modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

vali Afričané, kteří byli importováni především přes
Maroko. 50 Evropanům však stále chyběly vlastní africké
zdroje a byli závislí na muslimských překupnících.
Podle Williama McKee Evanse z ekonomického hlediska
sehrála významnou úlohu při změně západního
pohledu na otrokářství skutečnost, že si Evropané
během křížových válek osvojili pěstování cukrové
třtiny a výrobu cukru. 51 Z nového typu intenzivního
zemědělství plantážnického typu vyplynula potřeba
velkého množství nekvalifikované pracovní síly, kterou
dokázal nejlépe uspokojit otrokářský systém. Poté, kdy
byli ve třináctém století křižáci nuceni opustit Palestinu,
se pěstování cukrové třtiny rozvíjelo na Kypru,
Krétě, Sicílii a v určitých regionech Španělska. 52 Roku
1432 zavedli italští podnikatelé cukrovou třtinu na
Madeiře a po roce 1480 na Kanárských ostrovech. Na
plantážích pracovali především „Slované“ dovážení
ze severního Černomoří. Osmanská expanze sice na
jedné straně způsobila ekonomickou stagnaci východního
Středomoří a oslabila tak místní konkurenci, na
straně druhé omezila export otroků z Černomoří
a zvýšila jejich cenu. 53 Roku 1462 se Ivan Hrozný stal
moskevským velkovévodou a zahájil proces ukončení
politické roztříštěnosti regionu, na jehož konci bylo
opravdové „impérium střelného prachu“, které bylo
rovnocenným geopolitickým soupeřem osmanských
aspirací a jež dokázalo účinněji ochránit své poddané
před nájezdy otrokářů.
Vývoz otroků z Černomoří probíhal od poloviny
patnáctého století za podmínek, které již nebyly pro
benátské a janovské obchodníky atraktivní, a logickou
odpovědí bylo v souvislosti s portugalskou expanzí do
Guinejského zálivu hledání alternativní pracovní síly
v Africe. Ve druhé čtvrtině patnáctého století pocházelo
91 procento otroků prodávaných v Janově z černomořské
oblasti, v poslední čtvrtině téhož století to
bylo pouze 26 procent. 54 Podíl otroků ruského původu
v Janově poklesl z 41 procenta ve druhé čtvrtině
patnáctého století na 18 procent v závěrečné čtvrtině.
55 Ibn Chaldún sice koncem čtrnáctého století stále
ještě neviděl zásadní rozdíl mezi Slovany a černochy,
o jejichž plnohodnotném lidství pochyboval, avšak
situace se začala na prahu raného novověku zásadně
měnit. Země Slovanů přestala být „Kenaanem“ a termín
„Slovan“ ztrácel otrocké konotace. Portugalské
karavely plující podél západního pobřeží kontinentu
a muslimské ozbrojené síly postupující ze severu
ukončily relativní izolovanost regionů u Guinejského
zálivu, které se obdobně jako Kavkaz nebo Balkán
vyznačovaly značnou etnickou roztříštěností. Otrokáři
mohli proto využít lokálních antagonismů a na
rozdíl od západního Súdánu se zde nesetkali s žádným
státním útvarem, který by svou vojenskou silou dokázal
vzdorovat jejich záměrům. Tak jako si italští kupci
získávali dodávkami zbraní Krymské Tatary, aby pro
ně obstarávali ve vnitrozemí slovanské zajatce, spolupracovali
Portugalci v Guineji za stejným účelem
s domorodými Bissagy. 56
Nastoupila „africká fáze“ ve vývoji západního otrokářství,
která způsobila změnu tradičních stereotypů
a metafor. 57 Nesmíme však zapomínat na skutečnost,
že intenzivní západní exploatace pracovní síly subsaharské
Afriky byla zahájena po sedmi stoletích muslimského
otrokářského systému, který na symbolické
degradaci čermošských populací po samotnou mez
lidství založil svoji legitimizující strategii a rasovou
sociální stratifikaci. Od poloviny patnáctého století
získávaly Portugalsko, Kastilie a Aragonsko drtivou
většinu svých otroků z Afriky. Benátský kupec Luís
de Cadamosto zaznamenal, že každoročně procházelo
portugalskými přístavy osm set až tisíc černých
otroků, kteří byli dopravováni do dalších obchodních
středisek křesťanské části Pyrenejského poloostrova. 58
Odhady celkového počtu Afričanů, kteří byli v průběhu
padesáti let před objevením Ameriky dovezeni
do Portugalska, se pohybují od osmdesáti do stopadesáti
tisíc. 59 Český cestovatel a vyslanec Václav Šašek
z Bířkova uvedl v roce 1466, že portugalský král má
větší zisky z prodeje otroků cizincům než z celkového
daňového výnosu země. 60
Křesťanští autoři latinských textů začali již v desátém
a jedenáctém století pravděpodobně pod muslimským
vlivem terminologicky rozlišovat mezi bílými
a černými otroky. 61 Arcibiskup a učenec Isidor ze Sevilly,
který působil ještě před příchodem muslimů, označoval
pojmem sarracenus všechny otroky bez výjimky.
Později se však zmíněné slovo vztahovalo pouze k otrokům
světlé pleti, zatímco otroci s černou pokožkou
byli nazýváni maurus. 62 Mezi křesťany vrcholného
středověku se šířily protičernošské předsudky a rasové
stereotypy, vesměs inspirované muslimským prostředím.
63 Rasisticky zaměřená imaginace byla patrná ve
skladbách kastilského krále Alfonsa X., vládnoucího
ve třináctém století, 64 a ovlivnila například rovněž
religiózní představy týkající se podsvětí. 65 Černá barva
se stala rovněž v Evropě metaforou zotročení a služebnosti
a symbolickým příznakem nevěřících. 66 Od
čtyřicátých let patnáctého století, kdy byli přivezeni
23