modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

5. Vznik rasové klasifikace
U málokterého fenoménu je tak zdůrazňováno,
že daný jev může existovat po dlouhou dobu, aniž se
mu dostane řádného pojmenování a konceptualizace,
jako právě u rasismu a rasové teorie. „Rasismus bez
rasy“ představoval velké téma řady klasických historických
prací. Koncept rasy 1 v moderním smyslu ve
středověku a přinejmenším v prvních dvou až třech
staletích raného novověku v západní civilizaci neexistoval.
V patnáctém století označovalo italské slovo
razza, kastilský pojem raza, portugalský výraz raça
nebo francouzský termín race skupinu rostlin, zvířat
nebo lidí, které mají shodný genealogický původ. 2
Rovněž velké jazykové slovníky raného novověku,
jež zahrnovaly Dictionary of the French and English
Tongues (1611) od Randla Cotgrava, Dictionnaire de
ľAcadémie Française (1694) nebo Universal Etymological
Dictionary (1721) od Nathana Baileya, vymezovaly
rasu především ve smyslu rodové linie. Proslulý
Johnsonův Slovník anglického jazyka (Dictionary of
the English Language) zmínil v souvislosti s rasou
následující spojení: „A family ascendancy“, „A family
descendancy“, „A generation; a collective family“ a „A
particular breed“. 3 Příslušné heslo v D’Alembertově
a Diderotově Encyklopedii, 4 jehož autorem byl Chevalier
de Jaucourt, dávalo do souvislosti rasu se „vznešeným
původem“. 5
Teprve šesté vydání Dictionnaire de ľAcadémie
Française z roku 1835 uvádělo definici rasy, podle které
jde o skupinu lidí žijících ve stejné zemi a vyznačujících
se podobnými fyzickými rysy. 6 Jak však upo-
zornil Nicholas Hudson, slovníková hesla nejsou vždy
dobrými průvodci při zkoumání historie skutečného
užívání určitého pojmu. 7
Pojem rasy se od středověku vyvíjel v sémantickém
poli sdíleném se slovy vztahujícími se k národní
existenci a pospolitosti. V klasické, středověké a raně
novověké literatuře označoval latinský termín „gens“
„lid“ nebo „národ“; vzhledem k etymologické souvislosti
se slovesem „genero“ („plodím“, „vytvářím“) byl
tak národ podobně jako rasa chápán jako společenství
lidí spojené svým původem, rodovou linií. Oba pojmy
se tak mohly zcela volně bez jakýchkoliv vedlejších
ideologických produktů prolínat. 8
Vzdělancům šestnáctého a sedmnáctého století
byla poměrně vzdálená představa, že by veškeré lidstvo
mohlo být rozděleno do tří nebo čtyř základních
rasových skupin. Jejich svět byl naopak zabydlen
množstvím velmi rozmanitých „národů“, které se svou
odlišností vymykaly jakékoliv zevšeobecňující klasifikaci.
Podle Johanna Böhma obývali africký kontinent
nejen Etiopané a Egypťané, ale rovněž „troglodyté“,
„ryzofágové“ (pojídači kořenů), „spermofágové“ (pojídači
semen), „illofágové“ (pojídači ovoce) a „ichthyofágové“
(pojídači ryb). 9 Autoři jako Odorado Lopez,
Philippo Pigafetta, Andrew Battle nebo Nicolas Villaut
líčili Afriku nikoliv jako „srdce temnoty“, ale jako barvitý
světadíl s vlastními státy, despotickými monarchiemi
a sofistikovanými šlechtici, kněžími a královskými
úředníky. 10 John Ogilby v knize Africa 11 vydané
roku 1670 sice napsal, že mnohé africké populace se
41