ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

4…). Reprodukci musí tedy regulovat produkce potravy. Koncepce rovnováhy přírody byla
nahrazena přírodním výběrem, bojem o existenci a přežitím nejzdatnějších (Darwin). Přičemž,
koncepce, že přírodní systémy jsou stabilní a v rovnováze s jejich prostředím, pokud toto není
narušeno člověkem, je stále přijímána mnoha ekology.
Rozpoznání široké problematiky populací a společenstev znamenalo, že kolem roku 1900
byla ekologie na dobré cestě stát se vědeckou disciplínou. Její kořeny jsou v přírodopisu,
lidské demografii, aplikované problematice zemědělské produkce (ochrana před škůdci)
a medicíně (studium infekčních chorob jako je například malárie a jejího šíření v lidské
populaci). Až do 60-tých let minulého století nebyla ekologie považována za důležitou
disciplínu. Rostoucí lidská populace a s tím spojená destrukce prostředí spojená s použitím
pesticidů a polutantů vedla k tomu, že si veřejnost více začala všímat ekologických problémů.
Většina pozornosti se soustředí na životní prostředí člověka a ekologii člověka, a tak je tato
disciplína širokou veřejností vnímána jako mnohem užší, než ve skutečnosti je. Ekologie
zabývající se přirozeným světem zvířat a rostlin, včetně člověka, se musí odlišit
od environmentálních studií zabývajících se vlivem člověka na prostředí planety Země.
Environmentální studie vedly k „environmentalismu“ a „deep ecology“ – tedy sociálním
hnutím, s implikacemi pro politickou a sociální změnu ve společnosti se snahou
o minimalizaci lidských vlivů na naši planetu.
1.2 ZÁKLADNÍ TERMÍNY
Dělení ekologie
Ekologie základní – jedná se o klasickou biologickou disciplínu, která se dále dělí
na ekologii obecnou, která se zabývá obecnými zákonitostmi bez ohledu na prostředí
a systematické zařazení; a na ekologii speciální, která studuje systémy a jejich vztahy
k prostředí např. ekologie půdy, ekologie moří, sladkých vod, souše, živočichů, rostlin,
mikroorganismů, hmyzu, ptáků atd.
Ekologie aplikovaná – využívá poznatky obecné i speciální ekologie. Patří sem
např. environmentalistika – nauka o životním prostředí, ochrana přírody, tvorba životního
prostředí, péče o člověka, produkce nezávadných potravin.
4