modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

pisu slavného cestovatele Mungo Parka, 143 podle Jean
Boissela 144 významně přispěl ve Francii prostřednictvím
svých popularizujících etnografických a antropologických
prací k šíření myšlenky o nadřazenosti
bílé rasy. 145 Victor Courtet zdůrazňoval, že v hinduistické
společnosti zaujímají výsadní postavení jedinci
vzhledem podobní Evropanům. 146 Rovněž velký historik
římských dějin Barthold Georg Niebuhr uvedl,
že bráhmani si díky úzkostlivému vyhýbání se míšení
s jinými skupinami indického obyvatelstva udrželi
původní světlou barvu své pokožky. 147 Nebylo proto
překvapující, že francouzský učenec a člen Institut de
France Barthélemy Charles Pierre Joseph Dunoyer
položil otázku po příčinách univerzální nadvlády bílé
rasy. 148
V Courtetových spisech nalezneme onu adoraci
bílé rasy, 149 která nalezla vrcholnou podobu v Gobineauově
díle. 150 Ze své kolébky, kterou Courtet lokalizoval
obdobně jako Arthur de Gobineau 151 ve střední
Asii či západní Sibiři, údajně migrovali představitelé
bílé rasy jakožto nositelé civilizačních impulzů do
různých koutů světa. 152 Courtet se ve své argumentaci
ve prospěch civilizační a biologické nadřazenosti
bílé rasy opíral především o poznatky a studie,
jejichž autory byli Edwards, Desmoulins, Omalius
d’Halloy, 153 Abel Rémusat, 154 Heinrich Julius Klaproth,
155 , Georg Friedrich Grotefend, 156 James Prinsep
157 a Xavier Marmier, autor Chants populaires du
Nord (1842) a popularizátor nordické poezie a ság ve
Francii. 158 Před Francouzskou revolucí vyzdvihl historickou
úlohu „Partů-Árijů“ Delisle de Sales, 159 který
v sedmisvazkové studii De la philosophie de la nature
ou traité de morale pour ľespèce humaine, tiré de la
philosophie et fondé sur la nature z roku 1778 obrátil
při hledání „nadřazené rasy“ pozornost k Severu. 160
V rámci evropského obyvatelstva Courtet rozlišil rasy
gaelskou, iberskou, slovansko-illyrskou a helénskou,
kterou členil na dílčí větve kymbrijskou, germánskou
a skandinávskou 161 . Expanze a dobyvatelské války
středověku poskytly podle Victora Courteta nevyvratitelný
důkaz o superioritě představitelů „světlovlasé
rasy“, kteří zotročili příslušníky „rasy tmavovlasé“. 162
Výsadní postavení zaujímá rasa germánská, již
Victor Courtet po vzoru Delisle de Salese ztotožňoval
se starověkými Skythy. 163 Dějiny Evropy od čtvrtého
století po Kristu vypovídají o velkém civilizačním
poslání „rasy zrozené k dominanci“, kterou byla rasa
označovaná různými autory jako „plavovlasá“, kavkazská,
germánská, gótská, normanská nebo nordická.
164 Tato rasa prokázala svoji nadřazenost ovládnutím
rozsáhlých oblastí Ameriky, Asie a Afriky. Courtet
znal Gibbonovo epochální dílo The History of the
Decline and Fall of the Roman Empire a sdílel tezi, že
upadající římské impérium bylo rozvráceno germánskými
barbary v důsledku jejich rasové nadřazenosti.
Nebylo nijak náhodné, že základy středověké civilizace
položily právě vítězné germánské kmeny a že historické
osudy Západu jsou úzce provázány s údělem
Germánů. Francie vděčí za svoje konstitutiční formy
a legislativního ducha germánským Frankům a Burgunďanům.
165 Feudální Evropa byla kontinentem
podmaněným Germány a podřízeným jejich vládnímu
a společenskému systému. 166 Courtetova oslava
Germánů, kteří ztělesňují nejryzejší ctnosti a nejrozvinutější
rasové dispozice, 167 navázala na starší renesanční
a raně novověké zdroje 168 a ve francouzské
literatuře předznamenala fascinaci nordickou rasou
v díle Arthura de Gobineaua. 169 Podle Courteta představovala
mytologie idealizovaný záznam o skutečných
historických událostech. Legendy o kavkazských
gigantech údajně svědčily o souvislosti mezi „Jefetovou
rasou“, „kavkazskými Skythy“ a Germány a Góty,
jejichž původní domovinou byl údajně Kavkaz. 170
V prvních desetiletích devatenáctého století se
podle Courteta rodí nová rasově nadřazená skupina –
buržoazie, vyznačující se bohatstvím, věděním a mocí,
která nahradí tradiční aristokracii. 171 Tato Courtetova
progresivistická vize byla značně vzdálená Gobineauově
historickému fatalismu, podle kterého byl rasový
vývoj lidstva ukončen. Victor Courtet se rovněž
obdobně jako jiní Saint-Simonisté, například Michel
Chevalier, 172 obdivoval Spojeným státům americkým,
jejichž dynamismus, mobilitu a meritokracii považoval
za vzor pro modernizaci Francie. Chateaubriand,
s nímž se Courtet setkal počátkem třicátých let devatenáctého
století na půdě ĽInstitut historique, poznamenal,
že v dějinách vždy vznešení upadají a střední
třídy zaujímají jejich místo. 173 Courtet tento postřeh
spojil s historickým údělem „starých“ a „nových“
ras. 174 Victor Courteta ocenil historika Augustina
Thierryho, který ve svém díle Histoire de la conquête
de ľAngleterre par les Normands ukázal, že historie
představuje věčný rasový zápas mezi „vládnoucími“
a „ovládanými“, „silnými a slabými“. 175 Thierry však
tuto skutečnost pouze zaznamenal, ale nevysvětlil,
protože údajně nepochopil hlubší realitu rasy a fyziologických
zákonitostí. Míšení ras Courtet ztotožnil
se saint-simonskou utopickou vizí „éry jednoty“ zalo-
93