modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

education, will start up amongst us, and distinguish themselves in
every profession. In JAMAICA, indeed, they talk of one negroe as
a man of parts and learning; but ´tis likely he is admired for very
slender accomplishments, like a parrot, who speaks a few words
plainly“ (cit. Of National Characters, in Essays, Moral, Political
and Literary, in Philosophical Works, Green, Thomas Hill a Thomas
Hodge Grose, eds., 1982, London, Scientia Verlag Aalen, str.
252–253).
47 Richard Popkin se domnívá, že šlo spíše o nahodilou poznámku
Davida Huma (oponenta otrokářství) než o výraz vědomého
rasismu (Popkin, Richard H., 1980; 1992, str. 64–75). John
Immerwahr ukázal, že Hume pod vlivem kritiky, jíž jeho rasistické
názory podrobil aberdeenský profesor James Beattie, text
pro vydání, které vyšlo posmrtně v roce 1777, upravil, zbavil
možného polygenického zabarvení a zaměřil čistě na černou
rasu (Immerwahr, John, 1992). Henry Louis Gates identifikoval
Jamajčana černé pleti přezíravě zmíněného v poslední Humeově
větě jako Francise Williamse (narozeného 1700), který vystudoval
univerzitu v Cambridge, vyučoval latinu a matematiku a psal
latinské básně. Francis Williams se cítil Humeovou poznámkou
osobně uražen a veřejně protestoval. Zdá se však, že David Hume
jeho oprávněné pobouření ignoroval (Immerwahr, John, 1992,
str. 485). Hume nicméně vyjadřoval názor, který byl na sklonku
osmnáctého století v Evropě značně rozšířen, srov. výrok republikánského
ideologa Volneye: „ĽAfricain dégradé de la condition
d’homme semble voué sans retour à ľesclavage“ (Les Ruines, 1791;
cit. Boissel, Jean, 1972, str. 11).
48 V charakteristice druhu Troglodytes se švédský přírodovědec
inspiroval klasickými Pliniovými, Ptolemaiovými a Strabónovými
údaji o populacích žijících na břehu Rudého moře. Linné
je identifikoval jako zástupce druhu Homo nocturnus, který se
údajně prakticky nelišil od opic; jako alternativní název navrhl
Homo sylvestris orang-outang.
49 Cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 253.
50 Frängsmyr, Tore, ed., 1983, str. 156–194. Linného žák Johann
Christian Fabricius soudil, že černoši, které pokládal za „animální
bytosti“, vznikli křížením bělochů s velkými opicemi. Fabricius
dospěl k tomuto závěru na základě skutečnosti, že v Africe
žijí současně velké opice a černoši, zatímco v Jižní Americe ve
stejných klimatických podmínkách nikoliv ( Fabricius, Johann
Christian, 1781, Betrachtungen über die allgemeinen Einrichtungen
der Natur, Hamburg, str. 328–332).
51 Hudson, Nicholas, 1996, str. 253.
52 Georges Buffon byl monogenistou a tradičním environmentalistou;
domníval se, že pokud by se například černoši a Laponci
usadili v mírném pásmu, během několika generací by opět nabyli
„přirozených rysů“ bílé rasy, z níž původně vzešli.
53 Flourens, Pierre, 1847, Eloge historique de Jean-Frédérich Blumenbach;
cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 253.
54 „ĽHomme extérieure, et faire ľhistoire de son corps,“ („De la
nature de ľhomme,“ in Histoire naturelle, in Oeuvres complètes,
4:512–514; cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 262).
55 Německý cestovatel Timotheus Merzahn von Klingstäd (z jehož
publikace Mémoire sur les Samojèdes et les Lappons z roku
1766 Buffon čerpal) Buffona v roce 1766 kritizoval za to, že
údajně zařadil Laponce, Samojedy a Eskymáky do jednoho
národa navzdory rozdílům v jejich kultuře a jazycích. Georges
Buffon v dodatku k vydání Histoire naturelle z roku 1777
označil Klingstädovu výtku za omyl a poznamenal, že Klingstäd
chápe rasu v tom „nejužším“ smyslu, zatímco jeho vlastní pojetí
je co „nejširší“. Buffon uznal, že v rámci jedné rasy mohou existovat
významné rozdíly, ale pouze v případě, že jsou „dostatečně
výrazné“ (jako v případě „hottentotů“ a „Tatarů“), lze hovořit
o samostatné rase (Hudson, Nicholas, 1996, str. 254).
