ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

takže některé samice jsou na svého hostitele adaptovány lépe, protože se začaly adaptovat
dříve a jejich vejce jsou tedy podobnější vejci hostitele, než je tomu u samiček, jejichž předek
(samičí) se začal specializovat na tohoto hostitele později. Hostitel se samozřejmě predaci
brání. Jednak se snaží své hnízdo ukrývat, ale také hnízdo aktivně brání před dospělým
parazitem a snaží se rozpoznat cizí vejce. Rákosník často hnízdo s kukaččím mládětem opustí,
ale není to proto, že by odlišil obří mládě podle vzhledu, ale kukačka se vyvíjí déle než malý
rákosník, takže rákosníci opouští hnízdo s mládětem, když už jim péče o něj připadá příliš
dlouhá. Aby kukačka zabránila narušení vejce hostitelem, je její vejce výrazně pevnější
než vejce jiných ptáků stejné velikosti. To ovšem znamená, že mládě kukačky musí vynaložit
mnohem větší úsilí, aby se vylíhlo. Některé druhy kukaček trestají pěstouny, kteří odstraní
podstrčené vejce, tím, že zlikvidují celou jejich snůšku. V případě druhé snůšky už hostitelé
vejce nezlikvidují, i když ho rozliší od vajec vlastních. Zajímavý příklad hnízdního
parazitizmu najdeme u amerických vlhovců. Vlhovec velký (Molothrus oryzivorus) klade
svá vejce do hnízd několika jiných, v koloniích hnízdících, vlhovců. Ti velmi často hnízdí
v blízkosti vosích nebo včelích hnízd, což jim poskytuje ochranu před predátory. Kromě
predátorů je však hlavní příčinou mortality mláďat vlhovců napadení podkožními střečky.
Pokud je hnízdo umístěno v blízkosti hnízda včel nebo vos, je výskyt střečků vzácný.
Překvapivě je mláďata pěstounů schopen před střečky ochránit i podstrčený vlhovec velký,
který z nich obírá vajíčka a larvy střečků. To mláďata ani jejich rodiče, dospělí pěstouni,
neumí. Paradoxně jsou tedy hostitelé parazitovaní vlhovcem velkým reprodukčně úspěšnější
než ti neparazitovaní.
Dalším specifickým typem parazitizmu je potravní parazitizmus nebo také
kleptoparazitizmus. Jedná se o situaci, kdy jeden jedinec odebírá potravu jinému. Potravní
parazitizmus může probíhat jako mezidruhový nebo vnitrodruhový vztah. V případě
mezidruhového kleptoparazitizmu se většinou jedná o blízce příbuzné druhy. Příkladem
vnitrodruhového kleptoparazitizmu je vztah dospělých ústřičníků a mláďat. Dospělí ptáci umí
otvírat lastury mušlí, mladí ptáci nemají dostatek síly a zkušeností, takže jsou dočasně
odkázáni na dospělé ptáky. S mezidruhovým kleptoparazitizmem se často setkáme
např. u mořských ptáků. Typickým příkladem jsou fregatky nebo chaluhy příživné, které
odebírají potravu menším ptákům, nejčastěji terejům, na které doráží tak dlouho, až je přinutí
jejich kořist pustit. Mezi savci se s kleptoparazitizmem setkáme např. u hyen, které odebírají
kořist psům hyenovitým. Mezi bezobratlými patří ke kleptoparazitům třeba drobný pavouk
Argyrodes flavescens, který krade kořist v síti mnohem většího pavouka Nephila pilipes.
52