modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

fikacionismu Karla R. Poppera („Vědecký poznatek je
takový, který je vyvratitelný“) a k postmodernistickému
zpochybnění možnosti univerzalismu celé novověké
vědy (i když vznikají pokusy o „teorii všeho“).
Věda získává fakta v promyšleném procesu, založeném
na uplatňování souboru pravidel, prostředků a zásad
(metod), jež mají v jednotlivých vědách specifický ráz;
výzkumná procedura se odvíjí zhruba v těchto stadiích:
1. vymezení objektu a předmětu výzkumu, 2. získávání
materiálu, 3. popis materiálu, třídění, analýza,
4. vytváření hypotéz o popisovaném a pozorovaném
objektu a jejich kontrola, 5. zobecňování získaných
faktů – tj. vyvozování zákonitostí, vysvětlování jevů
a vytváření dalších hypotéz o zkoumaném objektu.
Voltaire, vlastním jménem François-Marie Arouet
(21. 11. 1694, Paříž, Francie – 30. 5. 1778, Paříž, Francie),
francouzský filozof, spisovatel, dramatik, esejista
a historik. Patrně nejznámější francouzský osvícenský
filozof a nesmlouvavý kritik a polemik; rovněž se
zúčastnil, i když pouze nepříliš rozsáhlými příspěvky,
Diderotovy Encyklopedie (1751–1772). Za své názory
byl pronásledován královskou mocí (již v roce 1714
byl za sžíravé epigramy na regenta vyhoštěn z Paříže,
v roce 1717 byl z podobných důvodů vězněn v Bastile)
i církevními kruhy, jeho díla byla zakazována
a pálena na hranicích. Tento osud stihl například jeho
Filosofické listy anebo Anglické listy, které vydal v roce
1734, po svém vyhoštění do Anglie (1726–1729). Přes
tyto, anebo právě pro tyto spory a konflikty, v nichž
hájil rozum a toleranci, byl ve své době velmi populární.
Dokázal si získat přízeň žen, obdiv intelektuálů
i (krátkodobé) sympatie královských dvorů. Byl v písemném
i osobním styku s nejvýznamnějšími osobnostmi
tehdejší Evropy. Jeho díla významně ovlivnila
dobové duchovní klima. K Voltairovi jako k svému
předchůdci se hlásili také protagonisté Velké francouzské
revoluce. Voltairův román Candide ou l’Optimisme
(Candide neboli Optimismus, 1759) představuje
– vedle Diderotova Jakuba fatalisty (psáno 1773,
vydáno 1796) – vrcholný projev francouzského osvícenského
románu. Ironický a sebeironický, vševědoucí
(objektivní) vypravěč neprojevuje zájem o psychiku
svého naivního hrdiny Candida a rovněž redukuje na
minimum popisy prostředí. Zcela se soustřeďuje na
děj – životní osudy svého hrdiny, které komentuje,
nejednou formou hutných gnóm a sentencí. Pokusem
nabídnout pozitivní řešení lidskému pobytu ve světě
je závěr díla: na konci své cesty si Candide za poslední
peníze zakoupí kus země poblíž Cařihradu; dospívá
k poznání, že nejlepším lékem na „tři velká zla“, s nimiž
se ve světě setkal, na „nudu, neřesti a nouzi“, je
práce.
157