modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
říši ve velké vážnosti a dokonce schvalovali rakouskou<br />
politiku v severní Itálii. Enfantin přiřkl Rakousku<br />
vedoucí úlohu mezi německojazyčnými národy, neboť<br />
údajně dokázalo odolat falešným svodům svobody<br />
a rovnosti. 18 Po návratu do vlasti si Courtet stěžoval<br />
na chování piemonských úřadů u tehdejšího ministra<br />
zahraničí vévody de Broglieho 19 a uveřejnil <strong>pro</strong>testní<br />
dopis v Tribune.<br />
Léta 1832 až 1835 strávil Victor Courtet většinou<br />
v Paříži. Bylo to údobí vyplněné usilovným samostudiem,<br />
během něhož Courtet vytvořil několik pojednání<br />
navazujících na teze z dopisů určených Thévenotovi.<br />
Šlo o studie Mémoire sur les races humaines. De<br />
ľinfluence des races humaines sur la forme et le développement<br />
des sociétés, 20 dále přednáška, kterou Victor<br />
Courtet přednesl před účastníky Evropského historického<br />
kongresu (Congrès historique européen) 21 v září<br />
1835 a Courtetův příspěvek, jenž byl v listopadu 1835<br />
prezentován v rámci jedné sekce ĽInstitut historique<br />
o úloze rasy v dějinách, ale také o původu „rasy, která<br />
je známá pod různými jmény“ (Bohémiens, Gitans,<br />
Ziganos, Egyptiens) a „jež se nachází v každé zemi“ 22 .<br />
Philippe Buchez, který předsedal dané sekci, označil<br />
<strong>pro</strong>blematiku rasy za „velmi závažnou“. 23<br />
Na přelomu roku 1833 až 1834 uskutečnil Victor<br />
Courtet studijní návštěvu Anglie za účelem shromáždění<br />
etnografických a antropologických materiálů<br />
především indického a asijského původu. Při této příležitosti<br />
se v Londýně setkal s Williamem Lawrencem,<br />
který jej údajně upozornil na další relevantní odborné<br />
prameny, zejména na studie etnologa Jamese Cowlese<br />
Pricharda, 24 autora Researches into the Physical History<br />
of Mankind (1836). 25 Po návratu do Francie Courtet<br />
dokončil během krátkého pobytu v ĽIsle spis Notice<br />
sur Pétrarque, který publikoval v roce 1835. Výsledkem<br />
Courtetova dlouhodobého studia a sběru literárních<br />
pramenů v pařížských a londýnských knihovnách<br />
byla kniha Science politique, fondée sur la science<br />
de ľhomme ou étude des races humaines sous le rapport<br />
philosophique, historique et social, již publikoval v roce<br />
1838 v nakladatelství Arthuse Bertranda. 26 Na obálce<br />
knihy byl otištěn citát ze Saint-Simonova díla Mémoire<br />
sur la science de ľHomme z roku 1813: „Politika se stane<br />
pozitivní vědou.“ 27 V témže roce vytkl neznámý<br />
kritik Courtetovi v souvislosti s vydáním Science politique<br />
kontaminaci etnografie saint-simonským utopickým<br />
étosem. 28 Podle Jeana Boissela je tato práce<br />
svým obsahem a intelektuálním významem srovnatelná<br />
s Gobineauovým Pojednáním o nerovnosti lidských<br />
ras z roku 1853. Jean Boissel rovněž přiřkl Courtetovi<br />
zásluhu za sestavení prvního bibliografického přehledu<br />
antropologických a etnologických prací, jenž byl<br />
uveden ve zmíněné knize. 29<br />
V letech 1838 až 1839 Courtet vykonával funkci<br />
šéfredaktora periodika zaměřeného na politickou<br />
ekonomii a průmyslovou politiku ĽEgide, journal des<br />
garanties industrielles et commerciales. 30 Obdobně<br />
jako jiní saint-simonisté Courtet <strong>pro</strong>pagoval radikální<br />
reformu francouzského bankovního systému. Mnohé<br />
z jeho návrhů byly postupně realizovány až během<br />
legislativních opatření 1848, 1884 a 1899.<br />
Věrnost modernizačnímu étosu saint-simonismu<br />
Victor Courtet osvědčil v rodném departamentu<br />
Vaucluse, kde inicioval a řídil podél toku Durance<br />
v okolí ĽIsle-sur-la-Sorgue, Carpentrasu a Cavaillonu<br />
výstavbu velkorysého zavodňovacího systému, který<br />
zajistil <strong>pro</strong>speritu místnímu zemědělství. 31 Zatímco<br />
Enfantin se zasazoval o vodní dílo spojující Západ<br />
s Východem, 32 Courtet byl mnohem skromnější, jeho<br />
hydraulické aspirace se upíraly výlučně k rodnému<br />
departamentu Vaucluse. V letech 1843 až 1852 založil<br />
a řídil syndikát <strong>pro</strong> výstavbu kanálu (canal de ľAssociation<br />
de ĽIsle) a osobně dohlížel na postup prací, které<br />
postupovaly úspěšně. Victor Courtet se stal ve Vaucluse<br />
respektovanou osobností. Přesto byl 15. ledna 1852<br />
ve svém domově zatčen a uvězněn; podle jeho názoru<br />
stála za obviněním žárlivost politických odpůrců. 33<br />
Byla to ale pouze krátká epizoda, která nezastavila<br />
Courtetovy aktivity, i když výmluvně charakterizovala<br />
jeho vztah k bonapartistickému režimu. Po výstavbě<br />
kanálů v ĽIsle a Carpentrasu Victor Courtet obrátil<br />
pozornost k oblasti mezi řekami Durance, Rhônou<br />
a jezerem Berre. 30. května 1853 Victor Courtet založil<br />
Compagnie anglo-française du canal des Alpines<br />
(dnes nazývaný canal des Alpines). 34 Jeho záměrem<br />
bylo nechat vyhloubit dva umělé toky vycházející<br />
z pravého břehu Durance. Slavnostní akt u příležitosti<br />
zakončení výstavby díla se konal u příležitosti císařova<br />
svátku 15. srpna 1862.<br />
Nepokoje v Paříži v únoru 1848 a abdikace krále<br />
Ludvíka Filipa způsobily ve Francii změnu režimu<br />
a vyhlášení republiky. Prozatímní vláda 35 vypsala<br />
na základě všeobecného volebního práva volby do<br />
„Národního a ústavodárného shromáždění“, v němž<br />
mělo zasednout devět set „představitelů lidu“. Počet<br />
voličů se rozšířil z padesáti tisíc na devět milionů.<br />
Volební okrsky zahrnovaly celé departementy, v nichž<br />
se hlasovalo o kandidátní listině obsahující více jmen.<br />
86
Change language