ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

nad pozitivními. Protože zřídka hubí pouze vybraného škůdce, jejich použití může narušit
rovnováhu v přírodě. Některé pesticidy se hromadí na vyšších úrovních potravního řetězce.
Při použití pesticidů jsou pracovníci ohroženi akutní otravou nebo rozvojem nádorového
onemocnění v dlouhodobém horizontu. Příjem stopového množství pesticidů s potravou
zakládá riziko chronických nežádoucích efektů.
Za škodlivý je považován kterýkoliv živý organismus ovlivňující prospěch nebo zdraví
člověka. Řadíme sem např. plevele, hmyz, hlodavce, bakterie, roztoče, houby a plísně, které
škodí buď přímo, nebo jsou významnými přenašeči a rezervoáry původců chorob. Definice
škůdce je subjektivní. Někteří dříve hojní škůdci dnes patří ke kriticky ohroženým druhům.
Nejčastěji jsou pesticidy používány v zemědělství. Insekticidy likvidují hmyzí škůdce
a vektory smrtelných onemocnění, například malárie, žluté zimnice, moru a tyfu. Herbicidy
ničí plevele, které ubírají kulturním plodinám prostor, živiny a světlo. Fungicidy jsou
ochranou plodin a živočichů před houbovými patogeny. Rodenticidy brání přemnožení
hlodavců. Akaricidy zabíjí roztoče, moluskocidy slouží k redukci množství měkkýšů, zejména
plžů škodících v zemědělství. Vlastnosti ideálního pesticidu se dají shrnout takto: účinkuje
selektivně, rychle se degraduje v prostředí na netoxické látky a minimálně migruje
v prostředí.
Pesticidy s obsahem olova, rtuti a arzénu jsou extrémně toxické pro škůdce, další zvířata
i člověka, jsou chemicky stabilní a kumulují se v půdě a vodě. Proto se od jejich používání
ustoupilo. Řadu toxických organických sloučenin produkují rostliny. Příkladem může být
alkaloid nikotin z tabáku, pyretriny z chryzantém, nebo extrakt z kořene rostliny rodu Derris.
Tyto přirozené látky jsou rychle degradovány a v životním prostředí nepřetrvávají.
Ve čtyřicátých letech devatenáctého století se datuje nástup produkce syntetických
organických pesticidů druhé generace. První látkou je dichlordifenyltrichlormethylmethan
(DDT). Dnes existuje nepřeberné množství pesticidních výrobků s obsahem různých
kombinací více než tisíce chemických látek.
Největší skupinou pesticidů jsou insekticidy, k nimž patří chlorované uhlovodíky,
organofosfáty a karbamáty. I když bylo DDT syntetizováno již v roce 1874, jeho insekticidní
účinky byly objeveny až v roce 1939. Švýcarský chemik Paul Hermann Müller za tento objev
a související výzkum obdržel v roce 1948 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. DDT
se používalo v rámci ozdravovacích programů během a po druhé světové válce. Ještě v roce
1970 dosahovala celosvětová produkce DDT 175 000 tun. Hromadící se informace
o nežádoucích účincích DDT a jeho metabolitů vedly vyspělé průmyslové země k zákazu
88