modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

océan: leurs armes, leurs habillements, ustensiles, canots, maisons,
danses, et instruments de musique, des paysages et des vues maritimes;
plusieurs objets d’histoire naturelle, accompagnés de descriptions,
par M. le baron Cuvier et M.-A. Chamisson; et de crânes
humains, accompagnés d’observations par le docteur Gall, Paris,
Didot, 1822.
140 Description géographique, hist. et commerciale de Java et des
autres îles de ľarchipel indien; par M. M. Raffles et John Crawfurd;
contenant des détails sur les moeurs, les langues, les religions et les
usages des habitants de cette partie du monde, Bruxelles, Tarlier,
1824.
141 Victor Courtet vlastnil ve své knihovně třiadvacet svazků tohoto
nesmírně vlivného díla, jehož kompletní vydání vyšlo v Paříži
v roce 1778.
142 Boissel, Jean, 1972, str. 144.
143 Vie de Mungo-Park, voyageur anglais, Paris, Armand Aubrée,
1837.
144 Boissel, Jean, 1972, str. 105.
145 Viz například Bibliothèque universelle des voyages effectués par
mer ou par terre dans les diverses parties du monde, depuis les premières
découvertes jusqu’à nos jours, etc … Revus ou traduits par
Albert Montémont, Paris, Aubré, 1833–1836, 46 dílů, atlas.
146 Science politique, str. 69; cit. Boissel, Jean, 1972, str. 144.
147 V šestém svazku Asiatic Researches publikoval podobné pozorování
anglický kapitán Murdock M’Kensie. Rovněž abbé Jean
Antoine Dubois se zmínil ve vlivném spise Moeurs, institutions et
cérémonies des peuples de ľInde (Paris, 1825), který Victor Courtet
pokládal za nejlepší studii o Hindustánu (Science politique,
str. 182), že je prakticky nemožné nalézt „tmavého bráhmana“
a „světlého páriu“. Georges Murray Paterson označil ve studii On
the phrenology of Hindostan (Transactions of the phrenological
society, 13th vol., Edinburgh, str. 430) lebku bráhmanů za nadřazenou
lebkám ostatních obyvatel Indie.
148 „D’abord cette servitude est elle-même un phénomène assez étrange
et qui demanderait explication. Pourquoi n’est-ce pas la race
noire qui commande? Pourquoi n´est pas la race blanche qui sert?“
(cit. Boissel, Jean, 1972, str. 166).
149 Revue Indépendante, str. 438; cit. Boissel, Jean, 1972, str. 84.
150 „La race blanche possédait originairement le monopole de la
beauté, de ľintelligence et de la force“ (Essai, I, str. 215; cit. Boissel,
Jean, 1972, str. 100).
151 Arthur de Gobineau uvedl v Pojednání o nerovnosti lidských ras:
„Il me faudra, sans doute, parcourir avec les migrations blanches,
une grande partie de notre globe. Mais ce sera toujours rayonner
autour des régions de la haute Asie, point d’où la civilisation est primitivement
descendue“ (I, str. 221). Arthur de Gobineau se odvolával
na Alexandra von Humboldta, podle něhož údajně „turečtí
nomádi“ obývají „Ľancien et mystérieux domaine où vivaient
encore, à cette époque, de nombreuses nations germaniques“ (I, str.
221). Na jiném místě své knihy Gobineau napsal: „Ces steppes du
nord de ľAsie, aujourd’hui si tristes, si désertes, si dépeuplées, (…)
sont donc le pays dont parlent les Iraniens, ľAiryanemvaëgo, berceaux
de leurs aïeux. (…) La terre de Sibérie garde donc dans ses
solitudes les vénérables monuments d’une époque bien autrement
ancienne que celle se Sémiramis, bien autrement majestueuse que
celle de Nemrod“ (I, str. 520–521).
152 Příslušníci bílé rasy, především však Germáni, podle Courteta
„s’epandent sur le monde comme ľhuile des nations. (….) Le monde,
successivement transformé au contact de ces moeurs héroïques, en
reçoit les éléments de sa plus énergique vitalité. (…) nous savons de
science certaine que c’est ainsi que, sue les débrisdu monde romain,
se sont formées les nations modernes, devenues à leur tour si puissantes
par Ľimmixtion de la vitalité du Nord“ (Revue Indépendante,
str. 463; cit. Boissel, Jean, 1972, str. 100).
