modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

Poznámky
1 Williams, Eric, 1944, str. 7. Viz rovněž Cox, Oliver C., 1959, str.
322–345; Davis, Davis Brion, 1997.
2 Souvislost mezi otrokářstvím a ekonomickým systémem raného
kolonialismu v Americe viz Klein, Herbert, 1986; Hoetink,
H., 1973; Boxer, Charles Ralph, 1963; Freyre, Gilberto, 1946;
Vaughan, Alden T., 1995.
3 Snowden, Frank, M., 1970; McKee Evans, William 1980; Hannaford,
Ivan, 1996; Saunders, A. C. de C. M., 1982; Russell-Wood,
A. J. R., 1995; Jordan, Winthrop D., 1968.
4 Bible: Písmo svaté Starého a Nového Zákona, Ekumenický překlad,
Praha, 1985, str. 28–29.
5 Evans, William McKee, 1980, str. 15–16.
6 Basset, F. W., 1971.
7 Fortes, Meyer, 1945, str. 26.
8 Evans, William McKee, 1980, str. 16.
9 Bennett, Jr. R.A., 1971; Snowden, Jr. Frank Martin, 1970.
10 Evans, William McKee, 1980, str. 17.
11 Evans, William McKee, 1980, str. 22.
12 Evans, William McKee, 1980, str. 33.
13 Muhammad Ibni Džarir Abu Džafar al-Tabarí, jeden z nejvýznamnějších
muslimských historiků, se narodil v Amolu v Tabaristánu
na severu Persie u pobřeží Kaspického moře; studoval ve
školách v Iráku, Sýrii a Egyptě; většinu života působil v Bagdádu,
kde rovněž zemřel; je autorem množství komentářů ke Koránu
(který se údajně naučil celý zpaměti již v sedmi letech) a kroniky
líčící univerzální dějiny lidstva. S al-Tabarím, jehož učenost byla
proslulá, je spojena řada legend; původně chtěl údajně napsat
výklad Koránu o celkovém rozsahu šedesáti tisíc stran.
14 Evans, William McKee, 1980, str. 33–34.
15 Cit. Sweet, James H., 1997, str. 148–149.
16 Hrbek, Ivan, 1953.
17 Gioffrè, Domenico, 1971, str. 13–14.
18 Evans, William McKee, 1980, str. 22–23.
19 „Sambo“ je hauské slovo pro označení „druhorozeného syna“.
20 Wallon, Henri, 1847, str. 2; Mez, Adam, 1967, str. 162; Elkins,
Stanley M., 1976, str. 82; detailně pak „mýtus o domorodé lenosti“
viz Alatas, Syed Hussein, 1977.
21 Galie byla důležitým dodavatelem otroků záhy po svém dobytí
Římem v prvním století po Kristu a totéž platilo pro Britské ostrovy
po římské kolonizaci o sto let později. Ještě v jedenáctém
do Portugalska první černí otroci, vyvinuli církevní
představitelé poměrně značné intelektuální úsilí na to,
aby uvedli ekonomické potřeby otrokářského systému
do souladu s křesťanskou věroukou. 67 Zotročování
Afričanů bylo buď pokládáno za nezbytnou podmínku
jejich evangelizace, nebo ospravedlňováno v rámci
ideologie pigmentokracie či prokletím Kenaanových
potomků. Příkladem adaptace a rozvinutí původních
muslimských rasových stereotypů v křesťanském prostředí
byla Kronika objevení a dobytí Guineje, 68 jejímž
autorem byl Gomes Eanes de Zurara. Tento portugalský
kronikář definitivně identifikoval černochy jako
potomky „Noemova syna Kaina“, 69 to znamená jako
rasu, která je v důsledku dědičného prokletí povinna
sloužit rasám ostatním. 70 Pouze otroctví ji může podle
Zurary vyvést z barbarství a bestiality.
James H. Sweet napsal, že ačkoliv neexistuje žádný
důkaz o vzniku skutečné rasové ideologie v Portugalsku,
Kastilii nebo Aragonsku patnáctého století,
rozsáhlý dovoz a obchod s otroky, rozšíření a sdílení
rasových stereotypů a předsudků vztahujících se především
k Afričanům a popíraní jejich plnohodnotného
lidství a inteligence, zdůvodňování sociální nerovnosti
biologickými argumenty a každodenní konflikty
mezi odlišnými etnickými a rasovými populacemi 71
odrážejí existenci „rasismu bez rasy“, 72 který můžeme
označit jako pigmentokracii. Historik portugalského
zámořského impéria Charles Ralph Boxer zdůraznil
portugalskou rasovou nesnášenlivost, jež se obešla
bez rasové konceptualizace. 73 V obdobném smyslu
Orlando Patterson uvedl, že „nepřítomnost artikulované
doktríny rasové nadřazenosti neznamená nutně
behaviorální toleranci ve vztazích mezi lidmi náležejícími
k somaticky odlišným skupinám“. 74
století po Kristu však z Bristolu vyplouvaly lodě naplněné mladými
anglickými otroky (Evans, William McKee, 1980, str. 23).
Sporadické nájezdy muslimských otrokářů na západoevropské
pobřeží (včetně Irska a dokonce Islandu) a přepadávání evropských
lodí za účelem získávání otroků definitivně ukončila až
v devatenáctém století kolonizace severní Afriky západními
mocnostmi.
22 Finley, Moses I., 1962.
23 Evans, McKee William, 1980, str. 23–24.
24 Etymologická souvislost názvu Slovanů a otroků v některých
evropských jazycích viz Verlinden, Charles, 1955, 2:999–1010.
Arabský výraz „eunuch“ je odvozen od etnického kořene „Sakhab“
(Slovan); katalánské slovo „esclavó“ (vykastrovaný kozel) a španělský
termín „eslabón“ (článek řetězu) pravděpodobně souvisejí
s údělem zotročených Slovanů, kteří byli často kastrováni nebo
upoutáni do řetězů (Evans, McKee William, 1980, str. 25).
25 Winter, Jacob, 1886, str. 5–6.
26 Cit. Evans, McKee William, 1980, str. 27.
27 O zřízení přístavu náležejícímu židovskému království na břehu
Rudého moře počátkem prvního tisíciletí před Kristem viz 1
Král. 9:26–28.
28 Bowill, E.W., 1958; Mauny, Raymond, 1960; 1968, str. 25–26;
Husan, Yusuf Fadl, 1967, str. 42–50.
29 Islámské zákonodárství (sunna) zakazovalo brát do otroctví
nejen muslimy, ale také židy nebo křesťany, kteří žili pod ochranou
muslimské vlády (dhimmi).
30 Sweet, James H., 1997, str. 148; Braude, Benjamin, 1997; Graves,
Robert a Raphael Patai, 1964, str. 121; Sanders, Edith R., 1969;
Aaron, David H., 1995; Lewis, Bernard, 1971, str. 27–28.
31 Levy, Reuben, 1957, str. 88. Deklarace Organizace spojených
národů konstatovala v roce 1948 existenci otroctví na Blízkém
východě a ještě dnes se s ním lze setkat například v Súdánu a některých
dalších severoafrických zemích (viz Bok, Francis, 2003),
v nichž situaci monitoruje například The American Anti-Slavery
Group (AASG), založená v roce 1994.
32 Austen, Ralph A., 1979, str. 23–76.
33 Černí otroci byli označováni slovem „abd“ (plurál „abĭd“), zatímco
bílí otroci byli známi jako „mamlukové“ (Lewis, Bernard,
1971, str. 63–64).
34 Popovic, Alexandre, 1976; Hasan, Yusuf Fadl, 1967, str. 44–58.
24