modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
modelu soužití s církví a jenž de facto učinil vytvořením<br />
Université de France z nezávislých vzdělanců státní<br />
úředníky, však neměl <strong>pro</strong> Gallovy myšlenky přílišné<br />
pochopení. Gallova žádost z roku 1808 o působení<br />
v Institut de France byla odmítnuta. Ani Restaurace<br />
Gallův úděl nezměnila, i když v roce 1819 získal francouzské<br />
občanství; jeho knihy 133 byly dány na index<br />
a pokus vstoupit na půdu Académie des Sciences podpořil<br />
pouze Étienne Geoffroy Saint-Hilaire. Tento<br />
rezervovaný až nepřátelský přístup oficiálních míst,<br />
který přetrval do Gallovy smrti v roce 1828, kontrastoval<br />
s vřelým přijetím, jehož se mu dostalo v odborných<br />
kruzích (jako specialistovi na lidský mozek)<br />
a mezi širokou veřejností (jako frenologovi a vizionáři).<br />
Roku 1808 vydal Jean Baptiste Nacquart 134<br />
Traité de la nouvelle physiologie du cerveau jako první<br />
z řady francouzských titulů popularizujících frenologii.<br />
135 Gallovy přednášky navštěvovali liberální myslitel<br />
Benjamin Constant, historik François Mignet<br />
a budoucí pařížský prefekt hrabě Claude Philibert<br />
Barthelot de Rambuteau. Nejznámějším hlasatelem<br />
frenologie ve Francii se stal v době Restaurace Johann<br />
Gaspar Spurzheim. 136 Frenologie přitahovala zejména<br />
mladou radikální generaci, jejíž příslušníci byli <strong>pro</strong>tagonisty<br />
revoluce v červenci 1830. 137<br />
K důležitému obratu došlo s nástupem orleánského<br />
režimu, který umožnil oficiální rehabilitaci a institucionální<br />
expanzi frenologie. Značnou zásluhu na<br />
tom měl Cabanisův, Bichatův a Pinelův žák François<br />
Joseph Victor Broussais, 138 který se společně se svým<br />
synem Casimirem podílel v roce 1831 na založení<br />
Société phrénologique. Ve třicátých letech devatenáctého<br />
století byla ve Francii publikována řada frenologických<br />
prací, které dále zvyšovaly její známost. 139<br />
Dokonce sám král Ludvík Filip <strong>pro</strong>jevil zájem o „kranometr“,<br />
který vynalezl Jean Baptiste Sarlandière,<br />
autor Examen critique de la classification des facultés<br />
cérébrales, adopté par Gall et Spurzheim (1833). 140<br />
Casimir Broussais a Marchal de Calvi přednášeli<br />
o vzniku a frenologie na prestižním Evropském historickém<br />
kongresu (Congrès historique européen), který<br />
se konal 15. listopadu 1835 v Paříži. 141 Studie z oblasti<br />
frenologie získávaly stále výraznější aktivistický ráz 142<br />
a její stoupenci, k nimž náleželi Nicolas Philibert A-<br />
delon, vydavatel Annales d’hygiène publique, Étienne<br />
Bailly, lékař přispívající do Saint-Simonova periodika<br />
Le Producteur, Paul Broca, zakladatel Société des libres<br />
penseurs z roku 1848, 143 Charles Place, hlásající sociálně<br />
zdravotní reformy, a odpůrce trestu smrti Félix<br />
Voisin, se politicky orientovali na levici. Jak poznamenal<br />
Angus McLaren, francouzská frenologie byla<br />
převážně „levicovou vědou“. 144 Velmi záhy <strong>pro</strong>jevili<br />
o frenologii zájem literáti; frenologické pojmy a postupy<br />
nalezneme v dílech Honoré de Balzaka, Eugèna<br />
Sua, George Sandové, Prospera Meriméea a Alfreda<br />
de Vignyho. 145 Jules Michelet vycházel z portrétů<br />
a posmrtných masek při rekonstrukci povahy historických<br />
osobností, například Dantona. 146<br />
V polovině třicátých let devatenáctého století však<br />
začala být frenologie vystavena sílící kritice, a to jak<br />
z konzervativních katolických, tak ze socialistických<br />
pozicí. Frédéric Dubois d’Amiens dal v polemické studii<br />
Examen des doctrines de Cabanis, Gall et Broussais<br />
(1841) Cabanisovu fyziologii do souvislosti s Gallovou<br />
a Broussaisovou frenologií. Pierre Flourens 147 obvinil<br />
v Examen de la phrénologie (1842) frenology z „popírání<br />
svobodné vůle, fatalismu, materialismu a špatné<br />
filosofie“. 148 Křesťanský socialista Philippe Buchez<br />
vyjádřil v Exposé et examen critique du système phrénologique<br />
(1836) obavy, že frenologie přispívá k obnově<br />
společenského systému založeného na dědičných<br />
kastách. Frédéric Dubois položil v knize Philosophie<br />
médicale: Examen des doctrines de Cabanis et de Gall<br />
(1845) otázku, jak je možné smířit biologickou podmíněnost<br />
lidských dispozicí s étosem výchovy a vzdělání.<br />
Značný ohlas, kterého frenologie dosáhla, lze<br />
vysvětlit mimo jiné ideou, že společnost a člověka lze<br />
pomocí vědeckých metod, rozvíjením vrozených lidských<br />
dispozic, změnit. Frenologie, která měla aspirace<br />
univerzálního výchovného <strong>pro</strong>gramu zasahujícího<br />
školy, nemocnice, sociální ústavy a věznice, 149 nabízela<br />
jak <strong>pro</strong>středky sociální kontroly, tak cestu k nastolení<br />
zcela nové, kvalitativně lepší společnosti. Zcela<br />
stejné motivy byly spojovány s teorií rasy a rasové hierarchie,<br />
jejímiž autory byli ve třicátých a čtyřicátých<br />
letech devatenáctého století bývalí saint-simonisté.<br />
Obdobně jako rasologové dospěli reformně naladění<br />
frenologové k závěru, že určité rasy či sociální skupiny<br />
jsou nadále „nevzdělatelné“. Projevilo se to například<br />
během diskuze o možnostech výchovy „divokého<br />
chlapce z Aveyronu“, kdy Gall tvrdil, že určité dědičné<br />
deformace lebky výchovu zcela znemožňují. 150 Franz<br />
Joseph Gall a Johann Gaspar Spurzheim rovněž zpochybnili<br />
intelektuální schopnosti „primitivních ras“.<br />
François Joseph Victor Broussais uvedl, že „obyvatele<br />
Nového Holandska“ (to znamená australské domorodce)<br />
nelze nikdy zcivilizovat. 151 Sociální determi-<br />
70
Change language