153 Jean-Baptiste Omalius d´Halloy, člen Pařížské etnologické společnosti,
zabýval se především geologií (Eléments de géologie,
1831); v roce 1845 uveřejnil studii Des races humaines ou éléments
d’ethnographie, která byla znovu vydána roku 1853 pod
názvem Dictionnaire d’ethnographie moderne. Nalezneme zde
odhad počtu světové populace, založený na výpočtech Adriana
Balbiho, který tehdy činil 750 200 000 jedinců. Adrian Balbi byl
všestranným geografem, etnologem a lingvistou pocházejícím
z Benátek, autorem Atlas ethnographique du globe … suivi d’un
Tableau physique, moral et politique des cinq parties du monde
(Paris, Rey, 1826). Balbi se pokusil prokázat, že africké jazyky
tvoří jednotnou lingvistickou rodinu stejné hierarchické úrovně
jako jazyky „indogermánské“ v Evropě a „malajské“ v Oceánii
(Bulletin de la Société ethnologique, „Analyse d´un mémoire de
M. Eugène de Froberville sur les langues et les races de ĽAfrique
orientale, 1846, str. 94). Balbiho teorii kritizoval Julius Heinrich
Klaproth.
154 Abel Rémusat byl na počátku devatenáctého století nejvýznamnějším
francouzským sinologem a od roku 1814 profesorem na
Collège de France.
155 Heinrich Julius Klaproth byl v roce 1804 pověřen ruskou vládou,
aby studoval populace Kavkazu. Ve Výmaru založil Magasin asiatique
a je mu přičítáno autorství termínu „indogermánský“
(Indo-Germanisch) (Budil, Ivo T., 2002, str. 178). Gobineau tento
termín pokládal za nepřesný a navrhoval místo toho pojem
„hindokeltský“ (Essai, I, str. 369). Raymond Schwab nicméně
ztotožňoval metamorfózu termínu „indogermánský“ v pojem
„indoárijský“, kterou přičítal Gobineauovi, s osudovou proměnou
lingvistiky v metafyziku (Schwab, Raymond, 1950, str.
198–202).
156 Georg Friedrich Grotefend se v pojednání z roku 1802 zabýval
interpretací klínopisu. Courtet jej citoval (Revue Indép., str. 462),
stejně jako Gobineau (Lecture des textes cunéiformes, 1859; Traité
des écritures cunéiformes, 1864).
157 James Prinsep byl anglickým orientalistou žijícím řadu let v Indii
a tajemníkem Královské asijské společnosti v Kalkatě. Jeho
rozsáhlé numizmatické studie umožnily stanovit synchronicitu
mezi helénistickým Západem a Indií (viz Budil, Ivo T., 2002, str.
105). Prinsep si v roce 1837 dopisoval s Troyerem, členem la
Société asiatique de Paris a viceprezidentem la Société ethnologique
de Paris.
158 Courtet citoval poznámku Xaviera Marmiera o Seveřanech: „La
force physique écrit Marmier est la force par excellence. (…) Leurs
géants feraient honte aux plus prodigieux créations des autres
peuples. (…) c’est comme des géants que ce peuples dans leurs plus
anciennes annales, se représentent eux-mêmes“ (Revue Indépendante,
str. 465; cit. Boissel, Jean, 1972, str. 99–100).
159 „(c)e même peuple reparaît avec éclat sous le nom de Parthes et
oppose une digue au torrent de la domination romaine qui menace
d’engloutir le monde“ (Histoire nouvelle, V, str. 164; cit. 164;
cit. Boissel, Jean, 1972, str. 100).
160 „On dirait que les lumières nous sont venues du Nord“ (Philosophie
de la Nat., I, str. 165; cit. Boissel, Jean, 1972, str. 98).
161 Tableau ethnographique, str. 6; cit. Boissel, Jean, 1972, str. 88–
89.
162 Tableau ethnographique, str. 6; cit. Boissel, Jean, 1972, str. 89.
163 Skythům věnoval značnou pozornost již Delisle de Sales ve své
knize Histoire nouvelle de tous les peuples du monde. Evropští
autoři až do osmnáctého století často ztotožňovali Skythy s Góty.
V roce 1859 se genealogií Gótů, Skythů, Germánů a Skandinávců
jako starověkých představitelů bílé rasy zabýval Frédéric
Guillaume Bergmann. Courtetovy zdroje pro vylíčení hypotetických
Skythů-Germánů, kteří tvořili jádro „bílé rasy“, zahrnovaly
Jordanese a jeho Historii Gótů, již přeložil do francouzštiny
v roce 1703 Drouet de Maupertuis, Paula Orosia, latinského
křesťanského spisovatele z pátého století po Kristu, jehož hlavní
dílo Historiae adversus paganos (Historie proti pohanům, 7 knih)
vylíčilo dějiny světa od Adama do roku 417, Zonarase, Prokopia,
103