ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

řízy), z živočichů r-stratégové (např. hlodavci, různé druhy hmyzu) a mikroorganismy
(sinice).
Pro další stádia je charakteristické vyzrávání biocenózy, které se vyznačuje bohatším
zastoupením druhů se složitějšími vzájemnými vztahy a s postupným vytlačováním
pionýrských druhů jinými.
Vrcholným stádiem je relativně ustálené konečné společenstvo tzv. klimax, s velkou
biodiverzitou a se složitými vzájemnými vztahy. V tomto stádiu dochází k výrazné akumulaci
biomasy, energie a informací. Uplatňuje se zde schopnost zpětných vazeb tzv. autoregulace,
pomocí níž ekosystém dosahuje rovnovážného stavu, při kterém je příjem a výdej energie
a hmoty vyrovnaný. Při narušení klimaxu (např. požárem, povodněmi) se ekosystém vrací
do nižších stádií.
Klimaxu nelze dosáhnout v oblastech se silným antropogenním narušováním
nebo při působení extrémních přírodních podmínek. Společenstva, která jsou v těchto
oblastech více méně stabilní, ale jsou závislá na trvalém vnějším narušování, dosahují
tzv. paraklimaxu.
V případě, kdy konečné stádium sukcese je v rovnováze s klimatem, tak se jedná
o tzv. klimatický klimax. Dosahují ho ekotopy s hlubokými a vyspělými půdami např. lesní
biocenózy, v nížinách listnaté lesy, ve středních polohách smíšené a v horských oblastech
smrčiny a kosodřeviny.
Vlivem neobvyklých půdních poměrů se může sukcese zastavit různě daleko před dosažením
klimatického klimaxu a vzniká tzv. edafický klimax např. na rašeliništích, sutích, skalách.
1.13 BIOMY A JEJICH CHARAKTERISTIKY
Zonální společenstva – zonobiomy
Biomy představují značně velká území, která jsou osídlená soubory podobných společenstev.
Zonobiomy (vegetační pásy, rostlinné formace) jsou soubory strukturálně podobných
biocenóz odpovídající klimatickému klimaxu. Mezi biomy patří polární pustiny, tundra, tajga,
opadavé listnaté lesy mírného pásma, tvrdolisté lesy a křoviny, stepi, pouště a polopouště,
savany a tropický deštný les.
75