modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

Rot (červený, považovaný za nejvyšší), Namu (žlutý), Nahsu
(černý) a Tamhu (bílý), má klasifikace lidstva do čtyř skupin na
základě jejich somatických vlastností hluboké empiricko-intuitivní
kořeny (viz Odom, Herbert, 1967, str. 4).
2 McAlister, Lyle N., 1984, str. 53.
3 Hudson, Nicholas, 1996, str. 259.
4 Encyclopédie: ou dictionnaire raisonné des sciences, des arts, et
métiers, Paris, 1751–1780.
5 „Extraction, lignée, lignage; ce qui se dit tant des ascendans que
des descendants d´une même famille: quand elle est noble, ce mot
est synonyme à naissance“ (cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 259).
Již koncem sedmnáctého století, za vlády Ludvíka XIV., napsal
o Francích Vital de Audigier: „... náš národ je stejného původu
jako ona rasa, nejúctyhodnější, nejsmělejší a nejvznešenější, jakou
kdy svět spatřil“ (1676, De ľorigine des Français et leur empire, Vol.
I, Preface.).
6 „Une multitude d’hommes qui sont originaires du même pays, et se
ressemblent par les traits du visage, par la conformation extérieure“
(cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 247).
7 Hudson, Nicholas, 1996, str. 247. Je příznačné, že v průběhu devatenáctého
století žádný britský Websterův nebo Chamberův slovník
neobsahoval moderní definici rasy navzdory inflaci tohoto
pojmu v dobové odborné i populární terminologii. Teprve osmý
díl Oxford English Dictionary z roku 1910 uváděl dvě následující
vymezení: „A group of several tribes or peoples, forming a distinct
ethnic stock“; „One of the great divisions of mankind, having
certain physical peculiarities in common“ (cit. Hudson, Nicholas,
1996, str. 259).
8 Johnsonův Slovník anglického jazyka citoval definici národa od
Williama Templa z roku 1757: „A nation properly signifies a great
number of families, derived from the same blood, born in the same
country, and living under the same government“ (An Essay upon
the Original and Nature of Government, in Works, 4 vols., London,
1757, 1:41; cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 248). O etymologii
pojmu „národ“ viz Shafer, Boyd C., 1972, str. 14. Zaměňování
pojmu národa, etnika a rasy bez zjevného sklonu k rasismu bylo
běžné mezi evropskými spisovateli, například skotskými, ještě
v devatenáctém a dvacátém století.
9 Omnium gentium mores (1520), do angličtiny přeložil William
Watreman pod názvem The Fardle of Facions (1555).
10 Líčení Angoly od Andrewa Battla viz Samuel Purchas, 1625,
Hakluytus Posthumous, or Purchas his Pilgrimes; popis Guiney
viz Villaut, Nicolas, 1670, A Relation of the Coasts of Africk Called
Guinee, London, str. 234–249; rovněž Shakespearův Othello je
spíše „barbar“ než „divoch“. Obraz Afriky v raném novověku
viz Curtin, Philip D., 1964, str. 64; Barker, Anthony J., 1978, str.
142–154.
11 Africa: Being an Accurate Description of the Regions of Aegypt,
Barbary, Lybia, and Billedulgerd, The Land of the Negroes, Guinea,
Aetheopia, and the Abyssins, London, 1670, str. 483, 590–591.
12 Hudson, Nicholas, 1996, str. 249.
13 Jak tvrdil již David Powell (Hudson, Nicholas, 1996, str. 249).
14 Viz Wright, Herbert F., 1928, The Controversy of Hugo Grotius
with Johan de Laet on the Origin of the American Aborigines.
Some Lesser Known Works of Hugo Grotius. Bibliotheca Dissertationum
ius Nationale Illustratum, v. 7. Lugduni Batavorum, J.
Brill, str. 211–228.
15 Klasifikací obyvatelstva Nového světa se dále zabývali například
Charles de Rochefort (History of the Carriby-Islands, 1658) nebo
Louis Armand de Lom d´Acre, baron de Lahontan (Nouveaux
voyages de M. le Baron de Lahontan dans ľAmérique Septentrionale,
La Haye, 1703).
16 Budil, Ivo T., 1998; 2001, str. 329–338.
17 „In a general history of America, it would be highly improper to
describe the condition of each petty community, or to investigate
every minute circumstance which contributes to form the character
of its members. Such an inquiry would lead to details of immeasurable
and tiresome extent. The qualities belonging to the people
of all the different tribes have such a near resemblance, that they
may be painted with the same features“ (The History of America,
London, 1800, 1:311; cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 250).
