modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

již od roku 1839 díky iniciativě Williama Frédéricka
Edwardse setkávali na půdě Société ethnologique de
Paris, se prezentovala jako disciplína zaměřená na
politickou, sociokulturní a náboženskou rozmanitost
a „reakce“, frenologie sdílela s rasovou ideologií a dalšími
palingenetickými směry.
Zakladatelem frenologie byl vídeňský lékař Franz
Joseph Gall (obr. 16), 131 i když někteří jeho současníci
věřili, že Gallovo učení, nazývané „kraniologií“
nebo „kranioskopií“, představuje pouze aktualizaci
tezí švédského filosofa, teologa a mystika Emanuela
Obr. 16. Franz Joseph Gall (1758–1828).
lidského druhu. Z dlouhodobějšího hlediska navázali
ve Francii antropologové devatenáctého století na
intelektuální program osvícenských naturalistů osmnáctého
století, zatímco etnologové čerpali ze zkušenosti
s exotismem cestovatelů počátku devatenáctého
století. 127
*
Jedním z klíčových spojovacích článků mezi materialistickou
psychofyziologií ideologů a rasovými teoriemi,
jež začaly vznikat ve třicátých letech devatenáctého
století, byla frenologie. 128 Tato ve své době velmi
vlivná vědecká teorie, jež přerostla do intelektuálního
hnutí, se sice zrodila ve Vídni, ale evropského ohlasu
a uznání dosáhla ve Francii a největší popularitu mezi
širší veřejností získala ve Velké Británii a Spojených
státech amerických. 129 Jak ukázal Angus McLaren,
frenologie na jedné straně oslovovala socialisticky orientované
reformisty a utopisty, na straně druhé ovšem
získávala stoupence i mezi konzervativními zastánci
neměnné sociální hierarchie. 130 Ve frenologii byly
nacházeny argumenty jak pro legitimizaci společenského
řádu, tak pro jeho radikální revitalizaci a transformaci.
Tuto dvojznačnost, překonávající postrevoluční
ideologickou polarizaci mezi silami „pokroku“
Obr. 17. Johann Caspar Lavater (1741–1801).
Swedenborga. Za předchůdce frenologie je pokládána
fyziognomie curyšského pastora Johanna Caspara
Lavatera (obr. 17). 132 Podle Galla je mentální výkon
člověka spojen spojen s vrozenými schopnostmi (Gall
jich identifikoval celkem sedmadvacet), které jsou
umístěny v konkrétní oblasti mozku. Velikost daného
mozkového regionu vypovídá o míře, do jaké je příslušná
dispozice rozvinuta u konkrétního jedince. Pro
praktické účely lze odvodit individuální schopnosti
člověka z morfologie vnějšího povrchu lebečních kostí.
Z teoretického hlediska představovala frenologie
polemiku s karteziánským dualismem mysli (res cogitans)
a těla (res extensa). Mozek byl podle Galla orgánem
vědomí a jeho struktury a funkce neměly již být
nadále předmětem spekulace, ale pozorování.
Gallovy názory se dostaly do kolize s postojem
rakouské vlády Františka II. a poté, co jej postihl zákaz
přednášet, Franz Joseph Gall v roce 1805 přesídlil do
Paříže. Napoleon, který se snažil o nalezení vhodného
69