ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost ...

Oxid uhličitý (CO 2 ) je zastoupený v atmosféře 0,03 %, v půdě díky biologické aktivitě
tzv. půdnímu dýchání 0,1 %. Ve velkém množství je vázán v biomase a v karbonátových
sedimentech. Do prostředí se dostává dýcháním rostlin a živočichů, hořením, sopečnou
činností a při rozkladných procesech. Spotřebováván je při fotosyntéze a při pohlcování
vodou, ve které ovlivňuje pH. V půdě i ve vodě jeho koncentrace směrem do hloubky stoupá.
Methan (CH 4 ) se uvolňuje při enaerobním rozkladu organických látek. Vyšších koncentrací
může dosahovat v místech nahromadění organické hmoty. Ve vodním prostředí se hromadí
na dně nádrží (v bahně rybníků) a v podobě bublin uniká do ovzduší. Pro vodní organismy
je toxický.
Sirovodík (H 2 S) vzniká také při enaerobním rozkladu organických látek činností
chemosyntetických sirných bakterií. V přírodě se vyskytuje v sedimentech na dně oceánů,
v sirných pramenech, a může se tvořit v solných bažinách. Ve vyšších koncentracích
a při dlouhodobém působení je pro většinu organismů škodlivý (kromě sirných bakterií).
Amoniak (NH 3 ) je většinou vázán ve formě amonných solí a vzniká mikrobiálním rozkladem
organických zbytků, exkrementů a moči živočichů. Ve stopovém množství je obsažen
i v zemské atmosféře. Je jedovatější než sirovodík.
Minerální látky
-
Dusík je rostlinám dostupný ve formě NO 3 nebo NH +
4 a je podstatný pro růst rostlin.
Rostliny náročné na dostatek dusíku se nazývají nitrofyty a mohou vytvářet tzv. nitrofilní
společenstva (většina plevelných druhů). Naopak rostliny, které nesnášejí zvýšený obsah
dusíku, se označují jako nitrofobní např. vlčí boby (Lupinus sp.).
Zdrojem vápníku v přírodě jsou vápencové a dolomitové půdy, které se vyznačují tím, že jsou
sušší, teplejší a jejich pH je alkalické (zásadité). Rostliny vyhledávající takovéto půdy
se nazývají kalcifyty např. lomikámen latnatý (Saxifraga paniculata), naopak rostliny,
které vápník v půdě nesnášejí, jsou kalcifobní např. vřesy, borůvky. Vápnomilné (kalcifilní)
můžeme najít i mezi živočichy např. některé druhy mnohonožek a plži.
Pro rostliny i živočichy jsou důležité i další makrobiogenní prvky např. draslík (K), hořčík
(Mg), sodík (Na), železo (Fe), fosfor (P), síra (S) a mikrobiogenní (stopové) prvky např. zinek
(Zn), bór (B), měď (Cu), mangan (Mn) atd. Do půdy se dostávají z matečné horniny,
24