ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

(např. šelmy).
Maximální hustota je dána počtem jedinců, které může biotop za daných podmínek unést
tzv. nosnou kapacitou prostředí, kde limitujícími faktory jsou potrava, prostor, teplota, světlo
atd. a minimální hustota je dána nejmenším počtem jedinců nutných k rozmnožování,
ochraně, lovu. Ocitne-li se populace na hranici minimální hustoty, je považována za ohrožený
druh a je uvedena v Červené knize.
Výkyvy populační hustoty dané narůstáním, rychlostí růstu, vymíráním populace a poklesem
početnosti označujeme jako populační dynamika.
Růst populace
Rozhodujícími faktory pro růst populace jsou mortalita, natalita a migralita jedinců. Nejmenší
úmrtnost a množivost mají velké druhy savců a ptáků, naopak vysoká je u jedinců s vysokou
natalitou např. u některého hmyzu, drobných savců, ryb a obojživelníků. Obvykle se množství
uhynulých jedinců nahrazuje jedinci narozenými, takže se populační hustota moc nemění.
Natalita (množivost, porodnost) vyjadřuje schopnost populace narůstat a je předpokladem její
existence a růstu. Je dána počtem narozených jedinců za jednotku času. Rozlišujeme natalitu
fyziologickou (maximální), což je teoretická, konstantní maximální produkce potomků
za ideálních podmínek tzv. biologický potenciál populace a natalitu ekologickou
(realizovanou), vyjadřující skutečnou, proměnlivou množivost danou konkrétními
podmínkami prostředí.
Mortalita (úmrtnost) vyjadřuje úbytek jedinců v populaci v důsledku vymírání. Je dána
počtem uhynulých jedinců za určitou dobu. Stejně jako natalita se i mortalita dělí
na fyziologickou (minimální), což je teoretická, konstantní minimální úmrtnost za ideálních
podmínek a na ekologickou (realizovanou), která je proměnlivá, daná skutečnými
podmínkami a je vždy vyšší než fyziologická. Z ekologické mortality vyplývá celková délka
života, jakého se jedinci za daných podmínek mohou dožít.
Migrace (stěhování) je přemísťování různého charakteru na různé vzdálenosti. Migrace může
být přemísťování a přebíhání v rámci populace, ale i na velké vzdálenosti tzv. periodické tahy.
Může být pasivní, větrem, vodou, jinými živočichy i aktivní, pomocí pohybových orgánů.
Její příčinou může být rozmnožování, potrava, abiotické i biotické (vnitropopulačními)
faktory. Dělí se na emigraci, vystěhování z prostoru obývaného danou populací a na imigraci,
přistěhování do prostoru populace. Periodické tahy jsou známy především u ptáků
a u některých druhů ryb např. anadromní ryby (losos obecný, Salmo salar) táhnou ke tření
38