18 Cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 250–251. V osmnáctém neexistovala
mezi evropskými badateli shoda na tom, zda se větší
vnitřní rozmanitostí vyznačují Afričané, nebo původní Američané.
Buffon tvrdil, že to jsou Afričané, zatímco Thomas Jefferson
a Benjamin Franklin kárali své současníky, že nedokáží docenit
skutečnost, že indiáni jsou stejně jako Evropané příslušníky
výrazně odlišnách národů (Hudson, Nicholas, 1996, str. 251).
19 Edward Tyson poukázal na strukturálně anatomické shody mezi
člověkem a lidoopy. Orang-Outang, sive Homo sylvestris: or the
Anatomy of the Pygmie compared with that of a Monkey, an Ape
and a Man; podle názoru Ashleye Montagua stál Edward Tyson
na počátku vědecké revoluce, která zrodila naši kulturu: „...
Tyson’s principal contribution to the development of Western thought
has been in focussing attention upon the relationship of man to
the apes... It would be difficult to overestimate the importance and
far reaching consequences of the revolution in our ideas concerning
the descent of man thus initiated. It is clear that Tyson’s part in
producing that revolution entitles him to a high place among the
creators of our present culture“ (cit. Léon Poliakov, 1996, str. 157).
James Burnett, lord Monboddo, označil ve druhé polovině osmnáctého
století opici za „bratra člověka“.
20 Na němž pracoval v letech 1747 až 1752, ale které bylo vydáno až
roku 1764.
21 „Échelle des étres“, „chain of being“.
22 Lovejoy, Arthur Oncken, 1960; Anderson, Lorin, 1976.
23 Davis, Brion Davis, 1966, str. 210, 446.
24 Zákon přijatý v roce 1691 ve Virginii hovořil o „the prevention of
that abominable mixture and spurious issue“, cit. Moore, Wilbert
E., 1941; Moller, Herbert, 1945, str. 134.
25 O Adamově prvorozenectví pochybovali někteří židovští autoři
již před počátkem křesťanské éry (Schoeps, Hans Joachim, 1952,
str. 15). Vůči monogenismu neskrývali svoji skepsi někteří muslimští
myslitelé v desátém století (Budil, Ivo T., 2002, str. 59–60).
Učení o postupném a odděleném stvoření proniklo do středověké
Evropy z islámského světa jako součást filosofie averroismu.
Preadamitskou teorii vytvořil ve čtrnáctém století španělský
mnich Tomas Scotus: „Byli lidé před Adamem. Adam vzešel
z těchto lidí a z toho vyplývá, že svět existoval vždy a nebyl stvořen“
(cit. Menéndez y Pelayo, Historia de los heterodoxos españoles,
Santander, 1948, Vol. VII, str. 324). Proti polygenistovi Gianninu
di Solciovi musel zasáhnout papež Pius II. (Borst, Arno,
VI, str. 2098). V šestnáctém století se k preadamismu přiklonil
Paracelsus, jenž tvrdil, že původní obyvatelé Nového světa vzešli
z „jiného Adama“ (Borst, Arno, III/I, str 1077). Polygenista Giordano
Bruno rozlišil tři velké praotce lidstva: Enocha, Leviathana
a Adama, který byl nejmladší a z něhož pocházejí výlučně židé
(Spaccio della Bestia Trionfante, Londýn, 1582, viz Borst, Arno,
III/I, str. 1183–1185). Brunovy názory zaznamenaly jistý ohlas
v alžbětinské Anglii, například u dramatika Christophera Marlowa,
matematika Thomase Harriota nebo Thomase Nashe. Počátkem
sedmnáctého století vzrostla ve Francii prostřednictvím
osobností jako byli Marino Mersenna a fyzik a materialistický
atomista Pierre Gassendi obliba Epikurovy materialistické a atomistické
filosofie, která mezi libertinskými a agnostickými vzdělanci
na čas zastínila i vliv Platóna a Aristotela. Právě z Epikurova
naturalismu vyšel myslitel Isaac de la Peyrère, nejvýznamnější
francouzský bezvěrec sedmnáctého století, který předznamenal
mnohé radikální trendy západního antropologického myšlení.
Isaac de la Peyrère byl marrano, to znamená žid, který se formálně
přihlásil ke křesťanství. Později přestoupil z katolicismu ke
kalvinismu, ale mezi svými současníky byl zřejmě právem poklá-
50