <strong>pro</strong> ně smrt hostitele z<strong>na</strong>mená konec aktivní fáze života a mrtvý hostitel je<br />
<strong>pro</strong> ně neobyvatelný (biotrofní paraziti). Nekrotrofní paraziti jako je <strong>na</strong>př. bzučivka (Lucilia<br />
cupri<strong>na</strong>), která klade vajíčka <strong>na</strong> živého hostitele, ale následkem působení larev může dojít<br />
k jeho úhynu, se po smrti hostitele stávají detritovory. Nekrotrofní paraziti rostlin způsobují<br />
odumření části rostliny, která je pak substrátem <strong>pro</strong> jejich růst, zatímco zbytek rostliny žije<br />
dál. Nekrotrofní paraziti jsou tedy <strong>na</strong> přechodu mezi parazity a detritovory, ale o<strong>pro</strong>ti<br />
50
Change language