modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
fyzické typy. 76 Na jeho úsilí navázali především James<br />
Cowles Prichard a William Wells. Monogenista James<br />
Cowles Prichard odmítl v prvním vydání Researches<br />
into the Physical History of Man z roku 1813 Buffonův<br />
a Blumenbachův environmentalismus a degeneracionismus<br />
a snažil se odvodit údajnou evoluční přeměnu<br />
rasy černé do rasy bílé <strong>pro</strong>střednictvím „autodomestikace“<br />
našeho druhu a selektivního výběru partnera,<br />
které způsobily, že na vyšším stadiu civilizačního<br />
vývoje převládly populace vyznačující se světlou pletí.<br />
77 Ve stejném roce vystoupil William Wells na půdě<br />
Královské společnosti s přednáškou o původu černé<br />
rasy na základě mechanismu, který některými aspekty<br />
připomínal Darwinovu evoluční teorii. 78<br />
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století<br />
byl nástup polygenismu nezadržitelný. Ideologie polygenismu<br />
se stala téměř jedním z průvodních znaků<br />
zrození moderní doby. Badatelé, kteří zaujali přední<br />
místa v akademických institucích Západu, nesdíleli<br />
na rozdíl od Camperovy a Blumenbachovy generace<br />
„křesťanský instinkt“, který by je svázal s monogenismem,<br />
a zdůrazňovali dědičné a mimořádně odolné<br />
rozdíly mezi jednotlivými rasami. Britský anatom<br />
a lékař působící na univerzitě v Manchesteru Charles<br />
White obhajoval ve studii An account of the regular<br />
gradation in man, and in different animals and vegetables,<br />
etc. (1799) polygenismus a vrozenou hierarchii<br />
ras; příslušníky černé rasy White označil (stejně jako<br />
lidoopy) za beznadějně retardovaná stvoření, představitele<br />
bílé rasy za intelektuálně a esteticky nadřazené<br />
bytosti. 79 Ke stoupencům polygenismu náleželi<br />
Louis-Antoine Desmoulins, 80 cestovatel a jeden z nejznámějších<br />
antropologů své doby baron Jean-Baptiste<br />
Marcellin Bory de Saint-Vincent, 81 Jean Joseph<br />
Virey, 82 německý básník, vědec, cestovatel, žurnalista<br />
a revolucionář, účastník Cookovy tichomořské expedice<br />
v letech 1772 až 1775 Johann Georg Forster 83<br />
a William-Frédéric Edwards. Proti šíření polygenismu<br />
v akademických kruzích na Britských ostrovech<br />
vystupoval James Cowles Prichard, jenž ale byl nucen<br />
roku 1845 přiznat jeho narůstající převahu. V roce<br />
1848 začal Luke Burke vydávat na Britských ostrovech<br />
vlivné polygenické periodikum Ethnological Journal.<br />
Německý fyziolog Rudolf Wagner napsal v roce 1862,<br />
že biblický monogenismus pokládají soudobí badatelé<br />
za na<strong>pro</strong>stý anachronismus. Silné postavení získal<br />
později polygenismus ve Spojených státech amerických,<br />
kde na půdě American School of Anthropology<br />
hlásali jeho teze Samuel George Morton, 84 Josiah<br />
Clark Nott a George Robins Gliddon. 85<br />
O popularizaci Blumenbachova díla se na Britských<br />
ostrovech zasloužil především ve své době velmi<br />
respektovaný lékař a chirurg Sir William Lawrence,<br />
86 který působil jako <strong>pro</strong>fesor anatomie v prestižní<br />
nemocnici svatého Bartoloměje a jenž byl zvolen prezidentem<br />
Medical and Chirurgical Society a Royal<br />
College of Surgeons of England. Lawrencova kniha<br />
Lectures on physiology, zoology and the natural history<br />
of man z roku 1819, která v mnohém předznamenala<br />
teze Charlese Darwina, byla odsouzena jako útok na<br />
základy náboženské víry. 87 Lawrence (s nímž se Victor<br />
Courtet setkal v roce 1834 v Londýně) byl zahraničním<br />
členem ľAcademie de médecine a jeho dvě<br />
odborné práce byly v letech 1838 a 1841 přeloženy do<br />
francouzštiny. 88 William Lawrence se původně hlásil<br />
k monogenismu, ačkoliv po roce 1856 se u něho <strong>pro</strong>jevil<br />
vliv některých polygenických tezí.<br />
Pro britský akademický svět bylo v prvních desetiletích<br />
devatenáctého století charakteristické přetrvávání<br />
„starosemitského ducha“, který výrazně ovlivnil<br />
místní vědy o člověku a jenž ve srovnání s kontinentem<br />
zpozdil nástup rasové teorie. Robert Knox musel<br />
čekat na svoji příležitost až do roku 1850. V britském<br />
antropologickém myšlení dominovala až do konce<br />
čtyřicátých let devatenáctého století škola Jamese<br />
Cowlese Pricharda, který se pokusil smířit dlouhou<br />
tradici křesťanské <strong>antropologie</strong> s vědeckými podněty<br />
devatenáctého století. Prichard akceptoval koncept<br />
rasy, ale snažil se jej udržet v mezích vytyčených biblickým<br />
paradigmatem. Pod vlivem německé <strong>antropologie</strong><br />
rozlišil tři hlavní lidské rasy, které zahrnovaly rasu<br />
hamitskou (egyptskou), semitskou (syro-arabskou)<br />
a jefetskou (árijskou), přičemž byl ochoten přiznat, že<br />
semitská rasa se vyznačuje vyššími vrozenými kvalitami.<br />
89 Lpění na starozákonní tradici způsobilo, že britské<br />
akademické společenství bylo relativně rezistentní<br />
vůči šíření otevřeného rasismu. Richard Watson kritizoval<br />
takzvanou „plantážnickou antropologii“, jejíž<br />
stoupenci hlásali vrozenou méněcennost „nižších ras“,<br />
jako výraz neblahé aliance mezi plantážníky a filosofy.<br />
John Stuart Mill a Thomas Henry Buckle odmítali<br />
rasový esencialismus, tezi o neměnných kvalitách ras,<br />
a hájili environmentalismus a pojetí ras jako <strong>pro</strong>jevu<br />
momentální interakce lidské populace s přírodním<br />
<strong>pro</strong>středím. Polygenista, Knoxův stoupenec a zakladatel<br />
Londýnské antropologické společnosti (Anthropological<br />
Society of London) James Hunt <strong>pro</strong>to ještě v roce<br />
1863 kritizoval „zaostalost“ britské vědy, která na<br />
48
Change language