ho myšlení teprve začíná. Zastávám názor, že Gobineauova kniha nebyla navzdory svému ohlasu a vlivu originálním dílem, ale výtvorem nadaného kompilátora, jenž dokázal literárně atraktivním způsobem uchopit řadu již mnoho let existujících a široce diskutovaných témat první poloviny devatenáctého století. V roce 1850 napsal skotský anatom Robert Knox (obr. 2), že „rasa neboli dědičný původ jsou vším; dává člověku jeho cejch“. 18 Arthur de Gobineau vydal své hlavní dílo až o tři roky později. V době Knoxova sebevědomého <strong>pro</strong>hlášení byly stavební kameny rasové teorie položeny; po roce 1850 již nebyl <strong>pro</strong>stor <strong>pro</strong> žádného „zakladatele moderního rasismu“. Zvláštní pozornost budu <strong>pro</strong>to věnovat především osobnosti o generaci staršího Victora Courteta, neprávem opomíjeného francouzského spisovatele a veřejného činitele, kterého Jean Boissel označil za „prvního teoretika rasové hierarchie“ 19 a jehož spisy <strong>pro</strong>zrazují některé dosud skryté intelektuální a historické souvislosti zrodu moderního rasismu. Ve svém historickém exkurzu naznačím, že ambice Victora Courteta zahrnující vytvoření politické teorie, jež by zohlednila odlišnosti ve fyzické a kognitivní konstituci lidí, byly téměř shodné s aspiracemi velkého francouzského myslitele šestnáctého století Jeana Bodina. Odlišnost v jejich přístupu, který spočívá v rozdílu mezi biologickým esencialismem na straně jedné a astrálním environmentalismem na straně druhé, odráží předěl mezi středověkou syntézou aristotelského hylemorfismu, Hippokratova učení a astrologie, neschopnou konceptualizovat biologickou rasu, a novověkým naturalismem, který učinil z rasové teorie součást politické kultury moderního Západu. Zatímco Jean Bodin byl přesvědčen o tom, že moudrá politika musí respektovat „povahu místa“, podle Victora Courteta lze stabilní politický řád vytvořit pouze <strong>pro</strong>střednictvím zohlednění rasy. Na základě stručného exkurzu do francouzského intelektuálního a duchovního života v prvních desetiletích devatenáctého století se pokusím ukázat, že na prahu moderní doby nebyla jednou z hlavních inspirací rasové ideologie snaha ospravedlnit podřadné postavení ekonomicky vykořisťovaného domorodého obyvatelstva zámořských kolonií (jak se domnívají neomarxisté) nebo kontrarevoluční úsilí historicky frustrované aristokracie zdůvodnit svým rasově nadřazeným původem anachronická privilegia (jak tvrdila Hannah Arendtová), ale jev, který Friedrich August von Hayek nazval ve stejnojmenné knize „kontrarevolucí vědy“ 20 a jenž vyplynul z politické imaginace počátku devatenáctého století. Aspirací Victora Courteta bylo vytvořit v duchu saint-simonismu meritokratický politický systém založený na „přirozené“ nerovnosti ras, jenž nápadně připomínal společnost ovládanou kognitivní elitou, kterou představili ve své knize Charles Murray a Richard Herrnstein. Moderní rasová teorie nebyla výlučně „plantážnickou antropologií“ nebo obranou „umírající třídy“, ale měla představovat nástroj k dosažení maximální společenské efektivity a <strong>pro</strong>středek překonání skutečné či domnělé národní stagnace a zaostalosti. Ztělesňovala princip palingeneze 21 opírající se o mesianistickou ideologizaci moderní vědy. Poznámky 1 The Bell Curve: Intelligence And Class Structure In American Life, 1994. 2 Cit. Chesterton, Gilbert Keith, 1992, str. 66, překlad Jan Čulík. 3 Cit. Lévinas, Emmanuel, 1988, str. 27. 4 Cit. Lévinas, Emmanuel, 1988, str. 28. 5 Cit. Lévinas, Emmanuel, 1988, str. 28. 6 Problematika rasismu jako extremistického hnutí viz Balibat, Etienne a Immanuel Wallerstein, 1991; Snyder, Louis L., 1968, str. 14–17; Seton-Weston, Hugh, 1977, str. 355–381; Miles, Robert, 1989, str. 88–90, 113–121; Gilroy, Paul, 1991, str. 43–71; Anthias, Floya a Nira Yuval–Davis, 1992, str. 21–60. 