ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

prasaty, kočkami a opicemi, případně přeměnou biotopů na zemědělsky využívané plochy.
Z hlediska ekologie je zajímavá koevoluce ptáka dodo a endemickémo stromu Calvaria
major, jehož semena vyklíčila až po průchodu a skarifikaci v trávicím traktu doda.
Proto ve volné přírodě na Mauriciu přežívá v současnosti jen asi 10 stromů starších 300 let.
Jde o příklad vymizení klíčového druhu a na to navazující sekundární vymírání.
Podobný osud jako ptáka dodo potkal i alku velkou (Pinguinus impennis), která hnízdila
na několika ostrovech u Newfoundlandu, Islandu a severně od Skotska. Lidé ji lovili kvůli
masu, vejcím a kvalitnímu peří, které se v 17. století používalo na výrobu matrací. Poslední
jedinci byli zabiti 4. června 1844 na objednávku sběratele cenných přírodnin.
Na rozdíl od předchozích dvou ptačích příkladů vyhubených druhů měl holub stěhovavý
(Ectopistes migratorius) kontinentální rozšíření. Pravděpodobně to byl nejpočetnější ptačí
druh na planetě. Odhady hovoří až o miliardách ptáků tvořících obrovská migrační hejna,
přičemž zcela zastiňovali slunce a ničili stromy, na které usedli. Byli snadným a atraktivním
cílem pro komerční lovce. Jejich vybíjení bylo tak intenzivní, že poslední známý jedinec,
samice Martha zemřela v zoo v Cincinnati roku 1914.
U některých druhů bezprostředně ohrožených vyhubením vlivem antropogenních stresorů
se podařilo tento negativní trend zvrátit. Prvním příkladem záchrany ohroženého druhu
je bizon americký (Bison bison). V Severní Americe se v současnosti vyskytují dva poddruhy:
bizon prérijní (B. b. bison) a bizon lesní (B. b. athabascae). Před obdobím nadměrného lovu
zde byl bizon nejpočetnějším velkým savcem s odhadovanou abundancí 60 milionů jedinců.
Bizoni na prériích vytvářeli obrovská migrační stáda o rozloze až 40x80 km. Pro Indiány
z Velkých plání byli nepostradatelným zdrojem obživy. Vzhledem k tomu, že migrující stáda
znemožňovala zemědělské využití prérií a lov bizonů byl způsobem boje proti Indiánům
a podporou bílých kolonistů z Evropy, likvidaci bizonů se dostalo dokonce i vládní podpory.
Nesmyslnost vybíjení si uvědomíme z faktu, že někdy se z uloveného bizona zužitkoval
pouze jazyk, který byl považován za delikatesu. Následkem neudržitelného zabíjení zvěře
přežívalo v roce 1889 méně než 1000 jedinců. Záchrana prérijního poddruhu bizona a vzestup
jeho početnosti až na desítky tisíc se podařila jen díky včasnému zřízení rezervací
a navazujících programů chovu a plemenitby. Lesní bizon (B. b. athabascae) je v Kanadě
stále na pokraji vyhynutí v důsledku narušení genetické integrity křížením s prérijní subspecií,
ohrožení tuberkulózou a brucelózou a predace vlky.
Příkladem přežití takzvané živé fosilie je jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba). Jde o dvoudomý
opadavý strom, jehož areál rozšíření v juře (cca před 200 miliony let) zabíral celou Severní
96