56 Abolicionista James Ramsay napsal v roce 1784 v pojednání An
Essay on the Treatment and Conversion of African Slaves in the
British Sugar Colonies: „The nations into which each race is divided,
with the common attributes of race, have less apparent, yet still
sufficient marks to distinguish them from others, and connect them
together“ (cit. Hudson, Nicholas, 1996, str. 255).
57 „Il y a quelques années mourut à Goettingue un membre de notre
académie que de grands travaux ont rendu célèbre, et que des travaux
appliqués à ľétude nouvelle de ľhomme lui-même ont rendu
cher à ľhumanité. C’est à M. Blumenbach que notre siècle doit ľanthropologie“,
Eloge historique de Jean-Frédéric Blumenbach, Paris,
Firmin-Didot, str. 21, 1847; cit. Boissel, Jean, 1972, str. 125.
58 Beyträge zur Naturgeschichte (2. vyd., 1806), in The Anthropological
Treatises of Johann Friedrich Blumenbach, London, Longman,
Green, Longman, Roberts & Green, 1865, str. 298–299; cit.
Hudson, Nicholas, 1996, str. 262.
59 Blumenbach vymezil „malajskou odrůdu“ na základě průzkumů
východního pobřeží Austrálie a Oceánie, které podnikl během
plavby v letech 1768 až 1771 James Cook. Objev Aljašky a Beringovy
úžiny v roce 1741 poskytl podle Blumenbacha důkaz
o asijském původu indiánů, kteří mohou být proto označeni za
jednotnou odrůdu. Obdobnou klasifikaci jako Blumenbach uveřejnil
ve studii Geographische Geschichte des Menschen německý
přírodovědec Johann Georg Zimmermann.
60 Augstein, H. F., 1996.
61 Voegelin, Eric, 1940, str. 297.
62 Buffonův vliv na Blumenbacha a na vývoj německé antropologie
obecně viz Dougherty, Frank, W. P., 1990.
63
„(P)okožka Gruzínců je bílá a tato barva – zdá se – náležela
původní lidské rase, avšak může snadno degenerovat do tmavé
barvy“ (cit. Léon Poliakov, 1996, str. 173).
64 Viz De generis humani varietate nativa, 3. vydání, 1795, in
Anthropological Treatises, str. 234; Camper, Petrus, 1791, Dissertation
sur les variétés naturelles qui caractérisent la physionomie
des hommes des divers climats et des différens ages, Paris, str. 22.
65 Patai, Raphael a Jennifer Patai Wing, 1975, str. 21–25.
66 Petrus Camper se narodil v roce 1722 v Leydenu, studoval v Anglii
a ve Francii, od roku 1749 působil v Amsterdamu a po roce
1763 v Groningenu. Viz Bots, Hans a Rob Visser, eds., 2002.
67 Faciální úhel byl tvořen průsečíkem tzv. faciální linie (linea facialis)
spojující glabelu s bodem nalézajícím se u kořene horních
řezáků a horizontální linie spojující nasion s horním okrajem
zvukovodu.
68 Mühlmann, Wilhelm Emmanuel, 1968, str. 57.
69 Greene, John C., 1954, str. 36.
70 Boissel, Jean, 1972, str. 140; Greene, John C., 1954, str. 36.
71 Bestimmung des Begriffs einer Menschenrace, 1785, in Kant’s
Gesammelte Schriften, Berlin, 1912, str. 97; cit. Greene, John, C.,
1954, str. 37.
72 Původ černé pokožky obyvatel Afriky Immanuel Kant odvozoval
od potřeby organismu zbavit se nadměrného množství flogistonu
(Green, John C., 1954, str. 39–40).
73 Delisle de Sales, Philos. de la Nat., IV, str. 168; cit. Boissel, Jean,
1972, str. 123.
74 Genève: J.J. Paschoud.
75 Cit. Greene, John C., 1954, str. 34.
76 Venus Physique, 1745; viz Greene, John C., 1954. Podle svědectví
Immanuela Kanta snil Maupertuis o vytvoření vyšší a ušlechtilejší
biologické formy člověka na základě „selekce“. Maupertius
proto pochválil pruského krále Friedricha Wilhelma za sestavení
regimentu tvořeného výlučně granátníky vyznačujícími se
mimořádně vysokou postavou (Léon Poliakov, 1996, str. 156,
353).
77 Greene, John C., 1954. Rovněž Bernard Germain Lacépède
pokládal černou rasu za archaického předchůdce rasy bílé: „Nous
sommes des Nègres blanchis“ (cit. Boissel, Jean, 1972, str. 137).
78 An account of a female of the white race of mankind, part of whose
skin resembles that of a negro; with some observations on the
52