modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

4. Počátky ideologizace a esencializace
lidského těla
Ann Laura Stolerová, inspirovaná Michelem Foucaultem,
vystoupila s podnětnou tezí, že zámořská
koloniální území evropských mocností v Asii, Africe
a Jižní Americe představovala svébytné „laboratoře
modernity“, v nichž se poprvé mimo vlastní mateřské
země v podmínkách „koloniálního exilu“ tematizovaly
a diskutovaly „klíčové symboly moderních západních
společností (zahrnujících) liberalismus, nacionalismus,
státní občanství a evropanství“ předtím,
než byly přeneseny na samotný evropský kontinent. 1
Do určité míry to platí rovněž o konceptualizaci rasy
a rasové klasifikace, protože to byly právě kolonie, kde
se Evropan, často v menšině, setkával bezprostředně
s „tím druhým“ a ze změti emocionálních, iracionálních,
podvědomých a rozumových postojů, z nichž se
skládá každodenní mezilidská interakce, vytvářel teoretické
předpoklady nejen pro zrod moderní rasové
teorie, ale rovněž pro vlivné abolicionistické hnutí.
Otrokářský systém, který zavedli Španělé a Portugalci
v Novém světě, lze charakterizovat přednostním
využíváním černých otroků, postupným ústupem od
znevolňování indiánského obyvatelstva a jen velmi
omezeným importem bílých otroků. Tento vývoj má
však pravděpodobně jen málo společného s ideologií
pigmentokracie 2 a lze jej vysvětlit například nižší mortalitou
černých otroků v Novém světě, 3 který z nich
učinil bezpečnější, a proto atraktivnější investici.
Zdá se, že v počátečním údobí západní kolonizace
Nového světa se Španělé a Portugalci snažili prosadit ve
zdejší společnosti sociopolitický systém endogamních
rasových skupin („castas“), který byl zřejmě inspirován
kastami, s nimiž se Portugalci seznámili ve svých
osadách v Indii. 4 Zmíněný pokus nicméně pod tlakem
univerzalistických evangelizátorů, k nimž náležel
například Bartolomé de Las Casas, a holé skutečnosti,
že v koloniích ovládaných conquistadory žilo zpočátku
jen velmi málo Evropanek, selhal. 5 Namísto toho se
postupně zrodila společnost „somatického kontinua“, 6
v jejímž rámci byl vrchol politické a ekonomické moci
obsazen bílou populací, zatímco míšenci, indiáni
a černoši zaujímali sociálně nižší postavení, aniž však
byly jednoznačně stanoveny rasové hranice. 7 Vzniklý
společenský řád připomínal systém rasového soužití
příznačný pro muslimskou civilizaci, která představovala
pro křesťanské iberské národy navzdory vzájemnému
staletému soupeření a krveprolití více či méně
podvědomý vzor. 8 Rasová polarizace v Jižní a Střední
Americe nicméně měla podle některých autorů
v následujících staletích negativní dopad na průběh
modernizace a industrializace. 9
Severoevropským státům se v Novém světě zdařilo
vybudovat koloniální společnost, která připomínala
indický endogamní kastovní systém, ať již
šlo o soustavu tří fyziognomických skupin (běloši,
míšenci a černoši) na Antilách nebo dvou ras (běloši
a černoši) v Severní Americe. 10 Otrokářský systém
35