7 Již od šedesátých let dvacátého století se někteří autoři (například Frank B. Livingstone) snažili namísto kategorie rasy <strong>pro</strong>sadit tzv. klinální přístup k fyzické variabilitě lidstva spočívající v zohlednění postupných změn v souvislých populacích organismů a jejich vzájemného <strong>pro</strong>línání (klin nebo klina je překladem anglického termínu cline, jenž pochází z řeckého slova klinein – „naklánět se“). V závěru dvacátého století se odmítání existence rasy stalo především v anglosaském akademickém světě takřka conditio sine qua non „politické korektnosti“. Na internetových stránkách American Anthropological Association je uvedeno, že „race is not a scientifically valid biological category“. Richard Lewontin a Stephen Jay Gould byli hlavními autory televizního pořadu z roku 2003, sponzorovaného z <strong>pro</strong>středků Ford Foundation, který nesl příznačný název Race: The Power of an Illusion. Někteří současní badatelé nicméně nadále tradiční pojetí rasy obhajují, viz například Sarich, Vincent a Frank Miele, 2004, i když i oni většinou používají kategorii rasy spíše v „klinálním“ pojetí. 8 Již 1. února 1849 <strong>pro</strong>hlásil v britském parlamentu Benjamin Disraeli: „Race implies difference, difference implies superiority, and superiority leads to predominance“ (Speech in the House of Commons, 1. února 1849, in Caleroft, H.G., 1881, str. 288; cit. Odom, Herbert H., 1967, str. 9). 9 Všeobecná encyklopedie Diderot, Praha, 1997, str. 645. 10 Arthur de Gobineau viz Budil, Ivo T., 2002, str. 188–193, Gobineau, Arthur de, 1853–1856; Biddiss, Michael Denis, ed., 1970a, 1970b; Crouzet, Michel, 1990; Černý, Václav, 1939. 17
11 Budil, Ivo T., 2002, str. 10, 187–193. 12 Rasismus, Stručná historie, Praha, 2003. 13 Fredrickson, George M., 2003, str. 22. 14 Viz Banton, Michael, 1977; Gould, Stephen Jay, 1981; Stocking, George W., 1982; Stepan, Nancy, 1982; Hudson, Nicholas, 1996; Outram, Dorinda, 1995, str. 74–79, 94–95. 15 Vaughan, Alden T., 1982. 16 Foucault, Michel, 2002, str. 11, překlad Čestmír Pelikán. 17 Praha, Academia, 2002. 18 „Race or hereditary descent is everything; it stamps the man“ (cit. Knox, Robert, 1850, The Races of Men: A Fragment, London, Henry Renshaw, str. 6). Podle Knoxe bylo možné vysvětlit všech ny politické a institucionální změny <strong>pro</strong>střednictvím rasových faktorů. 19 Boissel, Jean, 1972. 20 Hayek, Friedrich August von, 1995. 21 Termín palingeneze použil jako první Charles Bonnet v Palingénésie philosophique (1769) ve smyslu „původního pravzoru“. Pierre Simon Balanche jej v první polovině devatenáctého století převzal v Essais de palingénésie sociale <strong>pro</strong> označení „nového zrození“ jako radikální <strong>pro</strong>tirevoluční <strong>pro</strong>měny společnosti v zájmu zachování tradičního řádu (viz Reardon, Michael, 1968). 18
- Page 2 and 3: NADACE UNIVERSITAS EDICE SCIENTIA
- Page 4 and 5: Jaroslav Malina editor Panoráma bi
- Page 6 and 7: Slovo editora „V tom kruhu nebes,
- Page 8 and 9: KATEDRA ANTROPOLOGIE PŘÍRODOVĚDE
- Page 10 and 11: Zrození moderní rasové teorie:
- Page 12 and 13: Obsah Obsah 11 1. Rasová teorie a
- Page 14 and 15: 1. Rasová teorie a paradox moderni
- Page 16 and 17: České intelektuální prostředí
- Page 20 and 21: 2. Otrokářství a „pigmentokrac
- Page 22 and 23: otrockou mentalitu vztahovalo na sl
- Page 24 and 25: vali Afričané, kteří byli impor
- Page 26 and 27: Na bagdádském tržišti vynesl v
- Page 28 and 29: 3. Středověký environmentalismus
- Page 30 and 31: mínění představovaly primární
- Page 32 and 33: zřejmo, že od přirozenosti musí
- Page 34 and 35: které jim přisoudila dlouhá baby
- Page 36 and 37: 4. Počátky ideologizace a esencia
- Page 38 and 39: vlhké podnebí zbavilo válečné
- Page 40 and 41: iologických a mentálních dispozi
- Page 42 and 43: 5. Vznik rasové klasifikace U mál
- Page 44 and 45: teodicey vyplnit. Bez této rámcov
- Page 46 and 47: čtyři „odrůdy“ (varietate),
- Page 48 and 49: žená na metamorfóze anatomické
- Page 50 and 51: Poznámky 1 Pojem rasa byl etymolog
- Page 52 and 53: dán za ateistu (McKee, D., 1944).
