modulové učební texty pro studenty antropologie a - Přírodovědecká ...

které jim přisoudila dlouhá babylónská, antická a arabská tradice.
23 Tooley, Marian, 1953, str. 68.
24 „Ad generationem sensibilium corporum committitur, et ad vitam
ea movet, nutrit, et auget, et perficit, et purgat ac renovat“ (Vincent
z Beauvais, Speculum Naturale, xv, iv; cit. Tooley, Marian,
1953, str. 68).
25 Vincent z Beauvais se domníval, že místní rovnováhu mezi
teplem a vlhkem ovlivňují nadmořská výška, vlhkost, blízkost hor
a moře a kvalita půdy, přičemž místa vystavená silným větrům
jsou pro osídlení nevhodná, protože atmosférické bouře narušují
mysl a úsudek lidí. Tomáš Akvinský ve spise De Regimine Principum
v diskuzi o vhodném místě k založení města soudil, že příliš
úrodná půda má demoralizující účinky na obyvatele (cit. Tooley,
Martin, 1953, str. 71).
26 Tooley, Marian, 1953, str. 71–72.
27 De Concordantia Discordantium Astronomorum, cit. Tooley,
Marian, 1953, str. 72.
28 Zmíněnými procesy se obšírně zabýval Bartholomaeus Anglicus,
dále Albertus Magnus a Vincent z Beauvais (Tooley, Marian,
1953, str. 72).
29 Albumazar (též Abu-Mašar Džafar ibn Muhammad), proslulý
arabský astronom a astrolog. Ve spise De magnis conjunctionibus
tvrdil, že svět byl stvořen v době konjunkce sedmi planet
v souhvězdí Berana a k jeho zániku dojde, až nastane konjunkce
v souhvězdí Ryb.
30 Cit. Tooley, Marian, 1953, str. 73–74.
31 Cit. Tooley, Marian, 1953, str. 76.
32 Autorství této druhé práce je sporné.
33 Bacon, Roger, 1897, Opus Maius, Oxford, Bridges, str.138.
34 „Organicas partes quoque preparant ydonne passiones ut cito
moveantur ad dilectabilem consecutionem“ (Pierre d’Ailly, De
Concordantia Discordantium Astronomorum, cit. Tooley, Marian,
1953, str. 74).
35 De Universo, I, xlvi; cit. Tooley, Marian, 1953, str. 74. Vincent
z Beauvais napsal, že vegetativní a sensitivní duše (to znamená
principy růstu a smyslového vnímání) představují „obligata
materiae“ (Speculum naturale, III, xlvi; cit. Tooley, Marian, 1953,
str. 74).
36 In Libris Politicorum, vii, lect. V; cit. Tooley, Marian, 1953, str.
74.
37 Cit. Tooley, Marian, 1953, str. 74–75.
38 Politika, Kniha sedmá, 7, 23–38, překlad Antonín Kříž.
39 Tooley, Marian, 1953, str. 80.
40 V současné době je zřejmé, že pod tímto jménem byli spojeni dva
autoři – Jan z Jandunu (Johannes de Genduno) a Jan z Gandu
(nebo z Gentu). První z nich se narodil kolem roku 1300, vystudoval
univerzitu v Paříži a společně s Marsiliem z Padovy vydal
proslulý spis Defensor pacis zaměřený proti papeži Janu XXII.,
za který byli oba autoři v roce 1327 odsouzeni. Jan z Gandu se
narodil v roce 1270 nebo 1280, vystudoval teologii na Sorbonně
a působil jako duchovní v Kieldrechtu. Není jasné, který z obou
mužů je autorem filosofických a teologických prací zahrnujících
například komentáře k Aristotelovi a Petru Lombardskému, jež
byly silně ovlivněny Averroesem a kritické vůči Tomáši Akvinskému.
41 Podle Mariana Tooleye tím Bodin porušil tradiční astrologickou
korespondenci mezi nebeskými tělesy a klimatickými pásmy
(1953, str. 70), protože Guido Bonatti a další autoři sdíleli názor,
že Saturn a Měsíc náležejí severu, Jupiter a Merkur mírnému
pásmu a Mars a Venuše jihu. Bodinovy důvody byly čistě empirické
(zkušenost pokládal již Pierre d’Ailly za konečný test každé
hypotézy), protože se domníval, že Mars je svými válečnickými
atributy přirozeně spjat se severem, zatímco „kontemplativní“
Saturn s jihem.
42 Tooley, Marian, 1953, str. 76.
43 Tooley, Marian, 1953, str. 77.
44 Tooley, Marian, 1953, str. 78.
45 Tooley, Marian, 1953, str. 76–77.
46 Tooley, Marian, 1953, str. 78.
47 Dante navzdory své obhajobě univerzální světské monarchie
nevěřil v možnost všelidského zákonodárství; Skythové žijící na
severu musí být podřízeni odlišnému systému disciplíny než jižní
Garamanti (De Monarchia, i, xiv; Tooley, Marian, 1953, str. 80).
48 De Republica Libri Sex, str. 770; cit. Tooley, Marian, 1953, str. 79.
49 Jan z Paříže se narodil v Paříži kolem roku 1240, zemřel 22. září
1306 v Bordeaux. Vyučoval filosofii a teologii. Spis De potestate
regia et papali napsal v době sporu mezi papežem Bonifácem
VIII. a francouzským králem Filipem IV. Sličným, během
něhož se Jan z Paříže postavil na stranu panovníka. Za pojednání
o transsubstanciaci mu pařížský biskup pohrozil exkomunikací,
kvůli čemuž se Jan z Paříže odvolal ke Svatému stolci. Projednávání
případu však předčasně ukončila Janova smrt.
50 In Libris Politicorum, vii, v; Tooley, Marian, 1953, str. 80.
51 „Ľun des plus grands, et peutestre le principal fondement des Republiques
est d’accomoder ľestat au naturel des citoyens et les edicts et
les ordonnances à la nature des lieux, des personnes et des temps,“
cit. Tooley, Marian, 1953, str. 80.
33