modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

ňováno jméno boží“. 82 V roce 1804 Destutt de Tracy
odsoudil v předmluvě k Dupuisově knize Origine de
tous cultes, ou, Religion universelle (1794/1795) tradiční
víru v duši. Historik Martin S. Staum nicméně ukázal,
že ideologové zdaleka nebyli ve Třídě morálních
a politických věd tak dominantní, jak historikové idejí
dříve předpokládali. Například spisovatel Louis Sébastien
Mercier, který si udržoval odstup od Cabanisova
materialismu, přednesl v sekci dvakrát více přednášek
o etice než jakýkoliv jiný učenec. Staum zdůraznil, že
se ideologové, kteří byli podle jeho názoru liberálové,
ale nikoliv demokraté, snažili nalézt třetí cestu mezi
revolučním rovnostářstvím a monarchistickým despotismem.
Podobali se tak americkým federalistům,
kteří stáli proti Thomasu Jeffersonovi. Ideologové,
již odmítali jak teror, tak návrat ke starému režimu,
obhajovali občanská a politická práva jedince a jeho
svobodu, ale podporovali také zavedení majetkového
cenzu vymezujícího voličstvo. Nebyli revolučními
radikály, ale prostřednictvím podpory „řádu“ usilovali
o institucionální „stabilizaci revoluce“. 83 Jejich
učení bylo integrální součástí této snahy. Nerovnost
ideologové pokládali za nezbytný lék proti revoluční
anarchii a prostředek dosažení politické stability.
Nevyplývala však ze spontaneity volného soupeření
politických a hospodářských sil, ale měla být v duchu
osvícenského racionalismu a kognitivního absolutismu
„vědecky“ odvozena z vrozených fyzických dispozicí
lidí a institucionalizována prostřednictvím sociálních
reforem. 84
Člen Francouzského institutu Pierre Louis Roederer
vyjádřil již v roce 1793 naději, že Lockeova, Condillacova
a Bonnetova psychologie umožní „redukovat
politiku a etiku na pravidla tak jistá a zřejmá, jako
jsou zákony geometrie“. 85 Cabanis a Volney se pokusili
odvodit tyto hlubší zákonitosti z fyziologických vlastností
lidí a otevřeli tak cestu pro Victora Courteta,
který se snažil spojit sociální stabilizaci a výkonnost
na základě postulování rasové hierarchie.
Třída morálních a politických věd aspirovala na
nalezení rovnováhy mezi touhou po neomezené svobodě
a nutností sociální kontroly, 86 přičemž jeden
z jejích čelných členů, Pierre Jean Georges Cabanis
(obr. 12), ukázal, že klíč k řešení tohoto revolučního
dilematu se skrývá v lidské fyziologii a vrozených
fyzických dispozicích. Cabanis, který byl dědicem
osvícenských naturalistů a encyklopedistů a vitalistických
tezí montpellierské lékařské školy, se stal bezděčně
tvůrcem intelektuálního ovzduší příznivého pro
formování rasové ideologie. Georges Cabanis byl politicky
mimořádně aktivním, usiloval o reformu francouzských
nemocnic, zasedal ve výboru pěti set, na
jehož půdě obhajoval zavedení jednotných standardů
pro výkon lékařského povolání a navrhoval opatření
Obr. 12. Pierre Jean Georges Cabanis (1757–1808).
týkající se všeobecného vzdělávání a sociálního zabezpečení,
a dokonce se zřejmě podílel na přípravě Bonapartova
převratu. Podle Martina S. Stauma se Cabanis
považoval nejen za lékaře, ale rovněž za sociálního
terapeuta, který má právo se vyjadřovat k nejzávažnějším
politickým otázkám doby.
Cabanis pocházel ze zámožné rodiny, jejíž členové
zastávali různá významná místa v regionálním parlamentu
v Brive v provincii Limousin (dnes departament
Corrèze). 87 Narodil se na rodinném zámku
Salaignac poblíž Brive, kde na přilehlých pozemcích
jeho otec v duchu sociálních reformátorů sklonku
ancien régime experimentoval s Turgotovou pomocí
se zaváděním nových druhů zemědělských plodin.
V roce 1771 byl Cabanis poslán s Turgotovým doporučujícím
dopisem do Paříže, kde nad ním držel
ochrannou ruku básník Antoine Roucher. O dva roky
později se mladík ocitl jako tajemník jednoho polského
biskupa v Polsku, kde na varšavské akademii
vyučoval francouzskou literaturu. Polské poměry jej
63