ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

na tichomořských ostrovech, o které se intenzivně bojovalo. Zaznamenán byl však i pozitivní
vliv válečných konfliktů na populace zvěře a ryb v důsledku méně intenzivního lovu
než v dobách míru. Kupříkladu vzrostla početnost tygrů živících se lidskými oběťmi během
druhé indočínské války.
V některých válečných konfliktech byly použity bojové chemické prostředky, které
nevyhnutelně musely likvidovat veškerý život v zamořené oblasti. Jednalo se například
o otravné látky chlor, fosgen, trifosgen, chlorpikrin a yperit. Cíleně byly vyvinuty látky sarin,
soman, tabun a VX. Podle mechanismu účinku tyto látky dělíme na dusivé, zpuchýřující,
dráždivé a nervově paralytické. I použití slzného plynu, který nemá smrtelné účinky,
Spojenými státy ve Vietnamu mělo za následek neobyvatelnost letecky ošetřeného území
po dobu 45 dní. Američané ve válce ve Vietnamu nasadili také defolianty na ploše přesahující
14000 km 2 s cílem zničit zemědělskou produkci a usnadnit hledání nepřítele v oblastech
bez lesního krytu. Nejznámější je směs 2,4-dichlorfenoxyoctové kyseliny (2,4-D)
s 2,4,5-trichlorfenoxyoctovou kyselinou (2,4,5-T) v poměru 1:1 nazývaná Agent Orange.
Tato vojenská strategie může být označena za ekocidu. Zvláště silně byly postiženy mangrovy
brakických vod a tropické deštné lesy. Degradace postižených biotopů měla za následek
změnu rostlinných společenstev ve prospěch druhů méně citlivých k herbicidům, pokles
abundance živočichů i celkové biologické rozmanitosti. Dalším problémem spojeným
s použitím výše zmíněných herbicidů byla jejich kontaminace vedlejším produktem výroby
dioxinem TCDD (2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin). Odhaduje se, že se do prostředí
ve Vietnamu takto dostalo 110 až 170 kg TCDD. Dioxin TCDD je extrémně toxický,
vykazuje embryotoxické a teratogenní účinky, kožní projevy intoxikace jsou spojeny
s chlorakné.
Irácké jednotky ve válce v Perském zálivu nechaly záměrně vytéct ropu z tankerů
přečerpávacích stanic, aby tak získaly určitou taktickou výhodu a poškodily kuvajtskou
ekonomiku. V ropných skvrnách uhynuly tisíce mořských ptáků a bahňáků. Nesmírný dopad
na životní prostředí měly i sabotáže a zapálení ropných vrtů ve vnitrozemí Kuvajtu.
Ekologický dopad použití jaderné bomby lze posoudit na základě zkušeností z měst Hirošima
a Nagasaki. Svržené bomby explodovaly cca 500 m nad zemí a jejich totální destrukční
účinek v okruhu desítky kilometrů byl dán tlakovou vlnou a termální energií. Ionizující záření
tvořilo pouze 15 % výbušné síly použitých bomb (0,015 a 0,021 megatuny trinitrotoluenu).
Organismy byly poškozeny přímou radiací během prvních minut po explozi i dlouhodobě
radioaktivním spadem. Přeživší trpěli nemocí z ozáření a v dlouhodobé perspektivě se zvýšila
92