modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

Poznámky
1 Pojem rasa byl etymologicky odvozován od latinského slova
ratio („rozum“) nebo radix („kořen“), případně od hebrejského
termínu ras („hlava“ či „původ“) (Spitzer, Leo, 1948, str. 47–69;
Voegelin, Eric, 1940, str. 296; Smedley, Audrey, 1993, str. 36–40).
Dějiny pojmu rasa viz především Budil, Ivo T., 2002; Banton,
Michael, 1977, str. 18–19, 1998; Stocking, George W., 1968, str.
rozdíl od kontinentální Evropy náležitě nezhodnotila
rasovou tematiku. 90
V sedmdesátých letech osmnáctého století se zrodila
teze, která sehrála klíčovou úlohu při ustavení
velkých rasových výkladů dějin devatenáctého století,
počínaje Gobineauovým Pojednáním o nerovnosti
lidských ras, a jíž byla hypotéza o rozkladném účinku
míšení ras. Jean Claude Izouard Delisle de Sales 91 uvedl
ve studii De la philosophie de la nature ou traité de
morale pour ľespèce humaine, tiré de la philosophie et
fondé sur la nature, vydané v roce 1778 v Londýně, že
černá rasa se zrodila ze zvráceného míšení mezi opicemi
a ženami bílé rasy. Byla to však opice, která se
díky tomuto spojení „povznesla“ na vyšší úroveň. 92
„Orangutan“ 93 , o kterém údajně Afričané tvrdili, že
je produktem míšení člověka a opice, získal pro své
potomstvo dědičné kvality, jež jej posunuly v „řetězci
bytí“ blíže lidským bytostem. Stejný proces míšení
však způsobuje degeneraci vyspělejších tvorů, jejichž
dispozice se zhoršují a kteří tak klesají na úroveň méně
nadaných živočichů či ras. „Nejsem to já, ale příroda,
kdo přidělila každému národu jeho úlohu v divadle světa,“
napsal Delisle de Sales v úvodu své knihy Histoire
ancienne de tous les peuples du monde z roku 1779 94
a předznamenal tak Gobineauův program učinit
z historiografie součást přírodních věd. 95 Immanuel
Kant byl přesvědčen o nutnosti zabránit míšení ras
a poblahopřál mexickému guvernérovi, že se postavil
proti asimilační politice propagované španělskou
korunou. Rovněž německý přírodovědec Christopher
Meiners se obával degenerace obyvatel Evropy
a Ameriky v důsledku rasového míšení 96 a domníval
se, že „(p)ouze běloši, především Keltové, se vyznačují
skutečnou odvahou, láskou ke svobodě a dalšími vášněmi
a ctnostmi, jež jsou vlastní velkým duším ... Tmaví
a ohyzdní lidé se od nich odlišují odsouzeníhodným
nedostatkem ctnosti a odpuzujícími neřestmi“. 97 Christopher
Meiners působil na univerzitě v Göttingenu
a byl průkopníkem rasového studia v Německu; jeho
základní dílo Grundriss der Geschichte der Menschheit
vyšlo v roce 1786. 98
K teoretikům rasy přelomu osmnáctého a devatenáctého
století náleželi Jacques Christophe Valmont
de Bomare, 99 Bernard Germain Lacépède, 100 William
Hunter, 101 Samuel Thomas von Soemmering, 102
Johann Daniel Metzger, 103 Pierre Nicolas Gerdy, 104
Louis Vivien de Saint-Martin, 105 Constant Saucerotte,
106 Frédéric Pascal de Brotonne, 107 Alphonse
Dubreuil, 108 René Primevère Lesson, 109 Heinrich
Friedrich Link, 110 Karl Heinrich Ludovig Pölitz, 111
Lorenz Oken, 112 Conrad Malte Brun, 113 Maximilian
Samson Friedrich Schoell, 114 Johann Christoph
Gatterer, 115 Johann Christoph Adelung, 116 André
Marie Constant Duméril, 117 Étienne Renaud Augustin
Serres, 118 hrabě Eusèbe François de Salles (1796–
1873) 119 a Henri Louis Gabriel Marc Hollard. 120
Viděli jsme, že osmnácté století proběhlo ve znamení
definitivní proměny „rasismu bez rasy“ v explicitní
rasovou teorii. Pojem rasy se definitivně
vymanil ze sémantického sepětí s pojmem národa
a stal se nástrojem represivní homogenizace sociokulturní
a etnické rozmanitosti mimoevropského
světa. Pokles autority křesťanské ortodoxie umožnil
vzestup polygenismu a snahy učinit z lidských dějin
integrální součást přírodní historie, k čemuž přispěla
i rehabilitace renesančního konceptu „řetězce bytí“.
Naturalizaci konceptualizace lidského druhu dovršilo
odstranění „rozumu“ jako nutného a univerzálního
atributu člověka v klasifikačním systému Carla Linného.
Krize tradičního environmentalismu uvolnila
cestu učení o vrozených rasových kvalitách. Georges
Louis Le Clerk de Buffon, Johann Friedrich Blumenbach,
Petrus Camper a Immanuel Kant postupně
synchronizovali vymezení rasy a transformovali její
genealogické chápání v pojetí typologické. V sedmdesátých
letech osmnáctého století se objevila myšlenka
o rozkladném působení míšení ras, které může lidské
bytosti připravit o jejich důstojné postavení v hierarchii
bytí. Rasová teorie tak byla na sklonku osmnáctého
století připravena stát se součástí politické kultury
Západu a mocným ideologickým nástrojem a čekala
na vhodnou příležitost ke vstupu do politické arény.
Umožnila jí to Velká francouzská revoluce.
13–41; Popkin, Richard H., 1973, str. 245–262; Kennedy, Kenneth
A. R., 1973, str. 123–156; Montagu, Ashley, 1974, str. 32–39;
Stepan, Nancy, 1982, ix–xxi; Todorov, Tzvetan, 1993, str. 90–170;
Smedley, Audrey, 1993, str. 41–91 a 152–204. Jak ukázala dochovaná
výzdoba staroegyptského hrobu Seti-Meneptha I. (cca 1500
před Kristem), která znázorňuje čtyři odlišné fyzické typy lidí:
49