ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný výchovný a vědecký význam.
Jsou vyhlášeny Parlamentem České republiky zákonem a řídí je správa národního parku.
V České republice jsou zřízeny čtyři národní parky: Krkonošský (náš první NP vyhlášený
v roce 1963, o rozloze 36 300 ha), Šumava (vyhlášen v roce 1991, o rozloze 69 000 ha),
Podyjí (vyhlášen v roce 1991, o rozloze 6 300 ha) a České Švýcarsko (vyhlášen v roce 2000,
o rozloze 7 900 ha).
Území národních parků je členěno do tří zón odstupňované ochrany. Nejpřísnější režim
je stanoven pro I. zónu, která je tvořena přirozenými, člověkem minimálně přetvořenými
ekosystémy (lesní, mokřadní, subalpínské hole). Zásahy lidí jsou zde povoleny jen výjimečně.
II. zóna je tvořena ekosystémy s pozměněnou druhovou a prostorovou skladbou oproti
přirozenému stavu (lesy, louky), závislými na lidském obhospodařování. Cílem
je minimalizovat hospodaření a postupně zařadit tyto ekosystémy do I. zóny.
III. zóna je tvořena monokulturními lesy, loukami a pastvinami s rozptýlenou zástavbou.
V této zóně je provozována neintenzivní forma hospodaření. Rozptýlená zástavba na okrajích
národních parků nesmí znehodnotit krajinný ráz.
Chráněné krajinné oblasti
Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou,
charakteristicky vyvinutým reliéfem, s významným podílem přirozených ekosystémů lesních
a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými
památkami historického osídlení. Vyhlašuje je vláda České republiky.
V současné době je na našem území vyhlášeno 24 chráněných krajinných oblastí (např.
Moravský kras, Pálava, Litovelské Pomoraví, Jeseníky, Beskydy), o celkové ploše
10 274 km 2 , tvořící 13 % plochy státu.
Ochrana těchto oblastí je odstupňována zpravidla do 4 zón. I. zóna (přírodní jádrová)
je tvořena přirozenými a polopřirozenými lesními společenstvy, mokřadními a stepními
loukami a subalpinskými holemi. Součástí této zóny jsou i tzv. maloplošná zvláště chráněná
území.
II. zóna (polopřirozená ochranná) zahrnuje druhově pozměněná, přírodě blízká lesní
společenstva a druhově bohaté travní porosty. Cílem hospodaření je přirozená obnova lesa
se zvyšováním druhové rozmanitosti. Louky a pastviny jsou obhospodařovány neintenzivní
fomou.
113