modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

12. Rozvolnění problému
12.1. Jaroslav Malina: Jsme mimozemšťané
(ze sbírky Světová katastrofa a jiné povídky s neblahým koncem, 1996)
Vedle úctyhodné řádky vědeckých a vědecko-
-naučných prací má v tvůrčích aktivitách profesora
Jaroslava Maliny (narozen 11. 4. 1945) své významné
místo i tvorba beletristická. V knize Světová katastrofa
a jiné povídky s neblahým koncem z roku 1996 si bere
na mušku pseudovědce a šarlatány různého druhu,
kteří zaplavují dnešní svět a někdy ani nepotřebují
zvláštní vynalézavosti, aby zmanipulovali člověka toužícího
překonat úzkost ze života a smrti. Tento rozměr
Malinovy prózy odpovídá jeho širokému odbornému
a kulturnímu rozhledu a zároveň dokládá, že nepropadl
jednostrannosti vědecké vášnivosti, nezkameněl
v zájmu o petroarcheologii ani neustrnul na popisném
bádání o parametrech „pračlověka“ a jeho kultury.
Jeho pozornost sociokulturního antropologa platí
druhu Homo sapiens na prahu třetího tisíciletí, především
jeho emancipaci, tj. osvobození od nevědomosti,
pokrytectví a nehorázných lží. V nezadržitelném
moderním vývoji lidstva začíná v intelektuálním světě
převládat technická specializace nad humanitním
směrem, technokratická společnost usiluje o sebevědomou
vládu nad přírodou a některé negativní projevy
tohoto vývoje Malina postihuje s jemnou ironií
a moudrým vtipem, neboť ví, že cesta humoru je podnětná.
Přednosti jeho literární metody hodnotí lite-
rární teoretik a kritik prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc.,
slovy: „Malinovy povídky mají jakoby ,skládankový‘
charakter: v povrchové vrstvě se setkáváme s dobře známou
sémantikou navozující určité žánrové povědomí
(science fiction, tzv. vědecká povídka apod.). V další
vrstvě je toto povědomí rozkládáno a měněno metatextovými
prvky, které původnímu žánrovému povědomí
nastavují ironické zrcadlo. Další vrstva vytváří z těchto
antitéz překvapivou syntetickou pointu. A souběžně
s tím jsou zde další miniroviny, textové reminiscence,
parodie názvů a titulů obecně známých, víceméně
známých či známých jen zasvěcenému okruhu čtenářů
(něco jako tradiční román a clef). V tomto smyslu jsou
Malinovy povídky pozvolna se rozevírající strukturou,
stejně jako nějaká počítačová hra, která pokračuje tak,
jak je odhalován její algoritmus“ (Pospíšil 1996).
Jaroslav Malina uplatňuje ve svém díle bohaté
životní zkušenosti, aniž pozbývá mladého zaujetí pro
hledání pravdy o člověku. Důkazem toho je i jeho
autorská a editorská práce na projektu Kruh prstenu:
Světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátků do
současnosti v reálném životě, krásné literatuře, výtvarném
umění a dílech českých malířů a sochařů inspirovaných
obsahem této knihy, tedy díle o lásce, k němuž
dal podnět patrně jeho román Amor: Počítačový
121