modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

198 Saint-simonisté četli pozorně Bonaldovy a Maistrovy spisy a Armand
Bazar je soustavně citoval v časopise Le Producteur. Enfantin
přiznal, že za téměř všechny své teze o svobodě a autoritě
vděčí Maistrovi a církevním otcům (Bakunin, Jack S., 1976, str.
460).
199 Breckman, Warren, 1999, str. 154.
200 Jones, Gareth Stedman, 1981.
201 Cit. Butler, Eliza Marian, 1926, str. 44.
202 Saint-Simon, Claude-Henri, 1964, str. 91.
203 Ibid., str. 82.
204 Výraz „věda o člověku“ („science de ľhomme“) Saint-Simon pravděpodobně
převzal od Paula Josepha Bartheze, lékaře a „fyziologa“
náležejícího k montpellierské škole, autora studie Nouveaux
éléments de la science de ľhomme. Barthez vystupoval proti lékařským
teoriím nazývaným jako „organicismus“ a „vitalismus“
pařížské školy. Mezi vitalisty, kteří užívali pojem „vitální síla“ („la
force vitale“) a již silně ovlivnili rasové teoretiky první poloviny
devatenáctého století, patřil například lékař Ernest Auburtin
(Esprit du vitalisme et de ľorganicisme, 1855).
205 O fyziologických metaforách v Saint-Simonově díle viz Pagden,
Anthony, ed., 1987. Saint-Simonovy úvahy však nejvíce ze všeho
připomínaly spekulativní sociální psychologii, protože zastával
názor, že ideje a hodnoty podmiňují lidské dějiny.
206 Dne 23. července 1831 napsal Charles Lemonnier do Le Globe:
„Mettons-nous à ľoeuvre plein de confiance; que par nous commence
une ère nouvelle où ľordre soit fondé sur le règne de la capacité,
le seul que la liberté puisse avouer, le seul sous lequel elle puisse
exister … Ľémancipation complète de la classe la plus nombreuse
et la plus pauvre, le classement selon la capacité et les oeuvres, avaient
de tout temps été pour nous des croyances d’instinct, des idées
confuses et naturelles, pour nous qui sommes du peuple et qui ne
prétendons valoir qu’autant que nous sommes capables et que nous
faisons“ (Le Globe, cit. Boissel, Jean, 1972, str. 27–28).
207 Viz Exposition de la doctrine de Saint-Simon, str. 156.
208 Exposition de la doctrine de Saint-Simon, str. 169.
209 Auguste Comte začal pracovat jako tajemník pro Saint-Simona,
jehož zpočátku nesmírně obdivoval, v roce 1817, rok po svém
vyloučení z Ecole Polytechnique. Na rozdíl od Saint-Simona,
který se v této době zajímal více o praktickou stránku reformy
společnosti na průmyslovém a podnikatelském základě, Comte
se zaměřil na to, co pokládal za původní poslání saint-simonismu
– ustavení nového vědeckého systému a vědy o společnosti
na základě pozitivní filosofie. Comtova snaha kulminovala
v díle Plan des travaux scientifiques nécessaires pour réorganiser
la société z roku 1824, v němž navrhl stabilizovat francouzskou
společnost prostřednictvím vědy založené na zákonu třech historických
stadií (teologického, metafyzického a pozitivního).
Politika se musí podle Comta stát pozitivní vědou. Saint-Simon
chtěl tuto Comtovu práci začlenit do Catéchisme des industriels,
což vyvolalo negativní Comtovu reakci (Comte se zřejmě obával
o své autorství) a vedlo k dramatickému rozchodu obou mužů.
Comta nahradil v pozici „oblíbeného žáka“ Olinde Rodrigues.
V následujících letech Comtova reputace výrazně vzrostla a John
Stuart Mill vyjádřil obecné mínění, když napsal, že „žák překonal
svého mistra“. Po Saint-Simonově smrti se Rodrigues, Enfantin
a Antoine Cerclet snažili získat Comta jako přispěvatele periodika
Le Producteur, avšak Comte si již od hnutí udržoval odstup
(Pickering, Mary, 1993, str. 213–215).
210 Hayek, Friedrich August von, 1995; Arendt, Hannah, 1996;
Iggers, Georg, 1958.
211 Michel Chevalier napsal 11. listopadu 1830 do Le Globe: „Pour
nous, aujourd’hui, la politique ne saurait plus se renfermer exclusivement
dans les discussions des formes constitutionnelles. Elle
prendra un caractère social; nous ferons sortir la politique de ľétroite
enceinte de la Chambre des députés et nous lui donnerons pour
théâtre la société même que travaille, dans toutes ses directions, un
besoin immense de réformes“ (cit. Boissel, Jean, 1972, str. 27).
212 Hayek, Friedrich August von, 1995, str. 16, překlad Ján Pavlik
a Danica Slouková.
213 „La politique deviendra une science positive. – Quand ceux qui
cultivent cette branche importante des connaissances humaines
auront appris la physiologie pendant le cours de leur éducation,
ils ne considèreront plus les problèmes qu´ils auront à résoudre que
comme des questions d’hygiène“ (Mém. sur la science de ľhomme,
str. 29).
214 Oeuvres de Saint-Simon et Enfantin, Dentu, 1875, T. XXXIX, str.
173–197.
215 Oeuvres de Saint-Simon et Enfantin, Dentu, 1875, T. XL, str.
1–313. V roce 1802 Saint-Simon napsal: „Mes amis, nous sommes
des corps organisés; c´est en considérant comme phénomènes physiologiques
nos relations sociales que j’ai conçu le projet que je vous
présente“ (Lettres d’un habitant de Genève, cit. Charlety, S., 1896,
Essai sur ľhistoire du Saint-Simonisme, Paris, Hachette, str. 8;
cit. Boissel, Jean, 1972, str. 121).
216 Saint-Simon kritizoval dočasné zrušení otroctví za Francouzské
revoluce a tvrdil, že emancipace „nižších ras“ byla „vážnou
chybou“ (Lettre d’un habitant de Genève a ses contemporains.
Oeuvres de Claude-Henri de Saint-Simon, Paris, 1966, Vol. I, str.
46). Časopis Le Globe propagoval ideu sociální hierarchie na
základě biologických dispozic („Les classement selon la capacité
et les oeuvres“). Od roku 1831 bylo v podtitulu Le Globe uvedeno:
„A chacun selon sa capacité; à chaque capacité selon ses oeuvres“
(cit. Boissel, Jean, 1972, str. 28). Jean Marie Carré naznačil rasové
konotace budovatelských a podnikatelských vizí, které saint-simonisté
spojovali s Orientem: „Ils eurent, après Napoléon, dont ils
avaient compris mieux que personne le génie, une politique musulmane;
ils rêvaient en leur langage audacieux de féconder la race
noire femelle et sentimentale, avec les vertus mâles et scientifiques
de la race blanche“ ( Carré, Jean Marie, 1932, I, str. 257).
217 Charles Duveyrièr, dramatik a politický myslitel, byl jako čelný
představitel saint-simonismu odsouzen společně s Enfantinem
a Chevalierem během procesu v srpnu 1832.
82