modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

asismus, postoj založený na ospravedlňování, reprodukci
nebo úsilí po dosažení asymetrické distribuce
politické, ekonomické a symbolické moci na základě
esencializace selektivně zvolených lidských somatických
znaků, které jsou chápány jako vrozené dispozice
lidských rasových skupin přímo ovlivňující
kolektivně sdílené intelektuální, sociokulturní a hospodářské
chování a výkonnost. Rasismus jako politický
aktivismus a ideologie se snaží o institucionalizaci
politického řádu založeného na rasové hierarchii a vymykajícího
se politickému konsenzu. Partikularizující
rasismus argumentačně těžící z rasové teorie a používající
biologické metafory se postupně prosadil proti
univerzalistickým aspiracím osvícenství na přelomu
osmnáctého a devatenáctého století. V polovině
devatenáctého století se zejména prostřednictvím děl
Roberta *Knoxe, Benjamina Disraeliho nebo Arthura
de *Gobineaua stal rasismus součástí západní politické
kultury. Po porážce totalitních hnutí nacismu a fašismu
a v důsledku rezolucí přijatých mezinárodními
organizacemi a celosvětového hnutí za občanská práva
byl vliv rasismu v politické kultuře demokratických
zemí ve druhé polovině dvacátého století marginalizován.
rasová teorie, představuje pokus o vytvoření vědecké
klasifikace lidstva na základě vrozených fyzických
atributů různých lidských ras. Rasová teorie je produktem
sekularizace, naturalizace lidských dějin a represivní
homogenizace a instrumentalizace uplatňované
vůči mimoevropským domorodým populacím
koloniální administrativou v raném novověku a na
prahu moderní doby. K průkopníkům rasové teorie
náleželi François Bernier, Johann Friedrich * Blumenbach,
Petrus Camper, Georges Louis Leclerc de
* Buffon a Immanuel *Kant. Přibližně v letech 1850 až
1950 představovala rasová teorie respektovanou součást
západních věd o člověku. Politické a ideologické
zneužití rasové teorie v podobě rasismu a vzestup
sociálního konstruktivismu kriticky poukazujícího
na úlohu mimovědeckých faktorů a zájmů při vymezování
jednotlivých lidských ras způsobily, že vědecká
hodnota rasové teorie je od šedesátých let dvacátého
století většinou badatelů relativizována.
reformace, hnutí začínající v 16. století a usilující
o nápravu a omezení moci katolické církve, proběhlo
ve většině evropských zemí a vytvořilo novou formu
křesťanství – protestantismus, a nové typy církví.
Robertson William (19. 9. 1721, Borthwick, Midlothian,
Skotsko – 1793), skotský historik a duchovní;
přední představitel skotského osvícenství. Studoval
v Edinburghu a začal působit jako pastor v Gladsmuiru.
V roce 1745 se jako dobrovolník účastnil na straně
jakobitů obrany Edinburghu. Roku 1762 se stal rektorem
Edinburghské univerzity a 1764 královským
historiografem. Uznání získal svým dílem History of
Scotland 1542–1603 (1759). Knihu History of Charles
V (1769) ocenili Voltaire a Edward Gibbon. Robertsonovy
studie History of America (1777) a The Knowledge
which the Ancients Had of India (1791) položily základy
historické a srovnávací antropologie na Britských
ostrovech.
romantismus, etapa ve vývoji životní filozofie a umění
spadající do konce 18. a první poloviny 19. století
a jeden z posledních velkých evropských uměleckých
slohů. Ideově je spjat s revolučními, společenskými
proměnami, které s sebou přinesla krize absolutistického
monarchismu a jejichž vyhroceným výrazem se
stala Velká francouzská revoluce. Představuje reakci
na racionalistický osvícenský koncept světa a umění,
spoutaný privilegii, normami a konvencemi. Vyrůstá
z rozporů a polarit vznikajících mezi romantickým
ideálem a skutečností, rozumem a citem, romantickým
antitradicionalismem a tradicionalismem. Je
charakterizovaný zejména romantickým individualismem,
subjektivismem a modernismem. Romantismus
– v souladu s romantickou filozofií Jeana Jacquese
*Rousseaua – vnesl do umění obdiv k přírodě.
Romantická estetika zdůrazňovala cit a dojetí, právo
na tvůrčí svobodu. Jeden typ romantických postojů
směřoval k vytváření lepšího, ideálního, vysněného
světa (někdy se tato orientace označuje za konzervativní
romantismus, neboť znamenala odvrat či únik
od reálného světa), druhý typ směřoval ke konfliktu
jedince a světa (aktivní romantismus, který nejlépe
vyjádřil byronismus).V tomto období vznikla řada
uměleckých škol, směrů a hnutí, nových uměleckých
druhů, žánrů a forem (v literatuře například hrůzostrašná,
fantastická a detektivní literatura, historický
román nebo poema). V malých národech sehrál
romantismus především národně osvobozeneckou
a obrozenskou úlohu. Ze střetu romantismu a realismu
(popřípadě akademismu, naturalismu, kritického
realismu) těžila evropská umělecká moderna.
Rousseau Jean-Jacques (28. 6. 1712, Ženeva, Švýcarsko
– 2. 7. 1778, Erménonville, Francie), francouzský
osvícenský filozof, spisovatel, hudebník a pedagog.
V učení o společenské smlouvě zdůraznil myšlenku,
že všichni jsou si podle přirozeného práva rovni
155