ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
ekologie pro veterinárnà lékaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Dalšími opatřeními vedoucími k omezení výskytu škůdců je i časté střídání rozmanitých<br />
plodin nebo pěstování méně hodnotných plodin (<strong>na</strong>př. při okrajích pole) sloužících k odlákání<br />
od těch hodnotných. Vhodné je i používat lehce rozložitelné insekticidy a biocidy, případně<br />
vyšlechtit rostliny odolné <strong>pro</strong>ti nemocem a škůdcům.<br />
3.6 VYUŽITÍ GEOGRAFICKÝCH INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ VE VETERINÁRNÍ<br />
MEDICÍNĚ A EKOLOGII<br />
Geografické informační systémy (GIS) jsou založeny <strong>na</strong> využití počítačů a slouží ke sběru,<br />
ukládání, a<strong>na</strong>lýze a vizuální prezentaci <strong>pro</strong>storových dat. Jedním atributem <strong>pro</strong>storových dat<br />
jsou geografické souřadnice, které určují, kde se daný jev vyskytuje. GIS mohou sloužit<br />
k <strong>pro</strong>sté evidenci geografických dat (<strong>na</strong>př. katastr nemovitostí, rozšíření biotopů)<br />
nebo k vytváření modelů a předpovídání vývoje určitého <strong>pro</strong>storového jevu (<strong>na</strong>př. vývoj<br />
počasí, mapování záplavových oblastí, výběr vhodných lokalit <strong>pro</strong> umístění staveb a silnic).<br />
GIS tvoří hardware (počítač s monitorem, skener <strong>pro</strong> vstup dat, plotter <strong>pro</strong> tisk mapových<br />
podkladů) a speciální software. Nejdůležitější součástí jsou pak <strong>pro</strong>storová data (tzv. geodata)<br />
uložená v geodatabázích a jejich uživatelé. Skutečné objekty <strong>na</strong> povrchu země jsou<br />
trojrozměrné, ale <strong>pro</strong> potřeby GIS jsou většinou transformovány <strong>na</strong> dvojrozměrné. Každé<br />
území lze popsat pomocí tzv. mapových vrstev (<strong>na</strong>př. <strong>na</strong>dmořská výška, rozšíření<br />
jednotlivých biotopů, roční úhrn srážek, stavby a komunikace, řeky a vodní nádrže). Starší<br />
GIS byly rastrové a geodata se ukládala do rastrů neboli políček určité rozlohy (<strong>na</strong>př. 10x10<br />
km). Většinou se používá pravidelné dělení <strong>pro</strong>storu čtvercovou mřížkou. V závislosti<br />
<strong>na</strong> použitém rozlišení rastru může docházet ke zkreslení informací, <strong>pro</strong>tože jed<strong>na</strong> hodnota<br />
geografického jevu je přiřaze<strong>na</strong> celé ploše políčka rastru. Prostor je <strong>pro</strong>to třeba v rastrových<br />
mapách rozdělit malé plošky, u nichž je již popisovaná veliči<strong>na</strong> konstantní. Moderní GIS jsou<br />
vektorové, přičemž data jsou v mapových vrstvách ulože<strong>na</strong> pomocí bodů a čar. Podkladem<br />
<strong>pro</strong> tvorbu GIS databází jsou skeny papírových map, letecké nebo i družicové snímky.<br />
GIS lze <strong>pro</strong>pojit s geografickou medicínou a studovat geografické šíření nemocí. Kořeny<br />
geografické medicíny vycházejí z prvního použití map <strong>pro</strong> pochopení šíření cholery<br />
v Londýně. Za zakladatele a symbol moderní epidemiologie je považován lékař John Snow<br />
a jeho mapy případů cholery v roce 1854, které mu umožnily identifikaci zdroje nákazy.<br />
132
Change language