modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

na univerzitě v Göttingenu v roce 1775 obhajobou
studie De generis humani varietate, jež je pokládána
za základní dílo rasového členění lidstva. Blumenbach
rozlišil pět ras zahrnujících rasu kavkazskou, mongolskou,
malajskou, etiopskou a americkou. Získal
celoevropskou proslulost a byl členem řady předních
západních vědeckých společností. Jeho nejrozsáhlejším
dílem jsou Collectionis suae craniorum diversarum
gentium illustratae decades (1790–1828). Blumenbachovým
přítelem byl Johann Wolfgang von Goethe;
mezi jeho žáky náležel Alexander von Humboldt.
Bodin Jean (1529 nebo 1530, Angers, Francie – červen
1596, Laon, Francie), francouzský právník, historik,
filozof a politický myslitel. Jeho teorie o vlivu geografických
a klimatických podmínek na lidské zvyky,
morální pravidla a instituce představovalo spojovací
článek mezi středověkým učením o klimatech a novověkými
Montesquieuovými tezemi. V roce 1571
vstoupil do služeb vévody z Anjou a v letech 1576 až
1577 se jako delegát Třetího stavu účastnil zasedání
generálních stavů v Blois. Bodin byl židovského původu
a celý svůj život prožil v období náboženských
a občanských nepokojů, a proto nepřekvapí, že jeho
politické myšlení odráží jak hlubokou touhu po obnovení
integrity politické společnosti, tak i náboženské
hledání osobní jistoty. Základním dílem jeho politické
teorie je Les six livres de la République (Šest knih o republice,
1576), jež bývá vyzdvihována pro svou definici
svrchovanosti jako neohraničené a nedělitelné
moci tvořit obecné zákony, která nepřipouští možnost
poddaných se proti těmto zákonům bránit. Bodinovo
myšlení tvoří jeden ze základních ideologických pilířů
monarchického absolutismu a představuje významné
impulsy k formulaci sekulárního a utilitárního pojmu
svrchovanosti v jeho dnešním chápání. Roku 1580
uveřejnil příručku určenou vyšetřovatelům čarodějnictví
(De la démonomanie des sorciers). Bodin, který
byl umírněným stoupencem galikanismu a královské
autority, přivítal v roce 1594 příchod Jindřicha IV.
k moci.
Buffon Georges Louis Leclerc de (7. 9. 1707, Montbard,
Francie – 16. 4. 1788, Paříž, Francie), francouzský
přírodovědec a matematik. V Paříži náležel mezi
přední představitele *osvícenství a přátelil se s Voltairem.
Již v sedmadvaceti letech se stal členem Académie
française. Ve svém nejrozsáhlejším díle Histoire
naturelle, générale et particulière (1749–1788) shrnul
ve třiceti šesti svazcích veškeré přírodovědecké
poznatky své doby. Ve spise Les époques de la nature
(1778) se zabýval vznikem sluneční soustavy, jejíž stáří
odhadl na 75 000 let. Buffonovy úvahy o proměnlivosti
a změnách druhů ovlivnily pozdější evoluční
teorii, zejména tvůrce evoluční teorie Jeana Baptistu
*Lamarcka a Charlese *Darwina.
Burnett James, lord Monboddo (říjen 1714, Monboddo,
Skotsko – 26. 5. 1799, …), skotský právník a průkopník
antropologie. Burnettovy spisy Of the Origin
and Progress of Language (6 svazků, 1774–1792) a Antient
Metaphysics (6 svazků, 1779–1799) předznamenaly
mnohé přírodovědecké koncepce devatenáctého
století, včetně Darwinovy evoluční teorie.
Cabanis Pierre-Jean-Georges (5. 6. 1757, Cosnac,
Francie – 5. 5. 1808, Rueil-Malmaison, Francie),
francouzský lékař, fyziolog; veřejný činitel v údobí
Francouzské revoluce. Již během studií medicíny se
seznámil díky svým zájmům o literaturu a politiku
s předními představiteli francouzského osvícenství.
V roce 1789 uveřejnil spis Observations sur les hôpitaux
propagující rozsáhlé reformy francouzského
zdravotnictví. V roce 1795 se stal profesorem hygieny
a roku 1799 právní medicíny a dějin lékařství. Jako
Mirabeauův spolupracovník se aktivně zapojil do
veřejného dění po vypuknutí Francouzské revoluce.
Podporoval nástup Napoleona k moci a byl členem
výboru pěti set a senátu; v posledních letech života se
však stáhl do ústraní. Na půdě Francouzského institutu
patřil mezi přední reprezentanty ideologického
hnutí. Cabanisovy materialistické teze o souvislosti
mezi fyziologickými a mentálními dispozicemi, formulované
ve spise Rapports du physique et du moral
de ľhomme (1802), ovlivnily pozdější autory rasové
teorie.
civilizace, 1. Souhrnný pojem pro hmotné a duchovní
projevy společnosti; označuje původně proces vzniku
městských a občanských společností, které se neopírají
o rodová privilegia, místní tradice a sdílené náboženství;
později i souhrn návyků, schopností, institucí
a pravidel, jež takovou společnost charakterizují,
někdy také výsledek tohoto procesu – určitou civilizaci.
Každá civilizace je v zásadě otevřená, tj. přístupná
každému, kdo se přizpůsobí jejím pravidlům, bez
ohledu na to, odkud pochází a jaké má přesvědčení.
2. V etnologické klasifikaci Lewise Henryho Morgana
– nejvyšší stupeň vývoje společnosti, následující po
divošství a barbarství.
Courtet Victor Alexandre (21. 7. 1813, ĽIsle-sur-la-
-Sorgue, Francie – 4. 9. 1867, Lamotte-Faucon, Francie),
francouzský etnolog, rasový teoretik a veřejný
146