modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

o 500 procent, zatímco ve Velké Británii ve stejné
době o 100 procent. Historikové odhadují, že zatímco
ve Velké Británii se v roce 1790 podílela průmyslová
výroba na tvorbě hrubého národního produktu
25 procenty, ve Francii činil tento podíl přibližně 20
procent (z toho ovšem polovinu představoval textilní
průmysl). Francouzští podnikatelé neváhali investovat
do zavádění nových technologií, které zachycovala
impozantní encyklopedie Description des Arts et Métiers,
již od šedesátých let vydávala akademie věd.
Francouzský zahraniční obchod procházel před
revolucí konjunkturou, těžící z impozantního vzestupu
severoatlantického hospodářského prostoru, a dosáhl
hodnoty až jedné milardy livrů. Francie sice v důsledku
sedmileté války ztratila Quebec a Luisianu, ale
podržela si ekonomicky silnější antilské ostrovy. Přístavní
město Bordeaux, které se rozrostlo z šedesáti
tisíc obyvatel v roce 1760 na sto deset tisíc roku 1788,
prodělávalo značný rozmach. Z ohromného množství
zboží, které procházelo tímto přístavem, bylo 87 procent
cukru, 95 procent kávy a 76 procent indiga ihned
se značným ziskem reexportováno. 23 Obdobně jiné
přístavy, například Nantes v Bretani, ale také středomořská
Marseille, středisko francouzského obchodu
s Levantou, významně těžily z rozvoje zahraničního
obchodu.
Neznamená to samozřejmě, že by Francie procházela
stejně radikálními a dramatickými procesy jako
„dílna světa“, ale není přehnané tvrdit, že se francouzská
společnost v roce 1789 nacházela na prahu dalekosáhlé
hospodářské a sociální proměny. Revoluce
podle britského historika Simona Schamy tuto transformaci
neurychlila, ale spíše ji zkomplikovala a deformovala.
24
V posledních desetiletích osmnáctého století se
výrazně zlepšila francouzská infrastruktura, komunikace
a poštovní spojení. Zatímco v šedesátých letech
trvala cesta dostavníkem z Paříže do Toulouse patnáct
dní, o dvacet let později to bylo pouhých osm dní. Ve
stejném časovém intervalu se doba potřebná k překonání
vzdálenosti mezi Paříži a Bordeaux zkrátila ze
čtrnácti dní na pět, mezi Paříží a Nancy ze sedmi na
tři a mezi Paříží a Amiensem ze dvou dní na jeden. 25
I když přepravu osob a zboží zajišťovaly soukromé
společnosti, stát dohlížel na výši cen.
Ve Francii se postupně naplňovaly podmínky, byť
s určitým zpožděním oproti Velké Británii, ke vzniku
jednotného národního trhu. Na konci vlády Ludvíka
XVI. bylo přibližně třicet procent zemědělských produktů
prodáno a spotřebováno na jiném místě, než na
kterém bylo vyrobeno. 26 Vnitřní celní bariéry, které
v raném novověku spoutávaly svobodu francouzského
obchodu, byly nesmírně rozsáhlé. Například zásilka
dřeva, která putovala z Lotrinska do některého z francouzských
středomořských přístavů, byla podrobena
třiceti čtyřem celním povinnostem na jedenadvaceti
místech. 27 Ve druhé polovině osmnáctého století bylo
nicméně zřejmé, že postupné zrušení tohoto těžkopádného
systému je čistě otázkou času. Revoluce zmíněný
proces poněkud uspíšila, ale nebyla v žádném
případě rozhodujícím faktorem.
Hladomory a velké epidemie ve Francii ustoupily
a počet obyvatel se v průběhu osmnáctého století
zvýšil z dvaceti na sedmadvacet milionů osob. 28 Podíl
městského obyvatelstva sice vzrostl během šedesáti
let, jež předcházely revoluci, pouze z 16 na 19 procent,
v absolutních číslech to ale znamenalo nárůst
o půldruhého milionu. V největších městech se počet
obyvatel zvětšil o čtyřicet osm procent. 29 Řada studií,
například kniha Jeana-Clauda Perrota o normanském
městě Caen 30 nebo pojednání Jonathana Dewalda
o lénu Pont-Saint-Pierre, 31 dokládá rozvoj průmyslu,
majetkovou koncentraci, expanzi obchodu a vzestup
„rurálního kapitalismu“ (Jonathan Dewald), které
představovaly symptom úspěšně probíhající modernizace
ancien régime. Daniel Roche, 32 Cissie Fairchilds,
33 Annick Pardailhé-Galabrun 34 a Colin Jones
doložili radikální nárůst komerčních aktivit, konzumu
a životní úrovně nejširších vrstev předrevoluční
Francie. Také životní podmínky obyvatel měst se zlepšovaly.
Byty byly větší a měly více místností. Barevné
a vzorkované papírové tapety nahrazovaly těžké šedohnědé
tkaniny zavěšované na zeď. V domácnostech se
šířily zrcadla, hodiny, obrazy a sošky, které byly dříve
ve vlastnictví pouze velmi zámožných rodin, stejně
jako deštníky, vějíře, tabatěrky, hodinky a soukromé
knihy. Tichá revoluce probíhala v oblékání. Daniel
Roche odhadl, že hodnota oblečení žen z vyšších pracujících
vrstev se v průběhu osmnáctého století zvýšila
šestkrát, služebnictva čtyřikrát a řemeslníků a jejich
žen třikrát až čtyřikrát. 35 Zatímco dříve byl typ oděvu
znamením sociální příslušnosti a statusu, nyní odrážel
vkus a módu. 36 Tyto změny ovšem přispěly k pocitu
zmatení stavů.
Francouzská revoluce zplodila nový typ politické
kultury, institucionalizovala rousseauovské pojetí
obecné vůle, v jejímž jménu zrušila soukromý prostor
a čas, a vytvořila neobyčejně agresivní formu patrio-
58