- Page 54 and 55: causes of the differences in color
- Page 56 and 57: 6. Rasová ideologie jako politick
- Page 58 and 59: nistů patnáctého a šestnáctéh
- Page 60 and 61: tického militarismu, který prosto
- Page 62 and 63: měli pochopení zastánci instituc
- Page 64 and 65: ňováno jméno boží“. 82 V roc
- Page 66 and 67: ho druhům, kteří se setkávali v
- Page 68 and 69:
věku v partikularismus romantismu,
- Page 70 and 71:
již od roku 1839 díky iniciativě
- Page 72 and 73:
nismus a environmentalismus narazil
- Page 74 and 75:
ho sjednocení náleželi rovněž
- Page 76 and 77:
Obdobně jako u Feuerbacha vyplýva
- Page 78 and 79:
41 Maza, Sarah, 1997, str. 196. Sar
- Page 80 and 81:
ly mezi členy expedice prudké spo
- Page 82 and 83:
chůdce“ dnešní podoby Evropsk
- Page 84 and 85:
7. Victor Courtet a rasová teorie
- Page 86 and 87:
saint-simonismu. Zaujal místo mezi
- Page 88 and 89:
Victor Courtet se voleb, jež se us
- Page 90 and 91:
venotovi hájil tezi, že zákony,
- Page 92 and 93:
laci či ve „fyziologické integr
- Page 94 and 95:
pisu slavného cestovatele Mungo Pa
- Page 96 and 97:
tečnosti jde o heterogenní amalg
- Page 98 and 99:
Poznámky 1 Osobnosti Victora Court
- Page 100 and 101:
Recenzi Courtetovy studie uveřejni
- Page 102 and 103:
91 Science politique, str. 54; Arth
- Page 104 and 105:
océan: leurs armes, leurs habillem
- Page 106 and 107:
vytvořila černá rasa. Tuto myšl
- Page 108 and 109:
8. Závěr Rasová teorie představ
- Page 110 and 111:
valo výbušnou směs v podobě nac
- Page 112 and 113:
9. O autorovi 9.1. Docent RNDr. Ivo
- Page 114 and 115:
10. O autorovi ilustrací 10.1. Aka
- Page 116 and 117:
děje v současnosti, musí být zn
- Page 118 and 119:
11. Zaostření problému 11.1. Pro
- Page 120 and 121:
119
- Page 122 and 123:
12. Rozvolnění problému 12.1. Ja
- Page 124 and 125:
yly obloženy vzácnými kameny, me
- Page 126 and 127:
ku, že inteligence, a dokonce ani
- Page 128 and 129:
pojilo několik halasných mužský
- Page 130 and 131:
Pochopitelně se polekali a utíkal
- Page 132 and 133:
marně. Snahy Mayů prohlédli i zd
- Page 134 and 135:
13. Literatura (citovaná, použit
- Page 136 and 137:
Butler, Eliza Marian (1926): The Sa
- Page 138 and 139:
urgh: University of Pittsburgh Pres
- Page 140 and 141:
1858. Paris: Boivon & cie. Kovel, J
- Page 142 and 143:
Press. Pardailhé-Galabrun, Annick
- Page 144 and 145:
logy at the Paris Athenee. Journal
- Page 146 and 147:
14. Výkladový slovník důležit
- Page 148 and 149:
činitel. V roce 1830 až 1831 se v
- Page 150 and 151:
ě obsahuje několik rozporů. Vžd
- Page 152 and 153:
Hobbes Thomas (5. 4. 1588, Malmesbu
- Page 154 and 155:
odraz či obraz činnosti mozku v j
- Page 156 and 157:
asismus, postoj založený na ospra
- Page 158 and 159:
fikacionismu Karla R. Poppera („V
- Page 160 and 161:
15. Rejstřík A Acosta, José de (
- Page 162 and 163:
Crawfurd, John (1783-1868) 93, 101,
- Page 164 and 165:
Kergorlay, Louis Gabriel de (1804-1
- Page 166 and 167:
Purchas, Samuel (1577-1626) 50 Pusi